Ahoj M., ani nevíš, jak Ti rozumím. V dospívání jsem se častokrát cítila podobně a mluvila jsem i se spoustou dalších lidí, kteří prožívali to samé. Stejně jako Ty, i já jsem nejstarší v rodině a ať se nám to líbí nebo ne, rodiče nás nejstarší berou jinak a mají na nás většinou vyšší nároky než na mladší sourozence. Ale není to v žádném případě horší postavení, má i spoustu výhod, které později doceníš. Už teď se můžeš těšit na zářijové číslo IN! a článek o tom, jak tyto výhody poznat a jak s nimi pracovat. Další věc se týká změny vztahu k rodičům. Dospíváš a dorůstáš v samostatného člověka. K tomuto osamostatňování patří i to, že Ti najednou připadají nemožní, nesnesitelní, jejich názory jako z Marsu,... Myslím, že mluvím snad za všechny, kdo prošli pubertou, že přesně tyto pocity cítili. Někdy člověk i vybuchne a potom může říct něco, čeho zbytek života lituje. Jak to všechno řešit a "nezabít" rodiče během dospívání? Nečekej, že se tyto pocity ze dne na den změní, ale na druhé straně z nich nedělej ani tragédii - jak už jsem psala, takové pocity a bouřlivé emoce, kdy se vůči rodičům vyhrazujeme, k dospívání patří a postupně odezní. Člověk si pak ještě rád přijde k rodičům pro radu. Ale to předbíhám. Co pomáhá? Když tě přepadne vztek, vyšli k nebi rychlou střelnou modlitbu třeba typu: "Pane, pomoz mi, abych měla rodiče ráda". Také pomáhá zatnout zuby a vydržet, neunáhlit se se zbytečným křikem, protože tím ničemu nepomůžeš - jenom rodičům ukážeš, že mají důvod se o Tebe bát, protože jsi ještě opravdu mladá a nemáš všechno pod kontrolou. Chápu i Tvé rodiče, že se o Tebe bojí. Jsi nejstarší dítě a i Tvoji rodiče se všechno (bohužel na Tobě) učí. U Tvých mladších sourozenců zřejmě už tak přísní nebudou. Je velice těžké rodičům ukázat, že Ti můžou věřit, protože i Ty sama se teprve poznáváš a neznáš své limity. Přemýšlej, jak ukázat rodičům, že k Tobě můžou mít důvěru a že jsi schopná se o spoustu věcí sama postarat. Zkus si o tom s rodiči promluvit otevřeně a třeba si pozvi i nějaké starší (už plnoleté) kamarády, kteří se za Tebe zaručí. Udělejte dohodu - třeba, že Tě pustí na nějakou akci jedenkrát za dva měsíce nebo že se vždycky vrátíš v hodinu, kterou určí apod. Vyslechni i jejich argumenty a nesnaž se hned rodičům oponovat. Řekni jim, že chápeš, že mají strach, ale jak jinak jim můžeš dokázat, že Ti můžou věřit, když Ti nedají příležitost to dokázat? No a pokud už Tě někam pustí, snaž se to, co jsi slíbila opravdu dodržet. Budeš mít argumenty pro příště. :-) Držím palce! Klidně znovu napiš, jak se Ti daří. redaktorka Petra

Ahoj Márinko, je od Tebe opravdu moc hezké, že na svého tatínka myslíš a není Ti lhostejné, co prožívá. Moc ráda bych Ti nějak pomohla a mrzí mě, že takto na dálku můžu jenom poradit. Pokud by ses chtěla s někým ještě více poradit, doporučuji zavolat na linku důvěry na tel. 116 111 odborníkům. Volání je zdarma a zcela anonymní. Záleží jen na Tobě, kolik toho budeš chtít říct. Moje rada zní: Zkus si s tatínkem někdy v klidu (třeba v neděli odpoledne) vyjít ven (můžeš mu navrhnout nějaký výlet), případně zůstaňte doma. Každopádně mu ale zkus povědět, že sis všimla, že je nějaký smutný, jestli nemůžeš pomoct. Řekni mu, že tě mrzí, že se spolu hádáte, že bys byla ráda, kdybyste spolu vycházeli. Nebude to jednoduché, ale když nás něco trápí, je dobré to tomu druhému říct. Pokud chceš, můžeš o tom říct i sourozencům, kdyby se také chtěli zapojit a můžete si spolu promluvit všichni. Buď trpělivá. Může se stát, že Ti tatínek řekne, že je všechno v pořádku, i když to nebude tak cítit (nebude Tě chtít svým trápením zatěžovat). Co ale určitě nepřeslechne, budou Tvoje slova o tom, že Tě mrzí hádky a že bys mu ráda pomohla. Předtím, než se do rozhovoru pustíš, odevzdej všechno v modlitbě. Za tatínka se můžete modlit i se sourozenci nebo popros o modlitbu kamarádky či známého kněze. Také my v redakci se připojíme. 

Ahoj Mary, na holení nohou může mít každý svůj názor. Někdo to bere jako součást hygieny, jiný se tomuto trendu brání. Každý má svobodnou vůli.

Ptáš se, zda je holení nohou nebezpečné. Po stránce zdravotní není žádné nebezpečí s odstraňováním chloupků na těle, takže ani na nohou. Problém je spíše v tom jak se provádí. Holení žiletkou se nedoporučuje ženám, které mají křečové žíly. Některé gely a pěny mohou způsobit alergickou reakci, nebo vytrhávání chloupků jejich zarůstání a vznik pupínků. To je vše, co k tomu můžu říci.  Je to na tobě.

Ahoj Markéto, pokud jsi jako pravidelnou kosmetiku myslela tři návštěvy kosmetičky do roka, nelze takové čištění pleti (jednou za čtyři měsíce) považovat za dostatečnou péči a zřejmě to dlouhodobý efekt mít nebude. Je dobré, když Ti pupínky vymačká dobrá kosmetička, než abys je mačkala sama – tím si můžeš do pleti zanést nečistotu a rozšířit zánět do dalších míst pokožky, navíc si tak vytvoříš jizvičky, které zůstávají až do dospělosti (dají se sice zmírnit laserovou terapií, nelze však je naprosto odstranit).

Pravidelnou péčí rozumíme vyčištění pleti ráno a večer tekutým mýdlem (obyčejné mýdlo příliš vysušuje, tím je naprosto nevhodné!), po opláchnutí si stáhneme póry vatičkou s pleťovou vodou (ta už se nesmývá) a nakonec použijeme denní nebo noční krém. Jednou týdně lze použít peeling, pozor však na přípravky s abrazivními částečkami z drcených pecek, jsou velmi ostré a pleť dráždí.

Veškeré přípravky bys měla volit podle typu své pleti. Rozlišují se tři typy pleti - mastná (velmi brzy po umytí se leskne, při přiložení jemného papíru na pleť se objeví mastné skvrny), smíšená (mastí se oblast nosu, čela a brady) a suchá (někdy se objevují odlupující se šupinky kůže, pleť může vypadat trochu povadle).

Existuje celá řada výrobků na akné, osobně mám dobré zkušenosti s přípravky obsahujícími Tea Tree extrakt, který působí protizánětlivě. Jsi-li zvyklá se líčit, měla by ses vždy večer dobře odlíčit. Používáš-li make-up, je třeba volit takový, který nebude pleť příliš mastit nebo ucpávat.

Přípravky dostupné v drogerii však nepomohou každému. Pokud se jedná o hloubkový zánět a ne pouze o pár pupínků, které občas "vyraší", pak je lépe navštívit kožního lékaře, který Ti předepíše nebo doporučí účinnější prostředky (např. masti s obsahem zinku), některé mastičky mají navíc i funkci estetickou (např. Aknecolor léčí i zakrývá zarudlá místa na pokožce). Někteří lékaři řeší akné podáváním hormonů, což však navíc zatěžuje jiné části organismu, proto je lépe zkusit nejprve prostředky k tělu šetrnější. S léčbou bys však měla začít co nejdříve, jen tak můžeš zabránit vzniku jizviček a ovlivnit tím vzhled své pleti i v budoucnu.

Možná jste si o tom povídaly už s kamarádkou, nebo s mamkou. Návštěva gynekologa není moc příjemná záležitost, ale zas tak děsivé to není. Přesný věk, kdy jít poprvé neexistuje,ale mělo by se jít kolem 16 - 17let. Je lepší přijít zdravá, než s potížemi, to je člověk dvakrát víc nervózní. 

Jsou ale některé příznaky, kvůli kterým je lepší ke gynekologovi zajít hned - např. když je tvá menstruace příliš silná, nebo pokud jsi jí do 16 let nedostala. Je také dobrý důvod pro návštěvu, pokud máš nevysvětlitelné bolesti v podbřišku. Často se také chodí, pokud krvácíš v jiné době, než máš.. a tak. A vůbec, ke gynekologovi by se mělo chodit jednou ročně, i když se zrovna nic neděje. Je to podobné jako se zubařem, prevence je důležitá. 

Pokud je jich ve tvém okolí víc - je dobré poptat se třeba mamky nebo kamarádek na jejího lékaře. Lepší bývá zajít k ženským gynekoložkám. Předem je také dobré se objednat, mívají narváno dlouho dopředu. To se tě ale netýká, pokud máš bolesti.

Co s sebou?  Přímo k lékaři si nezapomeň vzít kartičku pojišťovny a menstruační kalendář, pokud si ho vedeš. Pokud ne, je dobré mít alepsoň napsáno, kdy jsi menstruaci dostala naposledy. Dobré je mít na sobě sukni, nebo dlouhé triko.

Jak takové vyšetření vypadá? Všude mají jiný sled, ale první otázka před vyšetřením zní, zda-li jsi panna, čili jestli jsi měla pohlavní styk. Je to důležité kvůli způsobu vyšetření. Samotná prohlídka by neměla bolet. Je velmi citlivé a intimní, když se Tě dotýká cizí člověk, ale pro zdraví je to nutné. Je dobré si říkat, že lékař vyšetřuje denně dvacítky žen, takže ho moje prohlídka rozhodně nemůže vyvést v úžas. Poprvé budeš hodně nervózní, ale potom už to bývá lepší.

Existuje tzv. index tělesné hmotnosti - Body mass index. Podle názorů vědců však BMI není směrodatný, jelikož svaly zabírající stejný objem jako tuková tkáň, váží víc. Takže nezáleží kolik vážíš, ale jak pevnou máš postavu. BMI je pouze orientační. Jedná se o hodnotu vypočtenou podle vzorce: váha v kg dělená výškou v metrech na druhou (např. dívka se 160cm a 55 kg vypočítá vzorec následovně: 55/ (1,6. 1,6) = 21,48). Normální váhu přitom určují hodnoty BMI mezi 19 a 25. Osoby, jejichž BMI má hodnotu pod 19 trpí pravděpodobně podvýživou a vystavují se tak mnohým zdravotním rizikům. Při BMI 17,5 a méně už se jedná o mentální anorexii, která je životu nebezpečná! Tělo má sníženou obranyschopnost, hrozí zlomeniny, selhání ledvin, doživotní neplodnost, podvýživa se i projevuje padáním vlasů, jejich lámáním i lámáním nehtů a špatnou kvalitou pleti a depresemi. Jedná se o chorobný stav a je nutné vyhledat lékaře. BMI nad 25 může ukazovat na nadváhu, nad 30 pak na obezitu.

U dospívajících se nedá brát BMI jako směrodatné, jelikož rychle rostou. Podstatné je jaké procento tvojí váhy tvoří svalovina a jaké procento tvoří tuky (u mužů jsou hodnoty normálního BMI ještě vyšší, protože mají hodně svalů). V dospívání je důležité jíst hodně potravin obsahujích bílkoviny, zeleninu a ovoce.

Abys měla pevnou postavu, snaž se víc hýbat. Sportovat je vždy lepší než držet nesmyslnou hladovku. Při držení hladovky se totiž zpomaluje spalování živin a když se později najíš, tělo si udělá tukové zásoby - pamatuje si, že jsi mu odepřela jídlo a tak se chrání na horší časy. Jestli máš skutečně problém s nadváhou, je výhodné jíst v menším množství a častěji - tj. nevynechávat ani drobné svačiny v podobě ovoce, zeleniny nebo jogurtů a vyhýbat se smaženým tučným jídlům a sladkým moučníkům. Jestli máš ráda sladkosti, nejez je zásadně pozdě odpoledne a večer. Když budeš pravidelně cvičit, zjistíš, že pevná postava vypadá dobře, i když na váze se až tolik neprojeví. Při sporotování se navíc vyplavují do těla hormony endorfiny, které přinášejí dobrou náladu. Sportem k trvalé... spokojenosti!:-)

Od jedné čtenářky nám přišel tip na webovku, kde najdete i BMI kalkulačku: http://www.idealni.cz/vyzkousejte_bmi.asp