© redakce (19.02.2014 10:09)
Ahoj :D, dárky budou spíš praktického rázu (např. šátek, náušnice, něco do školy,...) Je to zatím výhledové a mohou se změnit, přesný rozpis nemáme. Snad Ti tato odpověď stačí. Měj se moc hezky. P.

© redakce (18.02.2014 10:07)
Ahoj Alice, zamilovanost je prevít. ;-) Člověk stráví spoustu času přemýšlením nad tím, jestli ho ten druhý má nebo nemá rád a třeba někdy zjistí, že lásku si vynutit ani koupit nemůže. Tak to prostě je, ať se nám to líbí nebo ne. Co můžeš udělat? Na tvém místě bych mu nepsala každý den na Facebooku. Bohatě stačí jednou týdně nebo i méně. Kluci to možná nedávají najevo, ale když jsme dělali v redakci průzkum (mimochodem vyjde v březnovém čísle ;-)), co klukům vadí, když jim holka chce dát najevo svůj zájem, tak uváděli i "Když mě každý den nahání na Facebooku". Takže na to pozor. Bohatě stačí úsměv, občasná pochvala, pohled do očí. A pokud o tebe bude mít zájem, určitě to poznáš. Víc udělat nemůžeš, protože všechno ostatní záleží na něm. A co když nepřijde žádný náznak zájmu z jeho strany a zjistíš, že tě bere jako kamarádku? Netrap se! Jsi mladá holka a vztahů si užiješ až až. Zatím můžeš žít naplno, věnovat se tomu, co tě baví, rozvíjet přátelství s ním a objevovat krásu všedních dnů. Myslíme na Tebe! Ať se Ti daří! ;-) P.

© redakce (18.02.2014 07:02)
Ahoj Sad girl (nebo už snad Happy girl?), :) celá redakce jásá a raduje se s tebou! Přejeme, aby vám kamarádství dlouho vydrželo. A když přijdou těžší chvilky, vždycky si vzpomeňte na ten den, kdy jste se objaly a usmířily a zkuste zareagovat stejně (ať už budeš na místě té, která se omluvila, ty nebo tvoje kamarádka). Dál na vás myslíme a posíláme několik úsměvů z redakce! :) P.

© redakce (18.02.2014 07:36)
Ahoj IN!ačko, souhlasíme s tebou - je to citát krásný a pravdivý. Poznačíme si ho mezi nápady a třeba se nám podaří ho někdy zařadit i na plakát ;-) Určitě by to potěšilo více holek. Krásný den! ;-) P.

© redakce (17.02.2014 13:51)
Ahoj markie, díky za reakci, pochvalu vyřídíme i Paulínkám. Děkujeme za tip, o slovenském vydání knížky jsme nevěděly, ale určitě se na něj podíváme ;-) Krásný den! ;-) P.

© redakce (18.02.2014 10:18)
Ahoj Miky, oslovila jsem jednu studentku psychologie, která ochotně odpověděla. Ráda její odpověď předávám: Ahoj, jestli tě baví být v kontaktu s lidmi, jsi ochotná vyslechnout jejich problémy a případně se je pokoušíš povzbudit nebo jim poradit, tak jak to sama cítíš - určitě je to dobrý předpoklad pro to být psycholožkou. Psycholog má ale mnohem větší pole působnosti než to, že si například v terapii povídá s klientem a snaží se společně vyřešit nějaký problém. Psychologa najdeš třeba ve školách, ve sportu, v dopravě, v různých poradnách pro rodiny, manžele. Ti psychologové, kteří jsou ochotní se dále vzdělávat, pak působí jako kliničtí psychologové v nemocnicích a léčebnách. U nás se psychologie studuje nejčastěji na filozofických fakultách našich vysokých veřejných škol (například v Brně, Olomouci, Praze). Přijímací zkoušky se většinou skládají z nějakého všeobecného přehledu nebo testu studijních předpokladů, proto je určitě dobré si na střední škole zvolit nějaký seminář ze společenských věd. Pokud je v nabídce přímo psychologický seminář, je to jasná volba. Případně se může hodit seminář z biologie, jelikož anatomie je taky důležitou součástí. Co se ti může k přijímačkám na některé fakulty dále hodit, jsou alespoň nějaké praxe, třeba s dětmi, v domově důchodců apod. Hodně štěstí a Božího vedení při volbě tvého povolání přeje studentka psychologie Helena Pipová

© P. Jan Balík (17.02.2014 09:56)
Milá Annie, děkujeme za povzbuzení a za pochvalu a předáváme odpověď. otce Jendy Balíka: Milá Annie, stačí si přečíst úryvek od sv. Pavla z 1. listu Korinťanům z 13 kapitoly. Tam mluví o tom, že: "Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska." Těmto třem ctnostem se říká, že jsou Božské, protože nám je dává Bůh jako dar, abychom mohli snadno žít ve vztahu s ním. Je to jakési nadání na Boha. Víru potřebujeme, abychom dokázali přijímat to, co nám Bůh v Ježíši Kristu a v církvi říká. Naděje slouží k tomu, abychom toužili po Božích slibech, po Božím království, abychom si stále uvědomovali, že život je sice krásný, ale Bůh a jeho společenství je mnohem krásnější. V nebi víru již nebudeme potřebovat, uvidíme Boha, budeme s ním žít, naději také už potřebovat nebudeme, protože se naplní naše očekávání, budeme sdílet naplno Boží radost, budeme s Bohem. Ale lásku? Bůh je Láska. Proto láska je největší ctnost. V nebi budeme lásku žít v její plnosti, ne jen trochu, ale na 100%. Budeme totiž spojeni s Láskou.

© redakce (17.02.2014 07:37)
Milá katko, s posměchem a výsměchem se setkáváme během života všichni. Pokud tě to povzbudí, já sama lyžovat neumím a nepřijde mi, že by to bylo něco, zač by se mi druzí měli smát. Bohužel chování druhých neovlivníme, jediné, co můžeme změnit, je naše reakce na posměch. Až ti příště bude zase někdo předhazovat (nebo o tobě říkat za zády), že neumíš lyžovat, klidně se na toho člověka otoč a řekni třeba: "Tak neumím lyžovat. No a co? To je nějaký problém?" Potom můžeš pokračovat v dalším učení. Pamatuj, že ty věci, které ti posměváčci říkají, jsou jejich problém - ne tvůj. I když je to těžké, snaž se nad to povznést a třeba se za ně krátce pomohli. A také za sebe, abys jim dokázala odpustit. Myslíme na tebe! P.

© redakce (17.02.2014 08:38)
Ahoj elzo, děkujeme za pochvalu - je to určitě výzva - nás čtení moc bavilo, takže bychom do toho mohly jít znovu ;-) Zatím se můžeš těšit alespoň na filmy a knížky s tematikou druhé světové války. Snad si i mezi nimi najdeš něco, co tě zaujme ;-) Krásný den! P.

© redakce (17.02.2014 08:29)
Ahoj @kidy, ohromně jsi nás potěšila! Je skvělé, že dokážeš něco ocenit, pochválit. Máme radost, že naše odpovědi v poradně můžou někomu pomoct a budeme se snažit, aby pomáhaly i dál ;-) Měj se moc krásně a rozdávej kolem sebe radost i nadále! :) P.

© redakce (14.02.2014 21:58)
Ahoj Moucho, moc Tě zdravíme a děkujeme za krásné přání a pochvalu! Také Ti přejeme krásný zbytek dnešního valentýnského dne ;-) P.

© redakce (14.02.2014 22:01)
Ahoj Ali, to máme velkou radost, že se na našich stránkách cítíš jako "doma" :) Věříme, že tě to tady bude bavit i dál. ;-) Měj se moc krásně! P.

© redakce (17.02.2014 07:32)
Ahoj Ester, chápu, že ti tvoje situace přijde těžká. Zkus se však na to podívat i z jiné stránky - rozhodně nejsi sama, kdo řeší něco podobného. Témata je těžké hledat, zvlášť, když nového člověka neznáš. A předpokládám, že se s ním nechceš bavit jenom o počasí. Víš, kouzlo rozhovoru spočívá spíš o tom, že necháme mluvit toho druhého (třeba po víkendu se můžeš zeptat: Co jsi prožil/a o víkendu?) a potom se jenom ptát na to, co tě zaujme. Příklad: Když tvůj protějšek začne mluvit o tom, že se učil/a, můžeš se zeptat co a kdy píšou test, když řekne, že byl/a u babičky, nabízí se otázka, kde babička bydlí a jestli k ní chodí pravidelně, když začne popisovat nějakou akci, můžeš se zeptat kolik tam bylo lidí, jaká tam hrála hudba a jak to hodnotí,... Základem je položit otázku, na kterou se nedá odpovědět "ano" nebo "ne" - například místo otázky: Máš rád/a Ewu Farnou? je lepší se zeptat "Jaká hudba se ti líbí?" nebo "Co posloucháš, když máš špatnou náladu?" Rozhovor často není ani tak o vymýšlení nových a nových témat a neustálém mluvení, jako spíš o pozorném naslouchání a doptávání se na to, co vyvolalo tvůj zájem. Občas můžeš říct i nějakou historku nebo zážitek ze svého života, aby si člověk, se kterým se seznamuješ, nepřipadal jako u výslechu. Snad ti moje odpověď aspoň trochu pomůže. Držím palce při všech tvých seznamováních. Nemáš se čeho bát, jak říkám - v podobné situaci jako ty může být i člověk, s kterým se seznamuješ. Každý začátek je těžký. Ale když se podaří překonat první nejisté chvilky, věřím, že se vám podaří najít i "společné téma". P.

© redakce (14.02.2014 10:59)
Milá Sad girl, někdy je opravdu těžké poradit. Jsou prostě lidé, kteří nikdy nebyli vedeni k tomu, aby se omlouvali nebo berou omluvu jako něco špatného. To je potíž, protože potom jsi nucená ustupovat jenom ty. Jedna věc: Kamarádství si nejde nijak zasloužit, koupit nebo vynutit. Buď ho chtějí budovat obě strany nebo kamarádství nefunguje. Na druhé straně je pravda, že jsem měla kamarádku, která byla opravdu náladová a v období dospívání jsem kvůli ní často brečela. Chtělo to čas - jak se měnila v mladou ženu, nálady se jí ustálily a přestala se urážet kvůli hloupostem. Pokud ti na kamarádství ještě aspoň trochu záleží, doporučuji obrnit se trpělivostí a za kamarádku se hodně modlit. Někdy se opravdu dějí zázraky. Uvidíš za týden, za měsíc. Pokud tě ten vztah bude ničit, nikdy není problém ho ukončit. Ale bez boje bych se nevzdávala. Protože už jsi napsala podruhé, je vidět, že ti na ní opravdu záleží. Myslím na Tebe dál, snad se to mezi vámi aspoň trochu zlepší! P.

© redakce (13.02.2014 15:43)
Ahoj Čajová Konvice :), nápad klidně pošli, rády si jej přečteme a třeba i použijeme. Můžeš ho poslat třeba na mail cizova@in.cz. Předem děkujeme a přejeme pěkný den! P.

© P. Jan Balík (13.02.2014 08:56)
Milá Kristýno, otázka, kterou kladeš má odpověď zcela jasnou: 1) dítě je Boží dar a není na něj nárok. 2) Bůh stvořil člověka s důstojností a s právem být počat milujícími se rodiči, kteří jsou manželé, a ve svém láskyplném objetí se otevírají početí svého dítěte, které pak přijímají do své rodiny. 3) Jiné způsoby početí, i když jsou také technicky možné (např. znásilnění, početí mimo manželství, umělé oplodnění) jsou tedy mimo Boží řád a jsou těžce nemorální. U umělého početí ještě k tomu přistupuje vážné provinění vyplývající z toho, že dochází k oplodnění více vajíček, a tak jsou některá oplodněná vajíčka (tedy počínající konkrétní lidé) vylita do výlevky nebo zmrazena. To je neúcta k životu. Ptáš se na otázku, která je pochopitelně obtížná pro neplodné páry. Co mají tedy dělat? Pokusit se neplodnost léčit. Ovšem takovou léčbu neposkytují centra asistované reprodukce, ale pouze takoví lékaři, kteří mají o tuto oblast pomoci zájem ( v ČR je to jistě www.cenap.cz a MUDr. Mário Šmehil u Prahy). A pokud se léčba nepodaří, pak je to kříž, který ale mohou manželé proměnit v lásku, která je směřována jiným způsobem: věnovat se nějaké záslužné činnosti pro druhé lidi, adoptovat děti atd. Je na nich, co zvolí.

© redakce (13.02.2014 08:38)
Ahoj Anonymko, na tom, že jsi málomluvnější a tišší, není podle mě vůbec nic špatného. Naopak! V dnešní době zvlášť je těžké najít někoho, kdo nemá plnou pusu řečí, ale dokáže také druhým naslouchat. Umění naslouchat je velký dar, buď za něj vděčná. Spousta lidí se tomu musí učit. Také jsem to měla podobně jako ty - často jsem neměla o čem se s druhými bavit (jediné nevyčerpatelné téma je škola :)), ale nikdy jsem netrpěla pocitem, že je to špatně. Je ale pravda, že jsem dospívala v době, kdy neexistoval Facebook. Dnešní doba sociálních sítí na nás vyvíjí tlak, abychom se stále někomu sdělovali, pořád si psali... ale proč vlastně? Napadlo tě někdy se nad tím zamyslet? Proč si vlastně psát s lidmi, se kterými se třeba na druhý den uvidíš osobně? A o čem si pořád psát s někým, koho vidíš ve škole, večer na chatu a další den znovu ve škole? Není potom divu, že Ti - ať už na Facebooku či v osobním životě - brzo docházejí témata. Je to totiž propojené. Nedej se tlačit do něčeho, čím se pak trápíš. Já třeba využívám chat na FB jenom kvůli tomu, když něco nutně potřebuju někomu vyřídit nebo poslat. Zkus to i Ty: omez Facebookovou komunikaci. Pokud jsi spíš typ, který raději naslouchá než mluví, víc Ti bude vyhovovat, když s někým budeš osobně. Na chatu se naslouchá docela špatně. A ještě něco: Základem přátelství není to, že si máš s druhými pořád co povídat. Ono také často není o čem se bavit. Jde spíš o společně strávené chvíle, společné prožitky a zážitky, vzájemnou pomoc, podporu, povzbuzení, pochvalu,... o sdílenou radost a smutek. O důvěru. Přemýšlej nad tím a kdyby něco, klidně napiš. Myslím na Tebe! P.

© redakce (13.02.2014 07:54)
Milá zoufalá, dlouho jsem přemýšlela, co Ti odpovědět a několikrát si četla Tvůj vzkaz. Myslím, že to, co Tě nejvíc trápí, je vztah Tvé nejlepší kamarádky s Tvým nejlepším kamarádem. A oni si to nejspíš ani neuvědomují, že by jejich chození mohlo být pro někoho problémem. Co myslíš? Nepomohlo by, kdyby sis s nimi o svých pocitech promluvila a třeba je poprosila o modlitbu za sebe? Aby ses s novou situací, která také k životu patří (ať se nám to líbí nebo ne), dokázala vyrovnat? Kdybys místo pláče do polštáře vyšla ze sebe a začala se snažit o to, aby ses dokázala z jejich lásky radovat? Vím, je to hodně těžké, ale není to nemožné. Možná Ti to tak nepřipadá, protože v těchto chvílích vidíš jenom své problémy, ale oni se možná také trápí tím, že jim vztah nedokážeš přát. Těžko se prožívá jakákoli radost, když vidíš, že Tvým blízkým přináší smutek a bolest. Ptáš se, proč se máš snažit být radostná a přejícná, když Ti trhá srdce, že nemáš také někoho, kdo by Ti psal hezké věci? Je to jednoduché. Dokud nezačneš psát a říkat hezké věci sama sobě a druhým, nemůžeš většinou očekávat ani od druhých, že Ti budou něco hezkého psát a říkat. Pozorně si přečti svůj vzkaz a zaměř se na to, kolikrát jsi v něm použila slovo "já", a výrazy jako mám pocit, připadám si,... Ano, to, co jsi o sobě napsala, je založené na Tvých osobních pocitech a představách, které sis o sobě vytvořila a které "vysíláš" do světa. My ženy máme sklony vidět se ošklivější a méně schopné, než ve skutečnosti jsme a potom se tím trápit. Máme sklony vytvářet si o sobě falešné představy. Také Ty se s nimi potýkáš. Tvým hlavním úkolem teď bude je změnit. Hezky krůček po krůčku - nic nejde hned. KROK 1: Začni tím, že o sobě přestaneš mluvit negativně. Protože tak, jak se posuzujeme my sami, nás potom často vnímají i ostatní. KROK 2: Zaměř se na to, jak dlouho vydržíš o nějaké situaci nebo člověku (nebo o sobě samé) neříct nic negativního. Když se Ti to nepodaří, zkus na oplátku najít něco, za co bys mohla v tu chvíli být vděčná nebo někoho pochválit (i sama sebe!). KROK 3: Nauč se smát. Hledej v životě humor a naplno ho prožívej. Možná Tě napadnou i další kroky. Cíl je jasný: zlikvidovat falešné představy o sobě a naučit se poznat a přijímat sama sebe, mít se ráda. A přát druhým lásku. Pak přijde i do Tvého života. Myslíme na Tebe, ať se Ti daří vnímat i to, co je krásné. Každý den toho dostáváme spoustu. Tak to kolem sebe objevuj a děkuj za všechno, co dostáváš. P.

© redakce (12.02.2014 14:43)
Ahoj Viktorie, chtěla bych tě moc povzbudit, aby ses učila překonávat strach a překážky. Maturita je první krůček. V životě bude následovat mnoho situací, při kterých si řekneš, že maturita proti tomu byla "brnkačka". To mi věř. Ale teď k tomu, co prožíváš - je to naprosto přirozené. I v redakci to máme vyzkoušené - před maturitou je člověk víc náchylný k tomu vidět věci černě, více se stresuje, všechno ho hned rozhodí, má strach, že to nedopadne dobře. Přesně tyto pocity zažívá drtivá většina studentů a my jsme si tím také prošly. Nevýhodou je, že stres člověka svazuje. Projevuje se to i u tebe, když se ti nepovedla angličtina. Doma se ti testy podařily, protože jsi byla víc v klidu. Za neúspěch naopak nejspíš mohlo to, že ses už dopředu bála. V takových situacích, kdy cítíš, že tvůj mozek ovládá strach a úzkost, vyšli střelnou modlitbu (třeba úplně jednoduchou: "Pane, prosím tě o pokoj v srdci.") a dej si třeba sušené meruňky, müsli, banán nebo mandle - to jsou "bojovníci" se stresem - pomáhají odbourávat napětí. K psychologovi podle mě není nutné chodit, protože zvýšený stres před velkou zkouškou je opravdu normální (jenom podotýkám, že to, že jdeš k psychologovi NEZNAMENÁ, že jsi blázen! - to je jenom zkreslená představa některých lidí). Pokud bys ale chtěla na odbourávání napětí pracovat, vyzkoušej například Östovu progresivní relaxaci (jednotlivé kroky jsou popsány tady: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=25989). Zřejmě by ti ji doporučil i psycholog . Je to užitečné, když pozoruješ první příznaky úzkosti. Důležité je snažit se být v klidu. Pokud znáš někoho staršího, kdo už maturitu má, můžeš se ho/jí zeptat, jak to prožíval/a a zeptat se na zkušenosti. Každopádně na tebe moc myslíme a neboj se znovu napsat, pokud si nemáš s kým promluvit. Přejeme hodně sil v boji se stresem! P.