© redakce (20.01.2014 12:19)
Milá Unhappy, vždycky, když se blíží nějaká větší událost, býváme nervózní, to je přirozené. Důležité ale je nedovolit stresu, aby nad námi zvítězil. V listopadovém čísle jsme věnovali celou dvoustranu tomu, jak si správně rozvrhnout čas a učení, abys nemusela mít v hlavě jenom školu. Mozek potřebuje odpočívat a ty si zase potřebuješ dělat radost. Když sem budeš jenom učit, učit a učit, nejen, že ti učení "poleze" do hlavy mnohem pomaleji, ale vytratí se i radost ze života. I když se to zdá těžké, udělej si pauzu - každý den aspoň 2 hodiny (třeba po půl hodinách mezi učením) a využij ji tak, že budeš dělat to, co tě baví, z čeho máš radost. Takto pozitivně naladěná se vrhni na další učení. Negativní přístup ("to nikdy nezvládnu", "je toho tolik...pomoooc!") NIKAM NEVEDE. Rozděl si učivo na menší úseky a udělej si radost pokaždé, když se ti podaří nějaký zvládnout. Pochval se. Je to přece krok vpřed. Kdybys čekala s pochvalou až na konec učení, většinou dřív únavou usneš, než by ses ocenila a odreagovala. A to je přece škoda! Já osobně po svých zkušenostech s maturitou a po zkušenostech svých kamarádů a kamarádek musím dát za pravdu tvé mamince - člověk se nikdy nenaučí všechno, i kdyby stokrát chtěl. Ale pozor! Naučit se můžeš to podstatné a v takové míře, aby to stačilo - a třeba i na jedničku, i když známky nejsou u maturity zas tak důležité ;-). Pokud máš ve svém okolí starší holky, které už mají maturitu za sebou a třeba studují na VŠ, zeptej se jich na to, co jim pomohlo, aby se na maturitu připravily a co jim pomáhá, aby zvládaly jednotlivé zkoušky (jakým způsobem se učí). Mně pomohlo si uvědomit, že maturita není strašák, ale výzva. Učitelé už často neví, jak přinutit studenty, aby se učili, a tak začnou "strašit" maturitou. Není to ale žádné řešení. Většinou dosáhnou jenom toho, že se studenti začnou nervovat a mají pocit, že to nemůžou zvládnout (místo toho, aby si našli svoje vlastní tempo a systém, jak se po malých částech naučit to, co opravdu použijí). Na druhém břehu jsou studenti, kteří na maturitu začnou "kašlat" s tím, že to stejně nemůžou zvládnout. Napadá mě, že by nebylo špatné, kdybys za svojí učitelkou zašla a upřímně si s ní promluvila o tom, že se bojíš maturity, učíš se dlouho do noci a nikam to nevede. A potom ji můžeš poprosit o radu, jak se učit tak, aby to stačilo na lepší známky. (Mezi námi: 3- není tragédie, horší by bylo dostat 5. A i pětka je příležitostí, jak se poučit z chyb a lépe si zapamatovat, co ti uniklo). Také existují střelné modlitby, které můžeš před každým učením vyslat "nahoru", abys měla dostatek sil a pokoj v srdci. Ten je nejdůležitější. A ještě něco... jestli máš klidné prostředí na učení, čas a podporu rodičů, máš obrovský dar. Uvědom si, že spousta mladých řeší úplně jiné starosti - rodiče jsou rozvedení, mají těžkou nemoc, pijí, ztratí zaměstnání, rodina se střehuje do jiného města,... a maturita se v tomto světle začne jevit úplně jinak. Když mi před zkouškou zemřel blízký příbuzný, najednou byl pryč stres, byly pryč obavy z toho, co se stane, když to neudělám... Maturita není smyslem života, ať už učitelé tvrdí, co chtějí. Smyslem života je něco jiného. Přemýšlej nad tím. Každopádně ale držím palce při učení a kdybys potřebovala, klidně napiš. Myslíme na tebe! P.

© P. Jan Balík (16.01.2014 15:04)
Milá Led, tvoje otázka je velice důležitá a je vidět, že o sobě přemýšlíš. Rád bych Ti odpověděl stručně, ale není to až tak snadné. Navrhuji Ti, aby sis o tom přečetla v knížce, kterou jsem napsal pro mladé: Máš na víc. Můžeš si o ni napsat do redakce a pošleme Ti ji. Jinak ji lze koupit u Paulínek nebo dokonce si ji koupit do čtečky (www.paulinky.cz). Tedy aspoň stručně. Myšlenky přichází a odchází. Jsou jako mouchy. Tak je to u každého člověka. Často platí, že je nejlepší si jich vůbec nevšímat, pohrdnout jimi a je to, ony odletí zase tak, jak přiletěly. Některé myšlenky jsou jen otravné, některé dobré, ale některé i zlé. Otravnými pohrdneme a přestaneme se jimi zaobírat, zlé odmítneme. Potíž je v tom, že ty zlé se mohou převlékat do kabátu dobrých. Jak se v nich vyznat? Předně vkládat vše, co nás více obtěžuje, do modlitby. "Každého člověka provází mnoho strachů a obav. Křesťan má velkou výhodu, protože ho víra ujišťuje, že je Boží dítě. Jako mají malé děti bezmeznou důvěru ke svým rodičům, tak i my se můžeme v jistotě víry schoulit do „náručí“ našeho nebeského Otce, svěřit se mu a plně se na něho spolehnout. On nás ochrání. On se postará o to, co je pro nás neřešitelné. Láska k Bohu je tedy spojena s důvěrou. Hovoří se o ní jako o projevu křesťanské ctnosti statečnosti. S každou starostí se obrací na mocného Pána a opírá se o něho. Jejím prostřednictvím překonáme všelijakou bláznivou ustrašenost (ze tmy, z noci, z pustého místa) a nalézáme osvobození od přehnané ustaranosti. Jak důvěry dosáhnout? Především vytrvalou střelnou modlitbou. Objeví se v nitru obava? Ihned je ji třeba odevzdat do Boží náruče. „Pane, ty se, prosím, postarej.“ Přijde neodůvodněný strach? Hned se díky modlitbě opřeme o sílu Boží. „Ježíši, díky, že jsi se mnou a ochraňuješ mě.“ Pronásleduje nás nějaká myšlenka a neustále nám bere klid? Je třeba „hodit“ ji na Pána, neboť jemu na nás záleží (srov. 1 Petr 5,7). „Pane, ty s tím něco udělej, svěřuji to tobě.“ Dále je dobré, občas se o myšlenkách, které se více objevují, zmínit knězi a poprosit ho o duchovní rozhovor, duchovní doprovázení. On Ti pomůže rozpoznat, zda ty myšlenky mají nějakou hodnotu nebo zda je to jen taková mlha, která se rozplyne. Žehná P. Jenda

© redakce (16.01.2014 07:09)
Milá Zvědavá :), to je dobrá otázka. Věc se má tak, že se nový web stále aktualizuje a upravuje a protože teď dochází k docela stěžejním úpravám, rozhodl se náš webmaster dát dočasně zpět starou verzi webovek. Na nových se mezitím usilovně pracuje. Věříme, že se jich brzy dočkáme a zároveň se omlouváme za zmatení vás všech. P.

© redakce (15.01.2014 14:03)
Milá Míšo, zdravíme Tě z redakce a moc děkujeme za Tvá slova - je to pro nás velké povzbuzení do další práce. Jediné, co nás trchu mrzí, je, že IN! je stále většinově chápaný jako časopis určený pouze pro dospívající dívky. Přitom máme spoustu zkušeností s tím, že IN! čtou celé rodiny - rodiče, prarodiče, sourozenci holek, které jej odebírají, kněží, čtou jej vychovatelé mládeže, lidé, kteří s mladými pracují nebo je jenom zajímá, co dospívající kolem nich prožívají. A z velké části čtou IN! i kluci všeho věku. Spousta mých kamarádů vysokoškoláků si IN! každý měsíc s chutí přečte. :) Časopis může být užitečným vodítkem při výběru témat do spolča, scholy, náboženství nebo jenom k zamyšlení. Nám, které jej píšeme, už také není -náct- a přesto nás stále baví. :) Navíc ne všechny články jsou určeny v první řadě "náctiletým" slečnám, ale rozšiřují obzory lidem nejrůznějšího věku a pohlaví. Takže pokud se rozhodneš IN! objednat a číst, ať už z jakéhokoli důvodu, budeme rády, když poslouží. Kvůli tomu tady přece je. ;-) Měj se moc krásně a ještě jenou moc děkujeme za pochvalu! :) P.

© redakce (15.01.2014 13:32)
Ahoj peťko, moc tě zdravím z redakce a píšu velkým tučným písmem: NEBOJ SE. Neboj se maturity, neboj se toho, že selžeš, neboj se vyhledat pomoc (1. není to ostuda a 2. psycholog není psychiatr, takže v žádném případě nejsi blázen!). Pokud chceš, zavolej na linku důvěry na číslo 116 111. Ti lidé jsou tam kvůli tomu, aby pomáhali mladým lidem jako jsi ty s problémy, jaké řešíš ty. Volání je zdarma a anonymní. Záleží jenom na tobě, zda budeš chtít o sobě prozradit víc, aby ti mohli doporučit odbornou pomoc přímo v místě odkud voláš. A teď několik rad ode mě, jak zvládnout učení na maturitu a nehroutit se z toho. Nejdřív si uvědom, že NEMUSÍŠ všechno zvládat, nemusíš být naprosto schopná a dosahovat požadovaných výsledků. A to myslíme naprosto upřímně. Tlak školy, rodiny a vrstevníků může být velký, ale KAŽDÝ člověk má právo dělat chyby, každý člověk má právo selhat a NENÍ kvůli tomu méněcenný. Zeptej se svých učitelů, zda na vysoké škole udělali všechny zkoušky (a jedna taková zkouška je někdy horší než celá maturita, to mi věř) na první pokus. Zatímco u maturity ti učitelé pomohou, na vysoké školue tomu tak zpravidla není. Navíc máš na přípravu na zkoušku na VŠ mnohem méně času (maximálně 3 týdny) a tlak je daleko větší. Je proto dobré (pokud uvažuješ o dalším studiu), aby ses naučila neklást na sebe přehnané nároky. Důležitá informace pro Tebe: Není potřeba se učit všechno a zahlcovat si hlavu spoustou informací. Mechanické učení se látky "slovo od slova" vede ke zbytečným depkám, že "to nemám nikdy šanci zvládnout!" Důležité je naučit se vybírat podstatné informace a poznat svůj učební styl (Víš, jestli ti jde učení rychleji, když si věci opakuješ nahlas nebo když si děláš výpisky, vypisuješ klíčová slova, dáváš si látku do logických souvislostí, namaluješ plakát na téma "české země v 11. století" nebo když látku vysvětluješ někomu jinému - třeba i imaginárnímu atd.? Možností je opravdu hodně. Přemýšlej nad tím a zkus nové způsoby, aby ti učení nezabíralo tolik času.) Informace zapomeneme. Dříve či později, ale zapomeneme. To, co si odneseme do života, nebude vzorec kyseliny xy a jména českých panovníků ze 14. století, ale náš vlastní originální způsob, jak pracovat s informacemi a jak z nich vybírat to důležité, podstatné. Věř mi, že to oceníš později, pokud půjdeš na zmiňovanou vysokou školu. Tam zjistíš, že naučit se všechno prostě není možné. Informací den ode dne přibývá a v praxi z nich využijeme minimum (navíc je možné si je kdykoli dohledat, když je potřebujeme - důležité je ale vědět, kde a jak je potom využít). Tipy, jak si rozvrhnout čas a jak se efektivně učit, najdeš v listopadovém čísle IN!u (z roku 2013). Rozhodně není dobré učit se dlouho do noci ani dlouho v kuse. Důležité je dělat přestávky, rozdělit si učivo na menší celky a také si dát něco za odměnu, když si zvládneš část učiva projít (třeba nějakou sladkost nebo se podívat na seriál, jít se projít ven,... cokoli tě napadne ;-)) Buď na sebe hodná. :) Nezapomínej na pravidelný odpočinek, kdy od učení úplně vypneš a v mozku se "udělá místo" na příjem nových informací. Věř mi, že ti to pak půjde rychleji. Stres před písemkou ničemu nepomůže. Snaž se ho odbourat cvičením, tancem, pohybem... Představ si, co nejhoršího by se mohlo stát a pak přemýšlej nad tím, proč by to nebylo zas tak špatné. Pořád platí staré známé heslo, že chybami se člověk učí. To jenom my děláme z chyb něco špatného. Ale každá chyba je příležitostí naučit se něco nového a při maturitě si to snadněji vybavíš. A na závěr: Zamysli se: Jak se na Tebe dívá Bůh? On přece zná Tvoji křehkost, slabosti, omezení, a přesto Tě miluje. Nechce, aby ses stresovala proto, že nejsi bezchybná. Chce, aby ses dokázala podívat na své slabosti, své limity tak, že v nich objevíš DAR. Ano, dar. Dar pokory = pravdy o sobě. Pokorný člověk nespoléhá jenom sám na sebe a nebojí se Boha poprosit o pomoc, když mu něco nejde. Co myslíš, nestálo by za to se o pomoc obrátit i "na nejvyšší místa"? ;-) Snad ti moje odpověď aspoň trochu pomohla. Klidně znovu napiš. Myslím na Tebe, ať se Ti daří zbavovat se strachu a objevovat, že život není jenom škola a maturita. P.

© redakce (15.01.2014 12:28)
Milá :-(, je dobré, že nad svým vztahem přemýšlíš. Zatím jsi na začátku vztahu, kdy jsi určitě ještě hodně zamilovaná (u prvního vztahu je taková zamilovanost ještě intenzivnější) a poprvé "odkládáš růžové brýle". Začínáš vidět první rozdíly, které mezi vámi jsou. Celý zbytek chození (a možná i budoucího společného života) bude o tom, že se budete muset se svou rozdílností vyrovnávat. Možná zjistíte, že jste natolik jiní, že si společný život nedokážete představit. A nebo se vám podaří vycházet si vstříc a budete rádi, že se tak hezky doplňujete ;-). Znám spoustu párů, kdy spolu žijí lidé rozdílných povah. Vědí však o sobě, co druhému vadí a v zájmu budování vztahu se snaží zbytečně ho nedráždit, neprovokovat. Musí ale chtít oba. Když se zamyslíš nad tím, v jaké situaci je tvůj kluk, zjistíš, že nemůže vztah prožívat stejně, jako ty. Jednak to není jeho první vztah (podle toho, co píšeš), také už je starší a má více zkušeností a v neposlední řadě je extrovert a ty introvertka. Někteří lidé jsou prostě rádi středem pozornosti, rádi se baví s lidmi a jsou mezi lidmi. A u kluků je touha po tom být obdivovaní ještě silnější. Musíš si ujasnit, jestli jsi schopná tolerovat extrovertství svého kluka nejenom letos při plesové sezóně, ale i v dalších letech (a možná po celý život). Protože jeho povaha se nezmění. Jsi odhodlaná celý život prožívat obavy, že je sám na společenské akci a tančí s jinými ženami? Nebo se rozhodneš mu důvěřovat a přestaneš se trápit starostmi? Musíš se smířit s tím, že v soukromí to možná bude starostlivý a něžný medvídek, ale na veřejnosti se z něj stane lev salonů. Na druhé straně by také on měl akceptovat tvoje pocity a měli byste se společně snažit hledat kompromis, abyste si společenské akce dokázali naplno prožít oba. Pokud mu řekneš, že ti něco opravdu vadí, měl by se snažit to nedělat. Nic ale nejde napoprvé. Chce to hodně trpělivosti a snahy. A také odvahy do toho společného dobrodružství jít. Všechno jde, když se chce. Resp. když chtějí oba. Záleží na tobě (a na něm), zda jste ochotní si navzájem ustupovat a tolerovat se. A komunikovat. Protože bez toho vztah fungovat nebude. Přejeme ti /vám/, ať si dokážete všechno vyjasnit a nebojíte se spolu mluvit upřímně a otevřeně. P.

© redakce (15.01.2014 10:03)
Ahoj ..., je moc dobře, že jsi se na někoho napsala a odhodlala sek rozhodnutí PŘESTAT. Moc ti fandíme! Sama vnímáš, že bulimie není nic, co by člověku vnášelo do života radost a pohodu. Naopak jde o onemocnění, které je potřeba léčit. Prvním krokem by měla být návštěva tvého obvodního lékaře. Nemáš se čeho bát. Lékař ti poradí, jak postupovat dál. Pokud bys k tomuto kroku potřebovala povzbudit, obrať se na odborníky na lince důvěry - tato služba je bezplatná a zcela anonymní. Jejich seznam podle místa svého bydliště najdeš tady: http://www.idealni.cz/kontakt_krizcentra.asp Tam ti poradí, na koho se obrátit dál. Při bulimii můžeš mít pocit, že se pohybuješ v bludném kruhu a sama se z něho nevymaníš. Není vůbec ostuda požádat o pomoc člověka, který se podobnými problémy zabývá a ví, jak je řešit. Naopak! Je to známka tvé vyzrálosti a toho, že ti není lhostejné tvoje zdraví a klid tvých blízkých. Doporučujeme webové stránky www.idealni.cz. Najdeš tam svědectví dívek, které si prošly stejným onemocněním a kromě zmíněných kontaktů také doporučení knih, testy, hru, videa a mnoho dalšího, co by ti mohlo pomoci. V každém případě začni hned teď. Neodkládej své rozhodnutí na zítřek. Obrň se trpělivostí, stejně jako se nemoc postupně objevila, bude i postupně mizet. Myslíme na tebe a budeme rádi, když se nám ozveš, kdybys cokoli potřebovala! P.

© redakce (14.01.2014 14:41)
Milá nobody, hned na začátek si ujasněme jednu věc: Nejsi nikdo, ale NĚKDO. Jsi holka, která má spoustu darů a obrovskou vnitřní i vnější krásu, jenom ji momentálně není schopná vnímat. A v tom je právě "zakopaný pes". Ale pěkně od začátku: Myslím, že tuším, co prožíváš - já sama jsem se ve tvém věku ocitla v podobné situaci. A přestože jsem s prvním klukem začala chodit až v devatenácti letech, nepřipadám si o nic ochuzená. Naopak - v době, kdy se moje kamarádky uzavřely a zaměřily jenom na svého kluka, s nímž trávily většinu času, jsem já měla možnost poznat spoustu nových lidí na různých akcích (s nadějí, že se mezi těmi všemi objeví ten pravý ;-)). Kamarádkám se jejich vztahy rozpadly, často mají dodnes problémy se klukovi, se kterým chodily, podívat do očí, ale ta přátelství, která jsem tenkrát navázala, jsou pevná a trvají dodnes. Tím nechci říct, že bys měla skákat metr do vzduchu a radovat se z toho, že jsi nezadaná. Vím, že to moc nejde. Ale na druhé straně - "nezadaná" přece neznamená "méněcenná"! Není dobré se ani užírat závistí, protože ta uškodí jenom a jenom tobě. Co můžeš dělat? Nejdřív se zamysli nad tím, proč bys kluka vlastně chtěla. Jenom proto, že ho má každá? Rozhlédni se kolem sebe pořádně. Přece i holky, které mají kluka, jsou občas nešťastné, i když jsou zadané (a někdy jsou nešťastné právě kvůli tomu klukovi - když se s ním nepohodnou nebo rozejdou apod. Zezačátku je všechno růžové, ale časem i ten nejromantičtější vztah zevšední a zešediví. Na řadu pak nastupuje ujasňování si společných hodnot a vyrovnávání se s rozdíly, které mezi sebou máme. A to často přináší spíš slzy, než úsměvy. Není tedy co závidět.) Štěstí a jeho prožívání NENÍ závislé na tom, zda máš nebo nemáš kluka. Žádný kluk ti štěstí nepřinese. Pokud si to myslíš, pleteš se. Bohužel si podobnou věc myslí spousta holek i kluků ve tvém věku. Není potom divu, že tolik vztahů končí neúspěchem. Nejsem s ním šťastná, tak se rozejdeme. Ale tak to přece nefunguje! V každém vztahu jsou světlejší i pochmurnější okamžiky. Pravda je ta, že se musíš nejdřív naučit být šťastná sama. To je tvůj velký úkol. Člověk, který není sám šťastný, nemůže být šťastný ani ve dvojici. Na vztah budeš připravená teprve tehdy, až se naučíš mít ráda sama sebe. Až se přijmeš taková, jaká jsi a budeš se z toho radovat. Jak už jsem napsala v úvodu, máš velkou hodnotu a spoustu darů, které jsi dostala. Dokud budeš mít ten falešný pocit, že jsi ošklivější a hloupější, než všechny holky, budeš se sama sebou užírat a nebudeš mít co nabídnout případnému klukovi. Nejdřív je třeba naučit se vnímat všechno, co jsi dostala a být za to vděčná. Nemáš kluka. No a? Nedívej se na to, co nemáš, ale na to, co všechno MÁŠ! Zdraví, rodinu, přátele, talenty a nadání, koníčky, krásu (vnitřní i vnější),... a určitě toho objevíš spoustu. Začni po malých krůčkách: Každý den najdi něco, za co můžeš Bohu poděkovat. Mohou to být maličkosti nebo důležití lidé a věci ve tvém životě, ale je potřeba je začít vnímat. Když budeš mít otevřené srdce, brzy se začne plnit láskou. A čím víc lásky budeš mít sama k sobě, tím víc jí budeš vyzařovat navenek. A láska přitahuje jako magnet. Do jedné odpovědi se toho bohužel nevejde mnoho, ale kdybys chtěla ještě s něčím poradit, jsme tady pro tebe. Myslíme na tebe a vyprošujeme, ať se Ti daří vidět se taková, jaká opravdu jsi: originální a jedinečná holka se spoustou darů a schopností. P.

© redakce (14.01.2014 08:22)
Milá Hallo, vážím si důvěry, se kterou se na nás obracíš. a začátku bych tě chtěla ujistit, že úzkost, strach a obavy, které prožíváš, pociťuje čas od času řada mladých lidí. Určitě i tvoji spolužáci. Takže v tom nejsi sama. Častou příčinou stresu je to, že si my lidé vytváříme nesprávné názory. Myslíme si třeba, že proto, aby si nás okolí všímalo, musíme být naprosto schopní, všechno zvládat a dosahovat požadovaných výsledků. Tak to ale není! I když k tomu pocitu školní prostředí moc nepřispívá, každý člověk má svou hodnotu a zaslouží si být milován, bez ohledu na jeho momentální výsledky nebo selhání. Řada z nás si také myslí, že za to, že nejsme šťastní, mohou vnější okolnosti, nad kterými nemáme žádnou moc. Ale ani to není pravda. Úzkost a strach se dají přemáhat! Na začátek je dobré si uvědomit své pocity konkrétně. Polož si následující otázky: S čím si děláš největší starosti? Čeho se nejvíc bojíš? Které z tvých obav jsou nejspíš nepodložené? Které vypadají jako oprávněné? Snažila ses s těmito pocity nějak vyrovnat nebo proti nim bojovat? Jak? Potom se na svoje pocity stresu zaměř a snaž se jim předcházet nebo s nimi bojovat. Nabízíme několik tipů: Začni poslouchat křesťanskou hudbu - uklidní tě a písně zároveň slouží jako modlitba (seznam kapel a interpretů najdeš třeba na webu hudba.signaly.cz, já osobně doporučuji třeba zpěváka Chrise Tomlina nebo kapelu Casting Crowns, ale samozřejmě existuje také spousta českých a slovenských interpretů). Dopřej si dostatek pohybu - cvič, začni chodit běhat nebo se aspoň jdi projít, když je pocit stresu a úzkosti moc velký. Spi dostatečně dlouho, nejlépe 7-8 hodin denně. Promluv si o svýh pocitech s někým blízkým - kamarádkou nebo s někým z rodiny, případně zajdi za knězem. Uvidíš, že nejsi jediná na světě, kdo se stresuje. Dopřej si dostatek odpočinku a dělej, co máš ráda, co tě baví. Život není jenom o škole a učení. Představ si to nejhorší, co by se mohlo stát a potom uvažuj, proč by to nebylo zas tak špatné. Neodkládej věci. Odklady tvůj stres jenom zvyšují. Připravuj se do školy pravidelně, aby tě nahromaděné učení později "nesemlelo". Postav se svým problémům čelem. Přenes pozornost na druhé. Když se člověk přestane pitvat ve svých problémech a začne pomáhat druhým, úzkost se často zmenší. A to nejdůležitější: Žij přítomností! 98 % věcí, které nás děsí nebo si z nich děláme starosti, pravděpodobně NIKDY nenastane. Takže není vůbec potřeba se kvůli nim stresovat. :) Nezapomínej na upřímnou modlitbu nebo požádej o modlitbu někoho dalšího. Všechny své stresy a úzkosti "odesílej" nahoru. ;-) Choď často ke svátostem a buď otevřená lásce. Protože čím více lásky, tím méně strachu. Držíme palce a věříme, že si z výčtu tipů vybereš alespoň některé. Myslíme na tebe! Klidně se znovu ozvi. P.

© redakce (13.01.2014 15:02)
Milá M., nevím sice, kolik je ti let, ale předpokládám, že zrovna procházíš obdobím dospívání. Postupně se měníš v dospělou ženu. S tím souvisí i to, že si vytváříš vlastní názory na svět, a tak vznikají třecí plochy mezi tebou a dospělými ve tvém okolí (v tomto případě maminkou). Chtěla bych tě ujistit, že pocity, kdy ti mamka připadá nemoderní a názorově úplně "mimo", jsou ve tvém věku normální. My všechny v redakci jsme zažily podobné výbuchy vzteku, jaké popisuješ. S dospíváním souvisí i kromě tělesných změn i změny a výkyvy nálad – rychleji tě někdo „vytočí“, snadno se rozzlobíš nebo rozpláčeš. Znovu opakuji, že je to normální a s přibývajícím věkem se nálady postupně ustálí. Za několik let už možná nebudeš rozumět tomu, jak ti mohla mamka připadat divná, a naopak si za ní ráda přijdeš pro radu. Přesto rozumím tomu, že ti vadí, když spolu teď nedokážete v klidu vycházet. I na to existuje řešení (nemusíš se vymlouvat na pubertu a rezignovat na dobré vztahy – naopak!). Všechno jde, když se (aspoň trochu) chce. Než příště budeš mluvit s mamkou, kus si uvědomit několik věcí: 1) Rodiče jsou také jenom lidé – nejsou to žádní supermani. Mají právo dělat chyby (stejně jako ty). 2) I když to zrovna nevnímáš, mamka tě má ráda a myslí to s tebou dobře. Možná jenom neví, jak to podat, aby to tak vyznělo. Ale také to s tebou při všech těch změnách nálad nemá jednoduché. ;-) Když i potom v tobě bude všechno vřít, zkus osvědčený způsob: „kousnout se do jazyka“, několikrát se zhluboka nadechnout a počítat do deseti. Odejdi pryč ze situace, která tě rozčílila. Udělej si přestávku, jdi se třeba projít nebo si zacvič a „vybij“ nahromaděnou energii. Pokud se tě něco dotklo, snaž se mluvit o svých pocitech a vysvětlit mamce, co ti vadí. Ale pozor! Když někomu (nejen mamce) chceš sdělit svůj názor, nekritizuj ho a neponižuj, jinak tě nebude poslouchat a celou situaci to ještě zhorší. Když si stěžuješ, mluv stručně a k věci. Neskákej mamce do řeči, nech ji dopovědět větu. Neboj se někdy ustoupit, i když si myslíš, že máš pravdu. Není hanbou uznat část pravdy druhého člověka stejně jako není hanbou změnit názor a přiznat chybu. Naopak prosazovat si za každou cenu svou není nejlepším řešením. Neobracej oči v sloup, nedívej se stranou a nesvaluj vinu na druhého člověka. Uvědom si, jak se cítíš ty, pokud někdo dělá podobné věci tobě. Komunikaci se musíme učit. A to znamená vynaložit úsilí a nevzdávat se, když to nepůjde hned. Důležitý je úmysl, s jakým do diskuze vstupuješ. Pokud se rozhodneš nehádat se a podaří se ti předsevzetí dodržet, udělej si něčím radost. Myslíme na tebe a držíme palce, aby se ti komunikace s mamkou dařila! P.

© redakce (13.01.2014 12:31)
Ahoj Týnko, za kamaráda se rády pomodlíme a také za Tebe, abys měla hodně síly, trpělivosti a radosti a byla mu v nemoci oporou. Věříme, že to dobře dopadne. P.

© redakce (13.01.2014 14:20)
Ahoj Sad, zavolali jsme o radu naší paní psycholožce Iloně a ona Ti doporučuje obrátit se s důvěrou na linku bezpečí na telefon: 116 111 Volání je zdarma jak z mobilu, tak z pevné linky. Tam jim můžeš říct všechno, co Tě trápí a oni to s tebou proberou a poradí, co dělat. Neboj se a udělej to co nejdřív. Uvidíš, že se Ti uleví. Držíme palce a jsme s tebou. Dej vědět, jak to dopadlo. Holky z redakce

© redakce (13.01.2014 12:28)
Ahoj mindy, věc se má tak, že Poradna je zatím v přípravě a pracuje se na ní. Později budete moci psát své dotazy, které se netýkají časopisu, INshopu nebo redakčních záležitostí přímo do poradny a vzkazovník Holky do redakce bude sloužit pouze na vzkazy pro redakci. Věříme, že to tak bude přehlednější. Zatím ale, než se všechno podaří doladit, pište dál sem ;-) Děkujeme za pochvalu a přejeme Ti z redakce krásný den! :) P.

© redakce (09.01.2014 07:18)
Ahoj Katko, snad jenom takovou myšlenku... mít kluka neznamená, že bude člověk automaticky šťastnější a není to ani měřítkem kvality holky, zda kluka má nebo nemá. Tak se nenech holkama zbytečně znepokojovat a žij přítomným okamžikem každý den naplno! Držíme palce! P.

© redakce (08.01.2014 07:25)
Milá Romano, je dobré, že hledáš odpovědi na otázky víry. Podobnou otázkou jako ty se už zabýval například Jan Hus. Jeho argument, že svátost od kněze žijícího v těžkém hříchu je neplatná (nebo méně platná), bychom mohli přijmout, kdybychom věřili, že jediným a skutečným udělovatelem svátosti je kněz. Církev však učí, že původcem a pravým udělovatelem všech svátostí (tedy i svátosti smíření a eucharistie) je samotný Kristus. Kněz je pouze "služebníkem" svátosti, neuděluje svátosti "ze své vlastní moci", ale z moci Kristovy. Proto i svátosti přijaté od "nehodného" či hříšného kněze jsou platné. Přejeme klidný a radostný den. P.

© redakce (07.01.2014 09:21)
Ahoj verčíku, zprostředkovávám odpověď z vydavatelství: Ano, tričko Evelin budeme i nadále v INshopu nabízet ve všech barvách i velikostech. Velikosti, které tam nejsou, dodavatel neměl skladem. Jakmile je znovu bude mít, nakoupíme a naše sklady doplníme. Je potřeba průběžně sledovat INshop, protože dnes netuším, kdy k tomu dojde. Tak prosíme o strpení. Věřím, že se dočkáš brzy! ;-) P.