Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz
Diskuse - Do redakce
Vložit nový příspěvek nebo dotaz - do redakce
Anne (4.1.2014 19:59) ahoj redakce, doufám, že jste měly(i) krásné Vánoce! já mám "trápení" s kamarádkou. maturovaly jsme v květnu a dohodly se, že po prázdninách si vyrazíme na výlet do Barcelony. Já jsem celé léto pracovala abych si ten výlet mohla dovolit a ona nedělala nic...ještě před prázdninama si u mě objednala spoustu kosmetiky (jsem totiž oriflame dealer) no a letenky na dovolenou, tu kosmetiku a ubytování a vůbec všechno jsem zaplatila převodem ze svého účtu a domluvily jsme se, že mi všechno vrátí do konce prázdnin (to jsem ještě nevěděla že nehodlá pracovat). peníze jsem pochopitelně neviděla ani do našeho odjezdu-nakonec jsem byla ráda že mi hodinu před odletem nevolala že nikam nejede-přece jen sama do Barcelona bych nerada jela. jenže tím to neskončilo, musela jsem za ni všechno platit i tam, protože ona si s sebou nevzala peníze-tedy vzala si asi 70 eur na 10 dní. no a z letiště jsme ji ještě s mým přítelem vezli domů, kde nám řekla "tak ahoj" a zavřela dveře. nechápu jak je to možný, strávily jsme spolu celých 8 let na gymplu a teď tohle. takhle se nikdy předtím nechovala. je pravda, že tragicky přišla o sestru, je to teď dva a půl roku, to asi člověka změní. taky chápu, že se někdy ocitneme ve složité finanční situaci, ale v tom případě bych čekala, že mi odpoví třeba na mail ve smyslu že teď bohužel nic nemá, ale že to chce řešit...tuhle jsem to už nevydržela a napsala jí sms jestli jí není hloupý se ani neozvat po tom všem. prý si nemůže zvyknout v nové škole. já nevím, co mám dělat...líbí se mi Vaše reakce tady na dotazy holek, nevěděli byste si rady i s tímhle? nerozumím tomu a je mi z toho smutno, že se na mě uplně vykašlala :( už to trvá půl roku.. | |
© redakce (07.01.2014 12:14) Milá Anne, přiznám se, že odpověď na Tvoji otázku mi dala docela zabrat. Na jedné straně chápu, že nechceš ztratit kamarádku, s kterou jsi prožila osm let ve škole. Na druhé straně by si Tvoje kamarádka neměla zvykat na to, že jí v životě všechno takto projde. Víš, myslím si, že se stáhla i kvůli tomu (a možná hlavně kvůli tomu), že má výčitky svědomí kvůli těm nesplaceným penězům. Možná měla i předtím problémy (v rodině, se vztahy, stresy z nové školy apod.) a uzavřela se do sebe. To ale neznamená, že měla právo tě využít a ani se nesnažit své dluhy splatit. Na tvém místě bych zvolila upřímnost. Můžeš jí napsat dlouhý vzkaz, mail, dopis nebo jí zavolat či si s ní promluvit osobně. Řekni jí narovinu všechno o svých pocitech. O tom, že tě mrzí, že se ani nesnažila ti peníze vrátit. Že je pořád tvoje dobrá kamarádka a že bys nerada jenom tak - kvůli penězům - ztratila těch osm let. Zeptej se jí, jestli jí můžeš nějak pomoct. Navrhni, že byste si mohly třeba o prázdninách najít společnou brigádu a potom by ti peníze postupně vracela a nebo ti je splácela po malých částkách každý měsíc (např. z kapesného). Pokud se na tebe, jak říkáš, vykašlala, nemáš co ztratit. Buď tě pochopí a bude se snažit všechno nějak napravit nebo se ještě víc uzavře. To už neovlivníš. Ale promluvit by sis s ní určitě měla. Nebo jí napsat. Ať víš, na čem jsi. Mezi vámi je nevyřešený problém, který se sám neodstraní. To musí chtít obě strany. A odkládáním řešení se budeš jenom dál zbytečně trápit. Myslíme na Tebe (vás) a držíme palce! P. | |
jaňule (2.1.2014 19:40) Milá redakce, ráda bych se zeptala na názor, vůči internetovým seznamkám. Myslíte, že z takových seznámení může vzejít opravdový vztah, nebo se to stává jen velmi zřídka a ani se o to nemám pokoušet. Nejvíce by mne ale pomohlo, zdali náhodou nemáte nějaké kontakty na katolické seznamky. Díky moc za odpověď :-) | |
© redakce (06.01.2014 13:55) Ahoj jaňule, těžko říct nějaký všeobecný názor. Popravdě neznám ve svém okolí nikoho, kdo by se seznámil se svým budoucím manželem/manželkou na internetové seznamce. To ale neznamená, že to není možné. Jinak už by seznamky dávno zrušili. ;-) Vždycky je dobré zaměřit se na hodnoty a priority lidí, s nimiž se seznamuješ. Kdoví? Třeba díky seznamce najdeš přátele, s kterými občas někam vyrazíš a nebo i svého budoucího manžela. Můžou ale přijít i nabídky jiné – na sex apod. To už patří k úskalím internetu. Z katolických seznamek mě napadá jenom seznamka na webu katolik.cz, ale i tady je uvedeno, že provozovatelé webu nezodpovídají za osoby, které si inzeráty podají. Takže před případnou schůzkou bych byla raději opatrnější. Člověk nikdy neví... A ještě jedna věc: Pokud jsi zoufalá z toho, že s nikým nechodíš, zkus to „hodit za hlavu“. Někdy se (zvlášť my holky a ženy) na vztah tak upneme a tolik po něm toužíme, že svou horlivostí a snahou někoho si najít všechny případné zájemce odpudíme (nezapomínej na to, že lovci jsou od přírody muži a ne ženy). Raději začni dělat něco, co tě bude bavit, najdi si nový zájem, rozvíjej vztahy s druhými lidmi a nevyhýbej se tomu vyrazit někam ven. Nezapomínej také na modlitbu – dobré je modlit se k Panně Marii - třeba každý den ráno Zdrávas s prosbou: Maria, prosím, vypros mi, ať poznám své povolání. A pokud je to manželství, ať poznám toho pravého. Myslíme na tebe. Ať se ti daří! P. | |
lenka (1.1.2014 16:45) Ahoj redakce, nikdy jsem si nemyslela, že masturbace je hřích... měla jsem takové divné pocity, že asi je něco špatně, ale jaké přikázání při tom porušuji? Nevím, jestli se z toho mám zpovídat, nebo jak, protože mi to přijde strašně trapné a nikdy jsem si nepřiznala, že vlastně páchám hřích, když masturbuji... mám pocit, jako bych byla jediná věřící holka, co něco takového děla... Teď nevím, co mám dělat, takže prosím, pokud můžete odpovězte mi na tyhle dotazy : 1). Je masturbace hřích? 2). Pokud ano, jak se z ní mám zpovídat (příp. nestačí, když u zpovědi řeknu, že jsem dělala věci, které byly špatné a sama v motlitbě Bohu vyznám že jsem masturbovala) 3). jaké přikázání při masturbaci porušuji? Děkuji moc | |
© redakce (06.01.2014 13:54) Milá lenko, podobné otázky jsem v naší poradně řešili už mnohokrát, pokusím se na ně stručně odpovědět. 1) + 3) Ano, masturbace je hříchem, a to proti 6. přikázání (Nesesmilníš). Masturbace (sebeuspokojování nebo také autoerotika) totiž dělá z vyvolání rozkoše samoúčelnou věc, oddělenou od lásky mezi mužem a ženou. Je to v podstatě sobecká rozkoš, která odděluje člověka od druhých. Často se jedná o návyk, který lidi uvězňuje v nich samých. Symbolizuje sebelítost, strach opustit sám sebe pro druhého a naprostou sterilitu odloučení. My lidé jsme povoláni k něčemu jinému než k sobectví. Jsme povoláni k LÁSCE. Ta jediná dokáže člověka opravdu naplnit. Masturbace maximálně vytvoří závislost, které se špatně zbavuje. Ještě bych dodala definici hříchu: hřích musí být vědomý – pokud jsi nevěděla, že masturbace je špatná a proto ses z toho nezpovídala, je to v pořádku. Když ale teď víš, že sebeuspokojování není v souladu s Božím plánem, je dobré hřích vyznat ve zpovědi. Tím se dostávám ke tvé druhé otázce, na kterou už několikrát odpovídal otec Jenda Balík (takže se nemusíš vůbec bát, že bys byla jediná holka na světě, která masturbuje – naopak! Tento problém řeší spousta dívek ve tvém věku). Z jeho odpovědi vybírám: Chápu, že je ti trapně, kdybys měla říci o svém hříchu knězi, kterého třeba dobře znáš. Je to hřích, tak se za to stydíme. Je to normální. Jak to řešit? Využij příležitosti, kdy bude známý kněz mimo svou farnost a přistup ke svátosti smíření u jiného kněze, třeba ti to pomůže k odvaze říci i to, že jsi nějaké hříchy nepřiznala a že je teď přiznáváš a lituješ. Můžeš přece využít chvíle na nějakém setkání mládeže nebo na diecézním setkání mládeže před Květnou nedělí, nebo prostě i kdykoliv zajet na Centrum života mládeže. A ještě jedno. Neboj se hovořit ve zpovědi i u svého kněze otevřeně. Víš, každý kněz má takový dar od Boha, že v té zpovědnici vnímá, že je to posvátná chvíle, která se vymyká běžnému setkání mimo zpověď. Takže kněz si jistě o tobě nebude myslet kdoví co, když vyznáš poctivě své hříchy. Naopak. Bude si vážit tvé pravdivosti, bude se za tebe více modlit, abys dokázala s hříchem bojovat. A také se může stát, že právě proto, že tě zná, lépe ti poradí. Takže odvahu. Bůh je milosrdný a rád opouští. To ďábel nás uvrtá do hříchu a pak nám namlouvá, že ho nemůžeme říci, protože bychom se ztrapnili. Tak hodně odvahy a radosti v náručí milosrdného Boha. P. Jenda | |
Tápající (30.12.2013 20:24) Ahoj redakce, mám trošku náročnější dotaz... V poslední době přemýšlím o pohledu na psychická onemocnění, jako je např. schizofrenie, nebo různé paranoidní psychózy atd ... Někde jsem četla, že mnoho psychických poruch je způsobeno démony.. Ale na druhou stranu v dnešní době, kdy je medicína na tak vysoké úrovni se přesně ví jaká část mozku je zodpovědná za jakou chorobu. Člověk za tyto nemoci většinou není sám zodpovědný, nebo je? Někdy asi ano, třeba když bere drogy, nebo se zabývá magií a okultismem...a v důsledku toho onemocní.. ale... Nějak mi to nejde dohromady, jak se k tomu mám stavět. Myslím, že je mezi mnoha lidmi stále hodně rozšířená představa psychicky nemocný člověk=posedlý ďáblem/blázen. Ale to mi přijde jako moc snadná a neférová odpověď, přece to nemůže být tak černobílé. Spousta poruch se dá léčit... Existují vůbec případy, u kterých se dá jasně říct: že tu poruchu způsobil démon, ďábel? Díky za odpověď. :) | |
© P. Jan Balík (08.01.2014 06:59) Milá Tápající, máš dobré otázky a je vidět, že přemýšlíš. Zdraví je veliký dar. Světová zdravotnická organizace definuje zdraví jako „stav fyzické, psychické, sociální a estetické pohody". Snad bychom k tomu přidali ještě duchovní pohody. Tyto všechny oblasti se navzájem podmiňují a ovlivňují. Hřích člověka má jistě vliv i na zdraví tělesné (drogy, nevázaný sex). Žít v hádkách, nenávisti, jistě porušuje celkové zdraví. Také fyzické poruchy způsobující nemoc ovlivňují celek člověka (zlomená noha, cukrovka, psychická porucha). Správné léčení by mělo být vždy celistvé. (Vlastně se o tom dnes hodně mluví, ale v praxi se to nepraktikuje.) Nelze léčit jen nějakou nespavost či malé depky tím, že se berou prášky. Je třeba se ptát, proč tím ten a ten člověk trpí, čím je to způsobeno. Možná fyzickým vyčerpáním, možná nějakou živenou nenávistí, možná hříchem... Zcela výjimečně se může stát, že nemoc (ne jen psychická) je spojena s posedlostí ďáblem. Rozlišit, kdy to tak je, není vůbec snadné. V praxi se musí vždy pracovat týmově: zkušený kněz, odborník psychiatr, psycholog. Považovat psychicky nemocného člověka za posedlého, by bylo tedy nespravedlivé a nesmyslné. Takového člověka budeme léčit (prášky), i když víme, jak je to v tomto případě obtížné. Ideální by bylo, aby lidé nebyli léčeni jen prášky, ale aby se pečovalo o celek člověka. Pak by se jednalo o to, že by někdy řekl lékař: běžte se vyzpovídat, běžte za psychologem a pokuste se změnit vztahy ve své rodině. Stejně tak kněz mnohdy musí říci: běžte k lékaři, berte prášky. Velice zajímavě o lidech s psychickým postižením píše Jean Vanier. Jeho životní zápal pro tyto lidi je obdivuhodný. P. Jenda | |
Já (28.12.2013 12:25) Jsem smutný :( každý den brečím :( jenom proto že se cítím sám, nevím proč to tak je, jestli je to hormonama že prostě mám takové nutkání někoho vedle sebe mít, ale problém je že jsem moc ošklivý a nesebevědomý, plachý, stydliví a citlivý, většinou když už si najdu nějakou holku tak mě vždy opustí:( | |
© redakce (06.01.2014 13:54) Ahoj Já, podobné stavy a nálady jsou v době dospívání normální. Co pomáhá, je zaměřit pozornost jiným směrem, než na sebe. Ve tvém okolí je určitě dost lidí, kteří potřebují s něčím pomoct nebo povzbudit. Tak hlavu vzhůru a honem do toho! Když přestaneš být sebestředný a budeš se snažit, aby byli šťastní lidé kolem tebe, bude se ti to štěstí vracet. A věřím tomu, že se potom i nějaká ta slečna najde. ;-) P. | |
© redakce (06.01.2014 13:53) Ahoj Adélko, v první řadě děkujeme za tvoji otevřenost a odvahu se svěřit. Odpověď na tvůj dotaz není jednoduchá. I mezi věřícími lidmi se najdou tací, kteří odsoudí. Ale platí, že co člověk, to jiný pohled – jiné zkušenosti, povaha, jiné okolí, které ho ovlivňuje. A hlavně – to, že člověk někoho odsoudí, je především jeho problém a svědčí to o tom, že on sám je se sebou nespokojený nebo nešťastný. I když je (bude) to pro tebe těžké, neřeš zbytečně řeči druhých lidí. Řeči a odsuzující pohledy byly, jsou a budou. Důležité je ale tvoje miminko a to, abys jej přijala ty. Časem všechno odezní a lidé přestanou řešit tvůj věk. Každá „senzace“ má omezené trvání. Fandíme ti, aby se ti podařilo se nad všechny řeči povznést a uchovat si vnitřní klid a pokoj. Vždyť narození nového života je nádherný zázrak, tak si ho nenech ničím pokazit! P. | |
© redakce (06.01.2014 13:52) Milá Hello!, tamponů se nemusíš bát. Nic nejde hned - i zavádění tamponů se člověk musí naučit. Všechno je to o cviku a trpělivosti. Pro začátek si kup tampony nejmenší velikosti (mini) nebo tampony s plastovým aplikátorem (Tampax) a zkoušej je zavádět v prvních dnech menstruace - v době, kdy máš nejsilnější krvácení. Ještě lepší je zkoušet zavádění po koupeli. Postup je napsaný na každém balení tamponů. Pokud to nepůjde hned, nevěš hlavu. Zkusíš to další měsíc znovu. Pokud jde o syndrom toxického šoku, je to natolik výjimečné a vzácné onemocnění, že není důvod se ho obávat, pokud budeš tampony pravidelně měnit (po 4-8 hodinách) a dbát na zvýšenou osobní hygienu během menstruace. Přejeme ti hezké lednové dny. P. | |
Klára V. (21.12.2013 16:21) Dobrý den, v prosinci jsem si předplatila na rok 2014 váš časopis a v lednovém čísle, které mi právě došlo je na poslední straně soutěž o vůni Killer Queen od Katy Perry. Mohla bych se nějak zapojit do soutěže? A popřípadě co bych proto mohla udělat ? Děkuji předem za odpověď. Klára Vykoupilová. | |
VZKAZ Z REDAKCE (20.12.2013 18:56) Milé čtenářky, protože se kvapem blíží vánoční svátky, chtěly bychom vám za celou redakci popřát, ať jsou plné radosti, pokoje a lásky. Zároveň oznamujeme, že od 21. 12. do 6. 1. budeme mimo redakci, a proto na vaše případné dotazy odpovíme až v novém roce. Děkujeme za pochopení. vaše redakce | |
eMko (19.12.2013 19:08) Mám ještě dodatečnou otázku na pana Balíka: myslím, že s tím, co jste mi napsal, můžu souhlasit. Ale zajímalo by mne, jak je to s lidmi, kteří jsou u katolíků (nebo evangelíků) pokřtěny z popudu rodičů jako novorozenci, ale v dospělosti nevěří? Podle mého být spaseni prostě nemůžou, ale proč jsou křtěné malé děti v podstatě nedobrovolně? Jaký to má smysl? Slyšela jsem, že to rodiče dělali na ochranu dětí, když byla dříve vysoká úmrtnost dětí, aby se v takovém případě dostali do nebe. Ale v Bibli je přece výslovně napsáno, že o děti se postará Bůh. Jakou to má logiku? vážím si vaší trpělivosti a děkuji za odpověď :) | |
© P. Jan Balík (20.12.2013 11:21) Milá eMko, proč se křtí děti? Protože jim chceme dát to nejlepší. Věří-li rodiče, touží jim pochopitelně předat též víru. Bylo by asi dosti trapné, kdyby rodiče čekali až do dospělosti, jaký cizí jazyk se dítě rozhodne, že se bude učit, aby ho nenutili učit se např. anglicky. Takže rodiče jsou odpovědní za dítě, rozhodují se za něj, proto jsou zodpovědní i i za předávání víry. Proto křest už jako dítě. Kdo je pokřtěný jako miminko, pochopitelně musí jednou právě díky moudré výchově rodičů přijmout víru jako své vlastní rozhodnutí, poznat Ježíše osobně a přijmout ho do svého života vědomě. V tom bývá zádrhel, a to z mnoha důvodů. Že dříve děti umírali, ano, to byl další důvod. Ale přece i v Písmu se křtí děti (byl pokřtěn on i jeho dům, tedy i děti). Nevím, kde jsi v Písmu našla, že se o děti postará Bůh. Jediné, co víme, je to, že křest, pokud poznáme jeho důležitost, je pro spásu potřeba. Jak je to s dospělými, kteří jsou v dětství pokřtěni, ale nežijí víru? Nikdo nevidíme do nitra druhého člověka, proto nedokážeme říci, zda člověk v dětství pokřtěný, pokud žije jako pohan, hledá pravdu či nehledá. Skutečností bývá nejednou to, že ve stáří se takový člověk k Bohu vrací. Možná právě kvůli tomu daru křtu. | |
ABC (18.12.2013 16:54) Ahoj redakce, jak je to s 3. přikázáním? Když mám brigádu, kdy musím jít pracovat i v neděli, eventuálně mě ta práce i baví, je to hřích? Nebo když si ani v neděli neodpočinu od učení, práce do školy, protože by mi ten jeden den chyběl? Dále mě zajímá, jestli je proti Božímu zákonu, když třeba někde na veřejnosti někdo omdlí, něco se mu stane a běžný člověk (bez zdravotnického vzdělání) jej ze zbabělosti ignoruje, nesnaží se mu pomoct a spoléhá na ostatní? Díky za odpovědi. | |
© redakce (19.12.2013 11:07) Ahoj ABC, o odpověď na Tvoji otázku jsme poprosili P. Jana Balíka. Tady je: K Tvé první otázce. Boží přikázání je světit neděli jako den Páně. Církevní přikázání to konkretizuje a ustanovuje, že v neděli je třeba být na mši svaté (počítá se už večerní mše v sobotu) a klid od běžné práce. Z toho vyplývá, že bychom měli v neděli dávat přednost Božím věcem, mši, duchovní četbě, odpočinku, setkání s rodinou a pokud možno omezili práci jen na minimum. Nejdříve si tedy promysli, jak trávíš běžně neděli a zda je v ní čas na Boha, odpočinek a rodinu či setkání s věřícími lidmi. Asi by nebylo správné, když bys každou neděli pracovala nebo se většinu nedělí učila. S učením mám radu: klidně se v neděli uč, ale jen chvíli a usiluj o to, aby ses učila především v sobotu. Celonedělní učení by měla být jen výjimka. A brigáda? Když jde jen o několik týdnů, proč ne. Pokud by to mělo být úplně správně, pak ti může tvůj farář dokonce práci v neděli povolit. Ale vždy bys měla být v neděli na mši. Já bych osobně neděli moc nešidil, protože je to jistě i dar Boží, že jeden den nám lidem má sloužit k jakémusi zastavení. Něco jiné jsou lidé, kteří v neděli pracovat musí a nestihnou ani mši - např. lékař, zdravotní sestra. Naštěstí ani oni to nemají každou neděli. Nebo třeba nemocný člověk, který leží v posteli. Ten za to nemůže, že nelze být na mši. Ale neděli si může připomenout např. přenosem v televizi či rádiu, modlitbou atd. Pokud by člověk zaměstnával druhé, měl by usilovat o to, aby jim práci v neděli nedával. Když jsem stavěl centrum pro mládež, dal jsem si přímo podmínku, že v neděli stavební firma pracovat nebude. A šlo to. Pokud se ti někdy stalo, že jsi nepomohla, buď v klidu. Postupně se naučíš druhým pomáhat a přestaneš se bát, že něco pokazíš. Obecně lze říci, že když vidím někoho potřebného a nevšimnu si ho, je to spíše zbabělost, prohřešek proti lásce. Aspoň zavolat záchranku je možné, ne? Ale v těchto věcech se učíme celý život, takže odvahu. Žehná P. Jenda | |
© redakce (18.12.2013 14:03) Ahoj Marry, podobné otázky jsme v naší redakční poradně řešili zhruba před měsícem. Jisté je jedno: Rozhodně nejsi sama, kdo s tímto hříchem bojuje! Otec Jenda Balík radil jedné ze čtenářek toto: Neboj se hovořit ve zpovědi i u svého kněze otevřeně. Víš, každý kněz má takový dar od Boha, že v té zpovědnici vnímá, že je to posvátná chvíle, která se vymyká běžnému setkání mimo zpověď. Takže kněz si jistě o tobě nebude myslet kdoví co, když vyznáš poctivě své hříchy. Naopak. Bude si vážit tvé pravdivosti, bude se za tebe více modlit, abys dokázala s hříchem bojovat. A také se může stát, že právě proto, že tě zná, lépe ti poradí. Takže odvahu. Bůh je milosrdný a rád opouští. To ďábel nás uvrtá do hříchu a pak nám namlouvá, že ho nemůžeme říci, protože bychom se ztrapnili. Tak hodně odvahy a radosti v náručí milosrdného Boha. Myslíme na Tebe a přejeme pokojné prožití vánočních svátků Tobě i celé Tvé rodině! ;-) P. | |
Maryša (17.12.2013 19:27) Dobrý den, zajímalo by mě, co musí mladík splnit, aby se stal katolickým knězem? Kdy může ještě odejít (že se rozhodne, že to není pro něj), a kdy už "musí "zůstat? A ještě by mě zajímalo, kdyby se třeba zjistilo, že kněz vyzradil zpovědní tajemství, nebo třeba závažně porušil 6. přikázání, jaký by byl cca případný trest? Děkuji. | |
© P. Jan Balík (17.12.2013 22:04) Milá Maryšo, na Tvé otázky jsou docela stručné odpovědi. Pokud mladý muž chce být knězem, je třeba, aby měl přiměřené zdraví a to i psychické, byl svobodný a vystudoval teologii. Zároveň musí prožít studia v tzv. semináři - tedy musí prodělávat formaci v zařízení, kterému se říká seminář, tj. místo, kde bohoslovci žijí, studují a jsou vedeni ke kněžství. Je to takový intenzivní trénink. No a pak se musí rozhodnout biskup, že ho na kněze vysvětí. Na svěcení není právo. Mladý muž má dost času na to, aby se pro kněžství rozhodl. Víceméně 6 let. Odejít může třeba i ráno před jáhenským svěcením (pokud je bráno toto svěcení jako předstupeň kněžství, na jáhna může být svěcen i ženatý muž, ale ten se stává trvalým jáhnem a jeho svěcení na jáhna není předstupeň kněžství)). Ale od jáhenského svěcení už daroval svůj život Ježíšovi a je s ním speciálně spojen a už má vytrvávat ve věrnosti k Pánu. Od jáhenského svěcení by už odejít neměl. Pokud by kněz vyzdravil zpovědní tajemství, je v exkomunikaci, kterou může odejmout jen papež. Pokud by zhřešil v 6. přikázání, může pochopitelně dostal rozhřešení ve zpovědi, pokud lituje a nechce v tom pokračovat, jako každý jiný muž. | |
:) (16.12.2013 19:43) Krásný pozdrav do redakce :) Pročítala jsem si prosincové číslo IN!u, a v rubrice INkognito mě "bodla" do očí poslední věta odpovědi u prvního dotazu: "I kdyby tvůj kluk byl ten, kdo k tobě patří, a rozešli jste se omylem, znovu se sejdete." - v jakých případech důvodu rozchodu to platí? Je to třeba jen v případě, že jeden z nich uvede důvod, že si nerozumí, nebo že má každý jiný priority, atd? Nebo to může platit i v takovém případě, že je řečeno, že se modlili a že jim to takhle "řekl"/naznačil Bůh? Vím, je to nejspíš individuální a závisí to na dané situaci, ale docela by mě to zajímalo, co může být tou příčinou rozchodu a následného shledání (dát se dohromady).... | |
© redakce (17.12.2013 11:26) Ahoj, také tě zdravíme :). Někdy bychom si přáli, abychom mohli dát jasné a přesné odpovědi a vyjmenovat seznam důvodů a ukázkových případů, ale bohužel to často nejde. Spousta věcí v životě zůstává pro nás tajemstvím a je to tak dobře. Přemýšlej - pokud by lidé věděli, že toto je jeden z důvodů rozchodu, po kterém se zase dají dohromady, proč by se tedy rozcházeli? "Vtip" je v tom, že jsme každý 100 % originál a nejde stanovit nějaká pravidla ohledně rozchodů platná pro všechny. Jediné, co platí opravdu obecně, je to, že se po rozchodu musí chtít k sobě vrátit oba - kluk i holka. Protože k lásce nemůžeme nikoho přinutit ani ho přesvědčit, aby nás měl (znovu) rád. Jinak platí, že kolik je důvodů rozchodů, tolik může být i důvodů, proč se lidé k sobě znovu vrátí. Takže nepřeberné množství. Všechny je zná jedině Bůh. Můžeme mu celou situaci odevzdat do rukou, protože On chce jediné - abychom byli šťastní. Takže nás formuje a postrkuje vpřed - někdy i skrze rozchody. Přejeme Ti, ať se nenecháš pohltit sama sebou a svými problémy, ale snažíš se také naslouchat druhým lidem. Doba adventní je k tomu dobrou příležitostí. Měj krásný předvánoční čas. ;-) P. | |
| Strana: 1 << 10 11 12 13 14 15 16 17 18 >> 563 | |
Nejčtenějšíco zaujalo i jiné...
| (za poslední 2 měsíce) |
 Vydavatelství IN s.r.o. Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou objednávky: tel.: 480 023 408-9, 775 598 604 mail: objednavky@in.cz redakce: Purkyňova 5, 772 00 Olomouc tel.: 775 598 603 mail: redakce@in.cz |
 |
Vydavatelství IN! © 2005-2022 v4 | |