© P. Jan Balík (02.05.2014 16:36)
Milá tazatelko, vysvětlit někomu, kdo nevěří ve věčný život otázku smrti, je vlastně nemožné. Ale je to příležitost pro hlásání evangelia - radostné zvěsti, že Ježíš nás svou smrtí a zmrtvýchvstáním zachránil a umožnil nám život věčný. Takže bych radil, abys kamarádovi vyprávěla o Ježíšovi a o tom, jak nám on vykládal o věčnosti.

© redakce (02.05.2014 15:44)
Ahoj Verčo, tato knížka nás v redakci tak nějak minula, ale faktem je, že podobné literatury a knížek typu "Svět podle Garpa" je na světě spousta. Umějí je prostě občas těžko pochopitelné a někteří autoři sdělují své rozčarování ze společnosti i pomocí "úchylných" a depresívních obrazů. Protože ale máme svobodu tvorby a vyjadřování, může každý umělec psát podle sebe. A je pravda, že někteří spisovatelé píšou hodně surově a naturalisticky. Proč? Aby zaujali čtenáře a ukázali jim pohled na svět z jiného úhlu. A to se Irvingovi jeho románem povedlo. A jak je vidět, knížka vyvolává otázky a emoce i v dnešní době. A právě o tom je literatura. Nedopovídá, často jenom naznačuje, ale snaží se člověka přinutit k zamyšlení prostřednictvím nejrůznějších obrazů, dějů a emocí. Proto ani my ani kdokoli jiný ti nemůže nadiktovat, co přesně si o té knížce máš myslet. Popsat se dá jazyk díla a jazykové prostředky, lit. žánr nebo převyprávět děj. Interpretace už je na každém čtenáři. Držíme palce u maturity! A kdyby se ptali, popiš jim, jak jsi z knížky byla rozčarovaná a jaké v tobě vyvolala otázky. Ať se ti daří! P.

© P. Jan Balík (02.05.2014 09:55)
Ahoj eMko, budu se snažit odpovědět stručně. Jen pro informaci, od prvních překladů Bible do češtiny ve 14. století existuje desítky překladů a celkem přes 800 vydání Bible či jejích částí. Úžasné, co? Katolíci používali při mši latinský překlad, tzv. Vulgatu. V české liturgii se používá dnes překlad, který má základ v 50. letech 20. století a opravil ho Dr. Bogner. Nový zákon je přeložen celý a je vydán u Karmelitánů. Starý zákon je přeložen jen z části - to, co se používá v liturgii a občas něco dalšího. Je také vydán jen částečně. Dnes se hojně využívá nově vydaný překlad, tzv. Jeruzalémská Bible - jedná se o překlad s poznámkami z Jeruzalémské biblické školy. Běžně se pro četbu u katolíků nejvíce vyskytuje dnes ekumenický překlad. Já osobně miluji překlad Nového zákona liturgický - je to krásný jazyk a čtu stále stejné věty, tedy si je mohu snáze zapamatovat. Ekumenický překlad dělali v 60. a 70. letech 20. století evangeličtí a později i katoličtí překladatelé. A je v současnosti asi nejvíce používán pro osobní četbu, a to všemi: katolíky i evangelíky. Evangelické církve se ale dodnes oficiálně drží překladu ze 16. století - Kralická Bible (byla vydána v Kralicích). Je prvním překladem do češtiny z originálních jazyků (předtím se překládalo z latiny) a dle jazykovědců má mimořádně krásný jazyk (na svou dobu). Proto má v české kultuře mimořádné místo. Katolíkům nebyla doporučována - jednak proto, že neměla vysvětlivky a jednak proto, že se u některých sporných míst držela evangelických způsobů překladu.

© P. Jan Balík (05.05.2014 10:59)
Milá tazatelko, děkuji za velice poctivý a vážný dotaz. Schopnost ovládnout sám sebe je jednou ze základních ctností člověka. Většinou se uvádějí čtyři: statečnost, spravedlnost, umírněnost, moudrost. (V Katechismu od bodu 1804; YOUCAT od bodu 299) Pokud nemá být život neuspořádaný a řízený jen prchavým citem a pokud se nemá společnost proměnit jen v bandu sobců, je třeba, aby se každý člověk o tyto návyky snažil. Proč? Aby byl schopen kvalitního života. Jinak je celý život jen vláčen pocity a sobectvím. Jednou z oblastí, ve které je tyto ctnosti (zvláště statečnost a umírněnost) zvlášť pro muže obtížné získat, je sexualita. Ta je sama o sobě dobrá (darovaná Bohem), ale na druhou stranu je třeba, aby sexuální pud byl podřízen osobě člověka a ne naopak. Sexuální pud je silný a je třeba ho včlenit do celku osoby člověka. Čistota je tedy ve své podstatě schopnost začlenit tuto životní sílu a dar do celku života. Podívej se, i v manželství budou chvíle, kdy je třeba se sexuálně ovládat a jeden i druhý musí umět vydržet ve zdrženlivosti. Je to podobné, jako ve sportu. Prostě některé cviky jsou náročné a chce to hodně posilování. I ovládnutí sexuality je náročné. Je to jako s jídlem. Někdo by snědl vše, co vidí. Někdo má strašně rád sladké. Někdo alkohol. Samo o sobě mít na něco chuť a něco sníst je dobré, ale je třeba mít mírnost, aby člověk nejedl příliš, aby nepil do opilosti atd. Tvůj chlapec v této oblasti potřebuje ještě trénovat a získat vládu sám nad sebou. Ano, někdy jsme my lidé hodně slabí, to nás pokořuje. Víme, že Boží milosrdenství je veliké, ale nikdy bychom neměli přestat bojovat sami se sebou a svou slabostí. Kdo bojuje, i když občas prohraje, ten je na správné cestě, ten se učí pravdivě milovat. Uspokojovat svého chlapce by znamenalo, že bys ho jen utvrzovala v jeho slabosti. Domnívám se, že tvůj chlapec se o růst ve ctnostech snaží. Možná ho jeho slabost trápí víc, než si myslíš. Popovídejte si o tom, nebojte se vzájemně podporovat v růstu ve ctnostech. Takový růst totiž moc podporuje vaši budoucí manželskou lásku. Žehná P. Jenda

© P. Jan Balík (02.05.2014 09:58)
Milá tazatelko, Tvoje otázka se zdá logická. Než Ti odpovím, zeptejme se: co má dělat muž, když třeba měsíce nemůže se svou ženou mít sex? Třeba kvůli obtížím v těhotenství, kvůli nemoci. Má-li silnou sexuální touhu, má ji přece ovládat. Síla muže je v sebeovládání, ne v podlehnutí pudu. Je to náročné, ano, ale lidé jsou voláni k velkým věcem. Pokud by byl případ, o kterém píšeš, doporučil bych manželům konzultaci u kvalitního lektorského páru PPR nebo u gynekologa, který rozumí záznamovým tabulkám (třeba v CENAP). Pokud ani to nepomůže, bude to v jejich manželství obtíž, kříž, ale každý přijatý kříž je požehnáním. Jejich láska tím může nakonec jen růst. Podmínkou je přijmout kříž jako šanci.

© P. Jan Balík (02.05.2014 10:00)
Milá Le, přání jsou důležitá, protože nás pobízejí k činnosti, k aktivitě, inspirují náš život. Na druhé straně je třeba vyhnout se dvěma extrémům: idealistickým nereálným přáním mladého naivky a skleslosti zklamaného dospělého, který už nemá žádná přání, jen přežívá. V praxi je třeba se učit rozpoznávat, která přání jsou vůlí Boží a která ne. A s Bohem je to dobrodružné, protože on nám mnohdy postaví nějakou stěnu, že nám nejde něco uskutečnit; někdy nám zase otevře dveře jakoby bez naší zásluhy. Je vhodné modlit se za poznání vůle Boží a za sílu ji naplňovat; a přání, která se v našem nitru vynořují, posuzovat ne dle osobního citu, ale vždy se ptát: Pane, je to, po čem toužím, tvoje vůle? Je to takové stálé dobrodružství s Bohem.

© redakce (02.05.2014 10:17)
Ahoj rajče, důležité je uvědomit si, že Ježíš nebyl jenom člověk jako my, ale byl zároveň Bohem i člověkem, byl Božím synem. Sám o sobě prohlásil: "Já a Otec jsme jedno." (J 10; 30). A stejně jako Bůh Otec, i Ježíš byl vševědoucí. Co je pro nás zastřeno tajemstvím, on předem věděl. A přestože věděl, co ho čeká, šel na smrt. O to víc si můžeme jeho oběti vážit. A my? Myslím si, že není dobré vědět, kdy zemřeme ani co nás čeká (že se stane nějaká nehoda naším blízkým, že nám někdo známý zemře,..). Představ si, že by někdo věděl, že zemře mladý třeba v den svých 20. narozenin. Neměl by on i jeho blízcí zkažené všechny dny předtím a namísto, aby se radoval ze života, nadával by, jak je nespravedlivý, že musí umřít tak mladý? Možná by povolal specialisty lékaře, aby jeho smrti zabránili. Je to extrém, ale někam by se vytratila důvěra v to, že Bůh má všechno ve svých rukách a také překvapení a svoboda člověka. Člověk by měl všechno pod kontrolou a najednou by Boha přestal potřebovat. A nebo by naopak Bůh byl jenom Osudem, který je nezvratitelný. Ale Bůh není osud, Bůh je především láska. I proto nám nedává poznat všechno, abychom mohli život prožívat svobodně. A tak... Máme žít každý den tak, jako by měl být náš poslední. Nezůstávat dlouho v těžkém hříchu, často přistupovat ke svátostem, rozmlouvat s Bohem v modlitbě a mít důvěru, že nedopustí, abychom v těžkém hříchu zemřeli. Hezký den! ;-) P.

© redakce (29.04.2014 07:48)
Ahoj Májo, neboj se, vzpomeneme na Tebe. A i kdybys zkoušku neudělala, není to konec světa. Máš přece možnost si ji přepsat do dalšího ročníku. Tak nebuď zbytečně svázaná obavami, i když je to těžké. Držíme palce a věříme, že všechny holky, které si to přečtou, také! Klidně nám pak napiš, jak jsi dopadla. P.

© redakce (29.04.2014 07:46)
Děkujeme, moc si toho vážíme! :-) Taková zpráva je pohlazení po duši :-) Krásný den. P.

© P. Jan Balík (30.04.2014 08:44)
Takovéto události pochopitelně vyvolávají otázky. Ptejme se tedy jinak: co je největší zlo? Smrt? Ne. Největší zlo je těžký hřích, protože ten odvádí od Boha. Smrt je sice jistě bolestná, ale po smrti existuje věčný život. Lze se domnívat, že kamarádka bude nyní u Boha. Její smrt je sice pro nás bolestná, ale ona žije přece dál a doufáme, že žije s Bohem. Tak jí to přejme a těšme se, že se, až i náš život skončí, s ní sejdeme. Boží jednání je mnohdy tajemstvím. Čti Písmo a uvidíš, že je to tajemství lidských osudů, které ale ve skutečnosti Bůh vždy dokáže usměrňovat a v konkrétních životech projevovat svou lásku k člověku. Bůh má totiž každého člověka nesmírně rád, i když se to ale tomu dotyčnému člověku a jeho okolí vůbec jako láska nemusí jevit (např. Josef Egyptský).

© redakce (30.04.2014 13:11)
Ahoj anonyme, pocit hněvu zažívá čas od času každá z nás - a v období dospívání se navíc nálady střídají jako aprílové počasí. Najednou je tady "bouřka". Co s tím? Když to na tebe přijde, zkus si položit následující otázky: 1) Kvůli čemu se zlobím? Vyhodnoť to, co u tebe způsobuje hněv, zahořklost nebo naštvanost. 2) Budu to řešit nebo ne? Zamysli se, jestli se musíš pokusit svůj hněv vyjádřit (vhodným způsobem) a usilovat o řešení a smíření. A poslední otázka: 3) Mohu využít "první pomoc"? To znamená: Věnovat pozornost něčemu jinému, pustit si hudbu, dělat něco, co tě baví, s někým si promluvit (třeba zavolat kamarádce), zasmát se tomu, poplakat si, promluvit si sama se sebou nebo vzít obyčejnou tužku a napsat své pocity na papír. Hněv patří k životu, ale stejně tak existují (výše uvedené) způsoby, jak jej ventilovat a přitom nikomu neublížit. Když nebudeš hněvem nikoho záměrně zraňovat ("Tak, teď mě naštval/a, tak jí/mu pěkně od plic řeknu, co si o ní/něm myslím! ...a začneš křičet), ale nejdřív hněv vyventiluješ jinak a potom si s druhým člověkem promluvíš upřímně, ale v klidu o tom, co tě rozzlobilo, hřích to není. Aby byl hřích hříchem, musíš chtít druhému vědomě ublížit. Snad jsem to napsala srozumitelně. Přeji krásný den z redakce! P.

© redakce (02.05.2014 10:55)
Ahoj, omlouváme se za pozdní odpověď, dotazů se nahromadila spousta a ne na všechny byl čas odpovědět okamžitě. Ale nezapomněly jsme na Tebe. Otázka stahování filmů z internetu patří k těm komplikovanějším. Je jasné, že pokud neexistuje možnost, že by sis mohla DVD s filmem koupit, tak máš jenom dvě možnosti: stáhnout si ho a nebo si nechat zajít chuť. Člověk nemusí všechno vidět, slyšet. Musíme se učit i skromnosti - tomu, že mít všechno, nač si vzpomeneme, není někdy možné. Na druhou stranu má daleko větší problém (a hřích) ten, kdo na internet filmy (nebo hudbu) nelegálně umísťuje, protože tím poškozuje výrobce a vlastně ho tím okrádá o zisk. Je ale dobré mít citlivé svědomí a rozlišovat, jestli je opravdu nutné film z netu stáhnout nebo se příště na párty obejdete bez něho. Pomoci zorientovat se v této problematice by ti mohl i jeden z našich článků: http://www.in.cz/clanky/zajimavosti/nestahujes-nevypaluj
es-nezijes-whu.htm
Hezký den z redakce! P.

© P. Jan Balík (30.04.2014 08:42)
Milá tazatelko, štěstí v nebi vyplývá z blízkosti Boha. Protože v nebi budeme blízko Bohu, poznáme více jeho záměry, pochopíme více lidské osudy. Můžeme si to představit tak, že uvidíme, co vše pro spásu dotyčného Bůh dělal, proč se onen zavržený Bohu vzdálil a jak Bůh i přesto ho má rád, i když je v pekle. Prostě v nebi získáme Boží pohled na věc, a ten je mnohdy velice jiný, než ten náš lidský.

© P. Jan Balík (30.04.2014 08:40)
Milá tazatelko, ano, je mnoho otázek. Proč Bůh dopustil, aby Herodes nechal zabít malé děti v Betlémě? Proč Bůh dopustil, že Ježíš byl ukřižován? Proč Bůh dopustil, že jsou mučedníci pro víru? Proč Bůh dopouští války... Vztah "Bůh a svoboda člověka" je tajemství každé lidské bytosti. Bůh je láska a vše řídí s moudrostí. Zároveň respektuje i svobodu člověka, kterou může lidská bytost zneužít a sloužit zlu. A že Bůh toto zlo dopustí? Zřejmě dokáže i zlo přemoci svou láskou. Ale to je opravdu tajemství, které můžeme snad jen malinko poodhalit, když rozjímáme o ukřižování Božího Syna. K naší víře patří i pokora před velikostí Boha, který vše moudře řídí, ale náš rozum na to moc nestačí.

© P. Jan Balík (30.04.2014 08:42)
Milá tazatelko, Bůh si opravdu církev, papeže a biskupy hlídá a vede je. Ale zároveň jim ponechává i jejich svobodu. Můžeme říci zcela jasně, že ani lidé zkažení a zlu propadlí biskupové nezničili v historii církev. A v době, kdy se i na papežský stolec dostali lidé nehodní, Bůh si vše "ošéfoval", protože neudělali žádné rozhodnutí ohledně nauky církve (víry a morálky), které by víru církve měnilo, ničilo atd. U Tvé otázky je ale ještě jedna. Ta se týká různých historických oštěpů, které se hází na církev: např. odpustky. Je vždy nutné dobře studovat celou otázku. Odpustky jako takové vždy existovaly a existují i dnes. Nikdy neodpouštěly hříchy. Problém nastal až tehdy, když byly spojeny např. s financováním stavby katedrál apod.

© redakce (29.04.2014 08:02)
Ahoj květinko, aby byl hřích hříchem, musíš předem vědět, že to, co děláš, je hřích, a přesto to dělat. Takže v tomto případě o hřích nešlo. Měj se hezky! P.

© P. Jan Balík (28.04.2014 20:55)
Milá M., odpovím Ti velice prakticky: považoval bych to za lehký hřích a vyzpovídal se z toho. Ale v praktické rovině bych to také považoval za varování: tudy příště ne! Zvlášť u pití alkoholu je to varování, abys byla příště opatrná a pila pouze tak, aby ses nedostala ani do "náladičky". Pozor: ďábel většinou uvrtává do hříchu pomalu, ale vytrvale po krůčkách.

© redakce (25.04.2014 08:09)
Ahoj A., vše potřebné najdeš tady: http://setkanictenarek.in.cz/ (viz rámeček na hlavní straně). Těšíme se na viděnou! ;-) P.

© redakce (24.04.2014 09:14)
Ahoj Peťo, předáváme zprostředkovanou odpověď z vydavatelství: Taška - Vnější složení: Textil. Vnitřní impregnace. (To znamená, že by promokat neměla). Nastavitelný popruh, zapínání na zip. Počet přihrádek: 1 + 1 velká přední celoplošná kapsa na zip. Rozměry: * Výška: 27.0cm * Šířka: 38.0cm * Objem: 13.3 Hezký den! P.

© P. Jan Balík (23.04.2014 07:37)
Milá Radko, ptáš se na dvě věci. Jedna je požehnání Urbi et orbi. Pokud ho člověk i přes média dostane, může získat odpustky za podmínek: přistoupil k svátosti smíření (plus minus týden), přijal eucharistii (ten den či nějaký blízký den), pomodlí se na úmysly papeže a nemá zalíbení v hříchu. To, co papež vyslovil, není rozhřešení, ale prostě modlitba, tedy prosba o Boží pomoc pro všechny lidi, kteří toto požehnání dostávají. Tato modlitba tedy nic neodpouští, jen vyprošuje u Boha pomoc.