© P. Jan Balík (23.04.2014 07:32)
Milá Majko, kladeš hned několik otázek. Jak je to s lotrem na kříži? Víme, že jeden uznal svůj hřích = litoval ho. Druhý nelitoval. "Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“(Lk 23, 39 - 43). Ten, který litoval, je v nebi. Bůh totiž každému, kdo jen trochu poprosí o odpuštění, odpouští. Těžký hřích znamená, že člověk udělá nějaký čin, který je velice zlý - ví, že je to zlé (jedná proti svému svědomí), dělá to dobrovolně a jedná se o vážný čin (např. zabití dítěte v lůně matky). Jinak řečeno, je to jednání, které je v zásadním rozporu s desaterem. Každý má svědomí. Tedy i nevěřící. A pokud ve vážné věci dělá zlo, je to překážka vstupu do nebe. Pokřtěný má výhodu: ví jasněji, co je zlo a má pomoc Boží, aby nehřešil. Ano, těžký hřích, závažné zlé jednání, pokud toho svého činu člověk nelituje, zabraňuje vstoupit po smrti do nebe. Bůh ale touží mít každého člověka v nebi. Proto nabízí odpuštění (na základě lítosti). Normální cestou odpuštění pro pokřtěné je lítost spojená se svátostí smíření (rozvazování), ale obecně, tedy i pro nepokřtěné, je cestou k odpuštění lítost. Člověk může litovat třeba v poslední tisícině svého života. Proto církev o nikom neprohlašuje, že je v pekle. Doufáme, že i u těch největších hříšníků nakonec došlo k lítosti. Ale jistotu nemáme. Jistěže je třeba všem lidem ukazovat, že Bůh je milosrdný a každému rád odpustí. I nepokřtěnému umírajícímu má smysl pošeptat do ucha: Bože, prosím, odpusť mi.

© P. Jan Balík (23.04.2014 07:19)
Milá tazatelko, děkuji Ti za reakci. Ano, v mé odpovědi byla nepřesnost. Měl jsem užívat všude HAK - hormonální antikoncepce. Tu přece si ženy kupují v lékárnách. Domníval jsem se, že odpovídám na konkrétní dotaz, kde je ze souvislosti jasné, o co jde. Avšak v morálním učení církve je, že každá antikoncepce (včetně kondomu či přerušované soulože) je považována za nesprávné jednání. Pokud je abortivní, pak je hříchem dvojnásobným. Nedávno jsem četl knížku od autora z Křesťanského společenství: David Floryk - Milujte se a množte se (www.ceskestudny.cz), kde autor - nekatolík - jasně píše, že křesťané vždy pokládali jakoukoliv antikoncepci za špatné jednání. Katolická církev hovoří o odpovědném rodičovství, které znamená, že manželé se poctivě před Bohem rozhodují, zda dítě počít nebo ne. Pokud se rozhodují z vážného důvodu pro nepočetí, zříkají se sexuálního aktu. Jde tedy o zcela logické jednání. Ano, je náročné. Kladu ale otázku: není pro lidi prospěšné? Odpověď je ANO. Zdrženlivost je i v manželství požehnáním, i když není snadná. Našemu tělu má vládnout Duch. Máme mít sami sebe, i své tělo, pod kontrolou. Naše jednání i sex je daleko více, než jen jednání, ke kterému nás vede cit. Sex je řeč, která má dvojí význam: sjednotit a darovat život.

© redakce (22.04.2014 11:22)
Ahoj verčo, O prokrastinaci jsme v časopise psali v lednu 2013 a uváděli jsme tuto definici: Prokrastinace je výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu. Lidé, kteří jí trpí, nejsou líní. Problém je ale v tom, že úkol, který musí splnit, odkládají na co možná nejzazší termín. Mají strach, že práce na něm by byla složitá a že by ji nezvládli tak dobře, jak by chtěli. Takže z toho všeho vyplývá, že člověk prokrastinuje ze strachu z nezvládnutí a přílišné obtížnosti úkolu. Měj hezký den! ;-) P.

© redakce (22.04.2014 11:39)
Ahoj Deni, jedna rada hned na úvod: Je zbytečné bát se dopředu, že se něco stane, protože si to potom často vsugerujeme a nakonec jednáme podle "scénáře", který jsme si ze svých obav připravili sami. Mnohem lepší je si dopředu říkat, že to zvládneš, že o nic nejde. Přece tě nikdo nezabije, když řekneš něco špatně. Zvlášť u maturity má komise pro nervózní studenty pochopení, to mi věř. Nebyla bys první ani poslední, komu by pomáhali, aby z něj něco dostali. Jsou na to zvyklí. Takže žádné zbytečné strachy předem. I kdyby se ti to stalo, tak co. Můžeš se ale učit s trémou, kterou máš při mluvení s lidmi, pracovat. Docela dobře fungují dechová cvičení. Předtím (nebo i přitom, když se v tobě začne všechno stahovat), se zkus v řeči zastavit a několikrát se zhluboka nadechni a pomalu vydechni. Při nádechu je dobré si třeba představit, že máš nahoře na hlavě háček a něco tě v průběhu nádechu jakoby táhne vzhůru. Opravdu to funguje a nádech je tak hlubší. ;-) Co také pomáhá, je představit si své posluchače v nějaké netypické situaci (třeba v pyžamu nebo na záchodě) a celou situaci tak odlehčit. Také pomáhá, když se před tím, než budeš mluvit, napiješ, nejlépe čisté vody. To proto, aby ti nevysychalo v krku a nevedlo to k ještě vyšší nervozitě. No a na závěr to, co funguje nejlépe, ale je k tomu potřeba být na sebe přísná: mluvit, mluvit a mluvit. Vyhledávat co nejvíce situací, kdy se můžeš chopit před druhými slova a učit se s nervozitou pracovat. Protože nic nejde samo, všemu se člověk musí učit. Uvidíš, že až se trochu "otrkáš", nervozita se bude postupně zmenšovat a možná vymizí úplně. Držíme palce při tréninku i při maturitě! P.

© redakce (15.04.2014 14:18)
Ahoj jájo, setkání proběhne v neděli 11. května v Ostravě, Kostelní náměstí 2. Začínáme v 10:30 společnou mší svatou, kterou bude přenášet TV Noe. Sleduj web, do konce dubna se tu objeví bližší informace a bude možnost přihlásit se na workshopy. Měj se hezky! ;-) P.

© P. Jan Balík (16.04.2014 11:40)
Milá tazatelko, dotýkáš se velice vážných a náročných témat. V praxi je zde veliký otazník, jak jednat. Stručně řečeno: pokud budu katolík a budu vlastnit lekárnu, antikoncepci nemohu kupovat a vydávat. Pak to jde, protože je to moje lékárna a nikdo mne nemůže donutit něco objednat a prodávat. Pokud budu pracovat v lékárně, neměla bych osobně antikoncepci vydávat a snažit se v rámci možností lidi informovat aspoň o jejích zdravotních rizicích. Třeba článkem MUDr. Máslové nebo filmem Hormánální akvárium. To oboje nejsou ženy věřící, ale proti antikoncepci hovoří. Bude-li to možné, tak i propagací přirozených metod regulace početí. S tímto ale mohou být problémy. Gynekolog? Potraty ani ve škole ani po škole dělat nemusí a nikdo ho k nim v ČR nemůže donutit. Takže to je OK. Problém bude s antikoncepcí. Gynekolog by neměl správně antikoncepci předepisovat. Podaří se mu to, aspoň dle mých poznatků, pokud bude mít dostatek pacientek - žen- , které ji nebudou chtít předepisovat. Pak by se měl rozhodnout, že ji už vůbec nebude předepisovat. V České republice ale mít dostatek žen, které ji nebudou chtít, je problém. Takže to katoličtí gynekologové v ČR, až na dvě výjimky, řeší aspoň tím, že ženám vysvětlují rizika a snaží se jim nabídnout PPR. Proč takové NE antikoncepci? Protože působí i tím, že má postfertilizační účinek - tj. pokud dojde k oplodnění vajíčka, přesto se neuchytne v děloze, protože ta není na uchycení připravena. Dojde tedy k jakémusi minipotratu, o kterém ani nikdo neví. Slovenští biskupové vydali o tomto zajímavý dokument: http://kbs.sk/obsah/sekcia/h/dokumenty-a-vyhlasenia/p/do
kumenty-komisii-a-rad-konferencie-biskupov-slovenska/c/s
tanovisko-k-predaju-a-vydaju-pripravkov-hormonalnej-anti
koncepcie

© redakce (14.04.2014 20:41)
Ahoj ., napiš e-mail do vydavatelství na adresu pospisil@in.cz. Nezapomeň uvést své jméno, příjmení a poštovní adresu. Měj se moc hezky! ;-) P.

© redakce (14.04.2014 11:13)
Ahoj A., děkujeme za zpětnou vazbu ;-) Na setkání čtenářek určitě přijeďte obě - nudit se nebudete. Letos bude totiž setkání netradiční, protože proběhne v prostorách TV Noe a připraveny budou zajímavé workshopy (související s televizí a divadlem), které nejsou nijak věkově omezeny a každý si může najít to své (podrobnosti a přihlašování zatím dolaďujeme). Lákalo by to i nás a to už nám 18 dávno bylo ;-) Těšíme se na vás! Hezký den! ;-) P.

© redakce (10.04.2014 07:07)
Ahoj M, tak to máme radost! Je to por nás i povzbuzení, že tam články nevisí jen tak pro nic za nic, ale opravdu pomáhají. Přejeme pěkný (i když trochu deštivý ;-)) den! P.

© redakce (10.04.2014 11:17)
Ahoj smiley, základní informace najdeš v březnovém a dubnovém čísle IN!. Podrobnosti se časem objeví i na webu. Prosíme o strpení, pracujeme na tom! :) Měj se krásně! P.

© P. Jan Balík (16.04.2014 11:10)
Milá Anežko, na tuto otázku je třeba se zeptat Pána Ježíše. A ten říká: Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží." (Jan 9, 2-3) Proč je nemoc? Nelze ji chápat jako trest za hříchy svoje a už vůbec ne jako trest za hříchy předků. Může být darem Božím - například někoho dovede k víře v Boha. Může být důsledkem hříchu - kouřením si někdo zaviní rakovinu, nevázaným sexuálním životem před manželstvím si přivodí pohlavní nemoc. Může být Božím uzdravujícím lékem - tedy ne trestem, ale pomůckou, jak člověka přivést k obrácení. Jak je to u konkrétní nemoci konkrétního člověka? To nevíme. To je Boží tajemství. PS: V tomto se tedy kněz o. Pleskač mýlí a nekáže to, co říká církev. Vyjádřili se k tomu i naši biskupové, jako v věci, která je mimo. Jedná se o delší dokument: http://www.cirkev.cz/cirkev-ve-svete/dokumenty/fialova-r
ada/
, a to dokument 36.

© P. Jan Balík (16.04.2014 11:03)
Milá Paty, tady jsou odpovědi: 1) Svátost smíření může přijmout pochopitelně jen ten, kdo je pokřtěný. Hříchy jsou odpuštěny ve křtu - dědičný a u dospělého člověka i všechny jeho osobní hříchy z celého života. Svátost smíření je někdy nazývána novou vodou odpuštění - slzami, které nám odpouští po křtu, když jsme nebyli věrní tomu, co jsme ve křtu dostali. 2) Koho duši vyvoláme? Nevíme. A možná je to opravdu ďábel. Vyvolávání duchů je tedy více pověra, něco nejistého než něco racionálního a skutečného. Je to pro člověka nebezpečná půda pod nohama. Proč ale nesmíme vyvolávat duchy zemřelých? Především proto, že je to neúcta a nevíra v Ježíše, urážka lásky Boží. Vyvoláváním duchů zemřelých jako bychom říkali: Ježíši, moc Ti nevěřím, musím si to pojistit u někoho jiného. Ježíši, nic mi neříkáš, potřebuji se zeptat tedy někoho jiného. Rád bych věděl o budoucnosti a ty nic neříkáš, zeptám se jinde. Tato neúcta je vlastní hřích vyvolávání duchů. Vždyť Ježíš přece hovoří, i když tiše: v Písmu, v církvi, v duchovním vedení, ve zpovědi... Vyvolávání duchů je ve Starém zákoně zapovězeno. Mrtví nás nestraší, ale někdy může Bůh dovolit kontakt duší zemřelých s námi: například zjevení Panny Marie. Ale je to něco mimořádného a církev je k tomu vždy velice podezíravá. Za duše v očistci se modlíme, k duším v nebi se modlíme (svatí). Tedy kontakt se světem zde na zemi a se světem v nebi je možný a je reálný, ale je to kontakt, který je vždy konaný v Bohu. 3) Být salesiánkou nejdříve znamená, pocítit, že to konkrétní děvče je Bohem voláno k tomu, aby se mu zcela oddalo - aby uzavřelo jakýsi duchovní sňatek s Ježíšem - žila plně pro Něj. Pak přijde způsob, jak slouží. Většinou ve školách, ve střediscích a věnují se mladým lidem, často dětem, a to mnohdy těm, které nejsou přímo věřící. O prázdninách pak pořádají různé akce. Ale hlavní není činnost, ale to, že žijí ve zvláštním vztahu s Ježíšem a následují ho ve společenství. Proto bydlí spolu, sdílí ve své komunitě život, modlí se atd. Salesiánky nežijí v nějakém klášteře, dokonce nemusí chodit ani stále v hábitu. A co studovaly? To je různé. Pro vstup k nim nemusí mít děvče něco vystudované. Většinou k nim nejprve jezdí na víkendy, pomáhá a pak se postupně začlení do komunity.

© redakce (10.04.2014 09:03)
Ahoj, já osobně obě kapely poslouchám už léta a některé jejich písničky jsem v dospívání hrávala i na kytaru. Písnička "Pocit" podle autorů hlubší smysl nemá, sami o ní prohlásili, že je napadla slova, tak z něj poskládali text a ten zhudebnili. Nic bych za tím nehledala. Na české hudební scéně těžko najdeme někoho, kdo se svými texty bude hlásit ke křesťanství nebo k hlubším hodnotám. Ale to přece neznamená, že nemůžeme tzv. "světskou" hudbu poslouchat, když se nám líbí a není výslovně zaměřena proti hodnotám, které vyznáváme (tam už by rozpor byl). Ale myslím, že Chinaski a Divokej Bill žádné takové texty (proti křesťanství, víře, životu, lásce, pravdě atd.) nemají. Jsou to spíš komerční kapely, které zpívají buď "o ničem" nebo o vztazích a o tom, co je obklopuje a čím žije dnešní společnost. Měj hezký den! ;-) P.

© redakce (10.04.2014 07:42)
Ahoj, stačí pět slov nebo slovních spojení ;-) Hodně štěstí v soutěžení! P.

© redakce (09.04.2014 13:01)
Ahoj evi, je to celkem bludný kruh, co? Nevěříš sobě a tím pádem ani druhým a to si dáváš za vinu (a tvoje sebevědomí zase utrpí). Dobrá zpráva pro tebe zní: I na sebepřijetí a posílení sebevědomí se dá pracovat! A tím, že začneš víc věřit sobě, budeš víc víc věřit i druhým. Shodou okolností máme na toto téma připravenu celou stranu do květnového čísla ;-) Takže jenom stručně vyzvednu některé body, které je dobré žít v praxi: Nemluvit o sobě negativně (jsem blbec apod.), myslet pozitivně (snažit se neříkat nic negativního o situaci ani jiném člověku), připustit si, že jsme lidé omylní a z problémů nedělat tragédie, učit se být k sobě laskaví a dělat si radost. Naučit se smát, pomáhat druhým a nemyslet příliš na kritiku. A samozřejmě všechno postupně! ;-) Po malých krůčcích. Myslíme na tebe a přejeme hezké jarní dny! P.

© redakce (10.04.2014 07:26)
Ahoj Minie, nejsem žádná velká odbornice na vztahy, ale za sebe říkám, že bych tomu nechala volný průběh. Nejspíš bych si s ním opravdu vyšla ven a pokecala. Ale zároveň bych se snažila využít nějaké příležitosti, kdy bych mohla stočit řeč na vztahy a říct mu při tom nenásilně, že zatím žádný vztah nechci. Aby věděl, na čem je. No a pokud by se ti to nepovedlo a ty bys cítila, že ho tím, že s ním občas někam zajdeš a on si dělá marné naděje, jenom zbytečně trápíš, vsadila bych na upřímnost a otevřeně si s ním promluvila. Upřímnost je těžká, ale zato důležitá a navíc zabírá. Tak Ti držím palce, aby ses do toho moc nezamotala. (A kdo ví? Třeba nakonec, až se lépe poznáte jako přátelé, zjistíš, že odmítnutí vztahu už není potřeba. V tom je kouzlo vztahů - nikdy nevíme, co nám který z nich přinese ;-)). Myslím na Tebe a přeji pěkný den! P.

© P. Jan Balík (09.04.2014 08:55)
Milá tazatelko, je super, že se ptáš. To je moc potřeba. - Proč svatba? Mimo jiné i proto, aby se mohlo dítě narodit do stabilní a zákonem chráněné buňky společnosti. Dítě má právo být počato z láskyplného manželského objetí svých rodičů (muže a ženy) a to v takovém vztahu (manželství), který je veřejně uznán. Svatbou dávám všem najevo, že tato žena, tento muž je pro mne výjimečný a že druzí mají toto naše rozhodnutí respektovat, i stát. - Proč se k Bohu máme modlit několik modliteb, když Jemu to přece musí stačit jednou. Ví, že to potřebujeme a ví, kdy nám to dá. Vždyť mu to nemusíme stále připomínat. Není jako maminka, kterou prosí malé dítě o zmrzlinu a maminka nakonec ustoupí... Ano, není jako maminka, která se nechá uprosit. Ale je jako maminka, která je starostlivá a ráda naslouchá žvatlání svého dítěte. Sice vše víc dopředu, ale ráda slyší, jak si dítě o něco říká. Modlitba je setkání s Bohem. Jde o to povídat si s ním: o svém životě, o problémech, děkovat mu, chválit ho. A také prosit. Kdo se modlí, ten se postupně učí vnímat, že v životě není středem on sám, ale že středem všeho je Bůh, který je dobrý a plný lásky. - Proč se při vyznání víry klaníme zrovna u narození? Protože se Bůh stal člověkem. To je neuvěřitelný projev Boží lásky. Takže v pokoře a úžasu klekáme (dvakrát v roce) nebo se ukláníme. Zasneme nad tak velikou Boží láskou. Jakoby se v duchu klaníme malému Ježíši v jeslích, v kolébce. A to mimo jiné bez uklonění nejde :-). - Bůh je trojjediný a tam, kde je Jeden, jsou i ostatní... Takže pokud je Bůh všude, tak Duch Svatý a Ježíš také? Ano, dá se to tak říci. Protože je ale Trojice pro nás lidi tajemstvím, kterému nemůžeme plně porozumět, vyjadřujeme se často tak "po lidsku". No a pak se nám zdá, že někdy jakoby se více projevovala jedna ze tří osob: stvoření Otce, vykoupení Ježíš, posvěcení Duch. Ale jistěže je to činnost všech tří, i když nějaká osoba jakoby byla více zaangažována. - Všude se píše, že nic nemohlo vzniknout z ničeho a např. v Malém kompasu víry Max Kašparů říká, že náhoda není a vše je z Boha. Já tomu věřím, ale někdy s tím neumím nic udělat a napadá mě, proč měl být na začátku právě Bůh? No, zřejmě musela být na počátku nějaká inteligence, osoba, když je svět inteligentní a je v něm mnoho osob. A tuto osobu lidé nějak nazývali - Bůh. A tento Bůh nakonec o sobě povídal - už ve Starém zákoně a pak v Ježíši Kristu. - A ještě prosím - nemáte nějakou radu - poslední dobou jsem hrozně líná, nic se mi nechce, do školy se nepřipravuji, víc než žiju, přežívám... No, dělej si vždy v neděli večer malinké předsevzetí na celý týden a každý večer se pak po celý týden kontroluj. Pros Pána o pomoc. Předsevzetí musí být konkrétní, malinké a splnitelné (např. vstát o 5 minut dříve a přečíst si odstavec z evangelia). Je to takový trénink jako dělají sportovci. Uvidíš, že se to časem zlepší. V modlitbě myslí a žehná P. Jenda

© P. Jan Balík (09.04.2014 08:50)
Milá hloubalko, nejdříve k dělení hříchů na "lehké" a těžké": TZv. těžké nebo "smrtelné" hříchy, si církev nevymyslela, ale odvodila je na základě Písma svatého. Svatý Pavel uvádí několik seznamů skutků, které tomu, kdo se jich dopustil, brání vejít do království Božího (1 Kor 6,9, Řím 1, 26, Gal 5, 19, 1 Tim 1,10). V Bibli nalezneme i hříchy, o kterých se říká, že volají k Bohu o pomstu (např. nespravedlnost vůči zaměstnanci, vražda, sodomie, nářek cizince, vdovy a sirotka; viz KKC 1867). A k závisti: Pravá závist je daleko více než jak píšeš. Jedná se o to, že lze někomu nepřát Boží milost nebo mu tak nepřát majetek či štěstí, že to začne člověka tak vnitřně užírat, až se dostává do stavu, kdy by viděl toho druhého člověka rád mrtvého nebo mu s plným vědomím přeje neštěstí. To je závist, která je těžkým hříchem, protože přeje druhému těžkou újmu. Na druhé straně by na světě měla být nějaká spravedlnost, o kterou máme usilovat. Proto se bohatší mají učit dělit s druhými. Vše, co vlastníme, není dar pro nás, ale i pro druhé. Vše, co máme navíc, ve skutečnosti patří chudším. Mít srdce, které druhým přeje, co jim Bůh dává, být spokojen s tím, co nám osobně Bůh dává, je ta nejkrásnější svoboda na zemi. Kdo jen závidí, stává se člověkem ponurým, škaredým, ve stáří jen nadává. Kdo druhým přeje a sám je spokojen s obdarováním od Boha, ten je radostný a šťastný, ve stáří moudrý a příjemný. Ano, máme usilovat o růst i ekonomický, ale nesmíme se oddat jen honbě za majetkem. A teď ruku na srdce: bývají lidé majetní, kteří si mohou vše dovolit, šťastnější než ti, kteří žijí skromně?