© redakce (08.04.2014 14:15)
Ahoj Betty, myslím, že bude nejlépe, když zavoláš na Linku důvěry na číslo 116 111 (je to bezplatné a anonymní) a poradíš se s odborníky. Mohou tvému bratrovi doporučit psychologa v okolí vašeho bydliště, který mu pomůže zbavit se závislosti, popřípadě poradí, co můžeš pro bratra udělat konkrétně ty. Je moc dobře, že ses rozhodla se na někoho obrátit a budeme na tebe myslet, abys neměla zbytečný strach tento krok udělat. Držíme palce! P.

© redakce (08.04.2014 07:03)
Ahoj Verčo, máme radost, že jsi zůstala IN!u věrná aspoň tímto způsobem a moc děkujeme za pochvalu i přání! ;-) Tobě přejeme dobré prožití zbytku postní doby a spoustu radosti v srdci! ;-) P.

© redakce (09.04.2014 07:20)
Milá R, již je v provozu web k setkání, informace se budou postupně doplňovat. Najdeš na něm i odkaz na stránku, kde se dočteš, co to Taizé je. Setkání bude pro každého mladého. Adresa zmíněných webových stránek je: http://www.taizepraha.cz/ Hezký den! ;-) P.

© redakce (03.04.2014 11:38)
Milá Mančo, děkuji za Tvoji důvěru se svěřit, za to, že jsi našla odvahu. Píšeš, že Ti přijde, že mezi kolektiv nepatříš. Co to konkrétně znamená? Že tě spolužáci ponižují a zesměšňují, neberou tě vážně (= šikanují tě) a Ty jsi úplně na okraji kolektivu nebo "jenom" to, že se s Tebou nebaví sami od sebe, nežádají tě o pomoc, neptají se na rady? Nebo se bavíš Ty s nimi a oni na to nereagují? Proč myslíš, že nezapadáš? Protože jiné názory, jinak se chováš, nevěříš si, nejsi dost průbojná, nedokážeš s druhými navázat kontakt nebo příčinu sama nechápeš? Nebo jsou ve třídě uzavřené party, které spolu tráví i volný čas mimo školu a tobě se nedaří mezi ně proniknout? To všechno je dobré si na začátku ujasnit a budu ráda, když se znovu ozveš, protože teprve potom se Ti můžu pokusit poradit konkrétněji a i Ty sama si možná najdeš částečně odpověď na otázku "v čem je problém". Přemýšlej, dívej se kolem sebe a potom znovu napiš. Společně se budeme snažit najít řešení Tvé situace. Měj se moc hezky! P.

© P. Jan Balík (02.04.2014 11:46)
Milá Kikino, mormoni křesťané nejsou. Proč? Mezi křesťany se počítají ti, kteří vyznávají Boha jako Trojici a to, že druhá Božská osoba se stala člověkem pro spásu lidí.

© redakce (02.04.2014 14:00)
Ahoj Le, určitě to existuje - kolik je na světě lidí, tolik je i typů vztahů a každý vztah je jedinečný. Takže určitě je i spousta lidí (a nemusí to být jen nevěřící), kteří po rozchodu zjistí, že udělali chybu a že ten, se kterým se rozešli, nakonec není tak špatný, jak si mysleli. A pokud je to vzájemné a odpustí si, není důvod, proč se k sobě nevrátit. Známe třeba věřící pár, který se rozešel těsně před svatbou, rok spolu nebyli a nakonec se ti dva k sobě znovu vrátili a vzali se. Dnes tvoří šťastnou rodinu. Ale stejně jako u předchozí odpovědi dodávám, že nic nejde zobecnit. Každý vztah v sobě skrývá vlastní překvapení a i proto nám vztahy nikdy nezevšední :) Měj se pěkně! P.

© redakce (02.04.2014 10:52)
Ahoj A, ano, známe takových párů více, kdy se najednou ti dva vidí jinýma očima - třeba, když se jeden z nich s někým rozejde, druhý (dobrý kamarád) ho utěšuje a najednou mezi nimi přeskočí jiskra. Ale nedá se to zobecnit jako pravidlo. Pokud je láska (zamilovanost) jednostranná, tak nemá člověk nikdy jistotu, že se do něj ten druhý / ta druhá jednou zamiluje. Vztah je vždycky záležitostí dvou stran a nikoho do něj nemůžeme donutit ani ho přemluvit. Každopádně děkujeme za zajímavý dotaz a přejeme krásné jarní dny! ;-) P.

© redakce (01.04.2014 11:40)
Ahoj, předávám informaci z vydavatelství: Ano, platba může proběhnout i ten samý měsíc, pokud to nebude po provedené distribuci, kterou zpravidla děláme kolem 24. dne v měsíci. Nejlépe, když stihneš zaplatit do poloviny měsíce (ve tvém případě do poloviny dubna). Hezký den! ;-) P.

© P. Jan Balík (31.03.2014 16:35)
Milá Paty, jít ke svatému přijímání a přitom vědět, že jsem spáchala těžký hřích, je především urážka Boží lásky - tedy další těžký hřích (tzv. svatokrádež). Pochopitelně, že i takového hříchu je možné litovat a pak se z něj vyznat ve zpovědi a Pán Bůh ho rád odpustí. Jednoduše řečeno: lítost a zpověď je nutná po těžkém hříchu a je to jediná cesta z pekla. Ale doporučuje se chodit ke zpovědi i s lehkými hříchy - tedy často, pravidelně, nejlépe každý měsíc. Proč? Protože zpověď je svátost - tedy setkání s Ježíšem Kristem, který dává sílu do života, abychom mohli žít podle jeho Slova. Impregnuje nás proti hříchu a pokušení. Svátost eucharistie a svátost smíření lze proto nazvat "duchovní Redbull". Jinak řečeno: doma se neuklízí jen před Vánocemi a Velikonocemi, ale každý týden. Prachu je za týden vždy dost a dost. Naše duše je zašpiněna i lehkými hříchy. I když jsou malé, špína to je. Je jich také třeba litovat. Kněz bude jen rád, když uvidí, že někdo chápe, jak užitečné je chodit ke zpovědi.

© redakce (31.03.2014 14:16)
Milá houslistko, jsme rády, že zase píšeš ;-) Teď už je "diagnóza" jasná. Jsi do toho kluka zamilovaná - jak se říká - až po uši. K tomu přirozeně patří to, že se před ním stydíš a že si ho všímáš mnohem víc než ostatních. Sleduješ každý jeho pohyb (kam si sedl), přemýšlíš nad vším, co řekl, představuješ si, jaké by to bylo, kdyby ti dal telefonní číslo. Představy, pocity, domýšlení si. To všechno k zamilovanosti patří. Netvrdila bych jistě, že také ten kluk je do tebe zamilovaný, dokud ti to důrazně nenaznačí nebo neřekne sám. Protože, jak už jsem psala, když jsme do někoho zamilovaní, máme sklony si rychle domýšlet a vidět to, co bychom vidět chtěli. Takže možná není až tak důležité, jestli by kamarádství fungovalo, když jsou ona i on do sebe zamilovaní (v tomto případě by to šlo udržet u kamarádství jen velice těžko). Spíš bych se zaměřila na to, aby ses ty ze své strany snažila rozvíjet k němu kamarádský vztah a mohla ho tak víc poznat a třeba i zjistit, jestli i on cítí něco podobného k tobě. Zamilovanost je hodně silný pocit, ale věř tomu, že časem (nejpozději do 2 let) vyprchá a ty se před ním stydět přestaneš ;-). Myslíme na Tebe a přejeme, ať se Ti daří! ;-) P.

© redakce (31.03.2014 07:15)
Ahoj Diki, citáty vyhledává naše produkční z různých zdrojů - knížek, kalendářů nebo třeba i na webu, ale pokaždé odjinud. Je to taková mravenčí práce a jsme rády, když můžeme slyšet (číst) o tom, že to někoho těší, povzbuzuje, dělá to někomu radost! ;-) Hezký den i Tobě! ;-) P.

© redakce (28.03.2014 13:01)
Ahoj Andreo, o Keiře zatím neuvažujeme, ale rozhovor s Andreou Kerestešovou už je naplánovaný. Tak snad se všechno podaří a budeš si jej moci přečíst. Hezký víkend! P.

© redakce (27.03.2014 11:52)
Ahoj Klárko, děkujeme za vzkaz, jsme rády, že nad tím vším přemýšlíš. Třeba Tvůj názor přinutí k zamyšlení i další čtenářky. Růženec je výzva! ;-) Krásný den z redakce. P.

© redakce (27.03.2014 09:03)
Milá zmatená, chápu, že Tě pocity, které prožíváš, zneklidňují. A děkuji za Tvoji důvěru, za to, že ses na někoho obrátila. Ve Tvém vzkazu chybí jedna důležitá informace, a to, kolik je Tobě a Tvé kamarádce let. Předpokládám, že zrovna procházíte obdobím dospívání. (Pokud je Ti více let a máš vážné pochybnosti o své sexuální orientaci, napiš nám na e-mail cizova@in.cz). Podle psychologů, kteří vycházejí ze zkušeností milionů dívek po celém světě, je úplně normální, když si dívka v dospívání najde blízkou kamarádku ("nejlepší", "na život a na smrt"), se kterou sdílí nejenom své zájmy, ale také své nejvnitřnější pocity. Odborně se této životní etapě říká "individuální izosexuální fáze" a nastává ještě před tím, než se u dívek vytvoří zájem o opačné pohlaví (než se začnou zajímat o kluky). Je také běžné, že se nejlepší kamarádky chytí za ruce nebo si dají pusu a zažívají při tom pocity, jaké později budou zažívat s kluky, muži. Protože je to všechno nové a vzrušující a všemu se vlastně "učí". Pro nás ženy je ve vztahu také důležitá citová blízkost --> to, že nám někdo rozumí a sdílí s námi naše přání, touhy, radosti i bolesti. Není proto divu, že dívky v tomto období mluví o svých kamarádkách, které všechno toto splňují, jako o někom, koho "milují"... Protože je jim spolu dobře, věří si, sdílí spolu všechno, co je potká a učí se poznávat své tělo a jeho reakce, emoce a také hodnoty, které jsou pro ně důležité a které budou dál v životě hledat a rozvíjet. Podle mě je tedy předčasné dělat nějaké závěry typu (nikdy se mi nebudou líbit kluci, moje chování je špatné apod.). Je málo pravděpodobné, že by se projevila homosexuální orientace u vás obou (přece jenom je homosexuálů v naší populaci jen malé procento a byla by to velká náhoda). Hlavně zůstaň klidná a prožívej tuto dobu jako součást svého života, buď vděčná za každý den, který prožiješ. Ber to tak, že máš skvělou kamarádku a ona zase tebe a děkuj za pevné přátelství, díky kterému můžete každá lépe poznat sebe sama. Nemá cenu se znepokojovat a trápit předem něčím, co může být nakonec úplně jinak. Měj(te) se moc hezky! P.

© P. Jan Balík (31.03.2014 07:14)
Milá Janičko, vykonat přímé zabití dítěte v mateřském lůně je vždy těžký hřích. Podobně je přeci zabití nevinného člověka vždy zlem. Ale pozor. Může být matka v ohrožení života při těhotenství? Ano, může. V našich podmínkách velice odborné zdravotnické péče však je dost možností, jak matku podpořit a zachránit život obou. Dříve, když byla zdravotní péče méně dokonalá, více žen při porodu nebo po porodu umíralo. Daly život za své dítě. To je vrcholný akt lásky. V církvi máme i jednu svatou Janu Berettu Mollovou, která se v roce 1960, aby zachránila své dítě, rozhodla hrdinsky nepodstoupit léčbu, která ba její dítě ohrozila, a nakonec po porodu zemřela.

© P. Jan Balík (31.03.2014 07:12)
Milá Kláro, proč si vybíráme biřmovací jméno? Aby na nás někdo v nebi pamatoval více v modlitbách. Takže běžně míváme jednoho patrona ke křtu a dalšího si dáváme u biřmování. Ať je více těch, kdo se za nás přimlouvají, ne? Pochopitelně, že toto je takové lidské vidění. V nebi nám fandí všichni. Můžeš mít pochopitelně jednu patronku u křtu a tu stejnou u biřmování. Žádný problém. Nebo si zvol za patronku jinou Kláru (např. Chiara Luce Badano).

© P. Jan Balík (31.03.2014 07:11)
Milá eMko, každé literární dílo je vyjádřením pohledů autora. Dante se v Božské komedii mistrným způsobem pokouší ukázat na svou dobu co nejplastičtěji a nejpochopitelněji posmrtný život. K tomu používá své obrazy. Jeho dílo má velikou cenu, ale není ani Biblí ani Katechismem. Dnes zajímavým způsobem píše na dané téma např. Lewis - Velký rozvod. Jako věřící lidé poznáváme z Písma svatého, že existuje po smrti možnost být s Bohem - nebe. Ale je také možné, že člověk se rozhodne svými skutky proti Bohu a po smrti si tedy vybírá život v osamocení bez Boha - peklo. Nauka o očistci, která vychází z Písma (např. Mt 12,32), není nic jiného, než konstatování, že ten, kdo zemřel v přátelství s Bohem, dozrává do potřebné intenzity lásky k Bohu, aby mohl naplno žít s Kristem (jakoby předsíň nebe, kde si čistíme boty).