© redakce (27.03.2014 07:40)
Ahoj eMko, nejdřív k té dofinici eutanázie - myslím, že jestli použijeme slovo zabití nebo usmrcení, je celkem jedno (jenom "usmrcení" vyznívá v právnické terminologii mírumilovněji, jako by člověk prokazoval druhému nějakou službu. Ale ať to nazveme tak či onak, i když se pro to člověk rozhodne sám a dobrovolně, výsledek je stejný. Někdo jej musí "usmrtit, zabít". (A kdo by se někdy radši nenechal "usmrtit", když prožívá opravdu velké bolesti? Vyprávěl o tom i náš kněz, který prošel těžkou nemocí a ve chvílích největší bolesti by se i nechal raději zabít, tak moc trpěl. Ale kdyby tehdy někomu dovolil, aby na jeho život vztáhl ruku, nezjistil by, že bolest poleví a on prožije další krásná léta, že může i v nemocnici prožít hezké chvíle se svými blízkými. Že i jim jeho nemoc pomůže, aby na chvíli ve svém životě zpomalili a zamysleli se nad tím, kam se vlastně ženou). A teď k umělému oplodnění. Umělé oplodnění spočívá v tom, že lékař vytvoří život (dítě, zárodek dítěte) ve zkumavce, potom ho vloží do lůna ženy a žena to dítě, které bylo uměle vytvořeno, donosí. Problém je v jedné věci. Při umělém oplodnění vzniká těch zárodků celá řada a jenom některé se použijí, ostatní se zmrazí a když už je jich přebytek, tak se vyhodí. Je to jakási manipulace se životem. Aby se mohlo narodit jedno dítě, zlikvidujeme další zárodky lidského života (embrya) a tyto děti šanci na život nedostanou. Člověk se najednou stává pánem nad životem a smrtí. Rozhoduje o tom, jestli někdo bude žít nebo ne. V případě eutanázie i umělého oplodnění. 5. přikázání říká "Nezabiješ!" a chrání lidský život od jeho počátku až do konce. Aby byl člověk opravdu vnitřně šťastný, měl by se také snažit lidský život chránit a ne jej ničit. Děkujeme za podnětné otázky, je vidět, že nad tím, čemu věříš, přemýšlíš, a to je dobře. Ať se Ti daří! P.

© redakce (25.03.2014 22:00)
Ahoj Nicky, moc děkujeme za pochvalu! ;-) Výsledky ankety najdeš v květnovém čísle, tak se můžeš začít těšit. Měj se krásně! P.

© redakce (26.03.2014 08:30)
Ahoj Roo, vážný čin (závažnou věc) poznáváme z Bible (přečti si třeba tyto úryvky: 2. Mojžíšova 20, 13 nebo Mt 19, 18; Gal 5, 19-21) a z učení církve. Jakékoli seznamy jsou v této věci neúplné. Ale pro názornost aspoň ty nejčastější, které se mohou týkat mladého člověka: spoléhání se na magii, věštění, spiritismus (= vyvolávání duchů zemřelých), kartářství, neúčast na nedělní mši (pochopitelně ne kvůli nemoci, ale třeba z lenosti), předmanželský sex, masturbace, antikoncepce, záliba v pornografii, riskantní jízda autem, potrat,... + další činy, které se týkají spíše dospělých: eutanázie (usmrcení nemocného či starého člověka), cizoložství (sexuální poměr s mužem či ženou vázanou manželstvím), umělé oplodnění, homosexuální jednání, velká krádež a velká pomluva, utiskování bezbranných lidé, nespravedlivě malá mzda,... Snad Ti tento výčet alespoň trochu pomůže v rozlišování. Z redakce Ti přejeme hezký zbytek března! ;-) P.

© redakce (25.03.2014 07:28)
Ahoj Anett, fotky dívek na titulní stranu časopisu ve většině případů kupujeme z fotobanky, kde jsou fotky zahraničních fotografů. Jména dívek na titulních stranách z tohoto důvodu neznáme. Můžeme si jenom domýšlet ;-) Hezký den! P.

© P. Jan Balík (25.03.2014 07:10)
Milá Dani, na tvou otázku říká Katechismus zcela jednoduše toto: "Hřích je osobní skutek. Kromě toho máme odpovědnost za hříchy, které spáchali jiní, když při nich spolupracujeme: - když se na nich přímo a dobrovolně podílíme; - když je nařídíme, když k nim radíme, když je chválíme nebo schvalujeme; - když je neudáme nebo jim nezabráníme, jsme-li povinni to učinit; - když chráníme ty, kteří páchají zlo." (čl. 1868) Jak je to tedy s tím "nezabráníme"? Těžký hřích bude mít ten, kdo nezabrání tehdy, když jde o těžký hřích. Ale pozor na to. Zabránit má ten, kdo má povinnost (např. rodiče u svých nedospělých dětí). A napomínání? To je skutek lásky. Katolík není mravokárce, který stále druhé napomíná. Někdy možná v praxi více přesvědčí ne napomenutí, ale dobrý příklad, poukázání na jiné, lepší, možnosti (ne potrat, ale adopce novorozeněte) atd. Napomínat je třeba vždy vhodně a tak, aby bylo napomenutí přijatelné. A jak se chovat k té kamarádce? Klidně bych jen tak mezi řečí řekl: A ty to bereš? Vždyť je to zdraví škodlivé. Já tedy jsem spíše pro sex až v manželství.

© P. Jan Balík (24.03.2014 21:40)
Milá Majko, ze slov Pána Ježíše a ze spisů Nového zákona jasně vyplývá, že ne každý hřích má za následek zavržení (samozřejmě, když ho nelitujeme). Proto se začalo v církvi hovořit o hříchu těžkém a lehkém. Např.: "Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím." (Mt 12,31-32) (hřích proti Duchu svatému = nechci litovat, vědomě odporuji Bohu) A aspoň jedna citace ze sv. Pavla: "Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím."(Gal 5, 19-21) Jindy je řečeno: "Dokud by nezaplatil celý dluh." Mt 18, 34. Klasicky se definuje těžký hřích takto: vědomé a dobrovolné přestoupení Božího přikázání ve VÁŽNÉ věci - vážnou věcí je to, co Bible a z ní vycházející upřesnění od církve, jako vážné označuje. Pokud je hřích spáchán ne ve vážné věci, nebo ve vážné, ale zároveň chybí vědomost (nezaviněná neznalost, že ten čin je hřích) či dobrovolnost (hřích, který udělá člověk pod hrozbou od druhého; pod vlivem strachu), jedná se o hřích lehký.

© redakce (24.03.2014 12:22)
Milá Andreo, rozchody jsou bolestivá záležitost, ale k životu jednoduše patří. Lásku druhého člověka si nemůžeme vynutit. Důležitá věc, kterou musí každý po rozchodu udělat, je ODPUSTIT. Nebo se aspoň snažit o odpuštění tomu člověku, který mu ublížil a prosit o sílu. Může to trvat delší čas, ale věř mi, že odpuštění je osvobozující. Moc se mi líbí přirovnání neodpuštění k "vězení s klíčem uvnitř". Když totiž v sobě nosíme pocity ukřivděnosti a neodpuštění, sami se zavíráme do jakéhosi vězení. A přitom jediný člověk, který nás může z tohoto vězení vysvobodit, jsme my sami. Klíčem z vězení je právě odpuštění. Kluk, o které píšeš, Ti řekl věci, které bolí. Ale pomoci si můžeš jenom ty sama, a to právě odpuštěním. Odpustit znamená nepřipomínat znovu to, co bylo. Neřešit zbytečně minulost, nevzpomínat na něj se záští a ukřivděním, ale soustředit se na přítomnost, na ten okamžik, který právě žiješ. Snaž se ho co nejlépe naplnit. Hýbej se, hledej příležitosti k pomoci druhým, tvoř, povídej si s kamarádkami,... Časem i ten nejbolestivější rozchod přebolí. Držím palce! ;-) P.

© redakce (21.03.2014 06:34)
Ahoj Marťo, i z redakce děkujeme za zajímavý tip! ;-) Pěkný den! :) P.

© P. Jan Balík (21.03.2014 09:44)
Usnout při modlitbě? Před nedávnem hovořil papež František o tom, že každý večer od 7 do 8 je v kapli, aby se modlil. Řekl, že tedy občas u toho i usne, ale to že Pánu nevadí. Hlavně, že je u něj. Takže usnout při modlitbě není problém. Pochopitelně, že je dobré dělat vše proto, aby naše "rande" s Bohem bylo co nejlépe prožité. Proto je moudré si u modlitby kleknout; modlit se více ráno než večer; večer se modlit o chvilku dříve a ne až na poslední chvíli. Modlitba není nějaký úkon, ale setkání s milovanou osobou, se kterou si povídáme, které se svěřujeme, které pláčeme na klíně atd. Takže Ti přeji hodně objevování na cestě, co je to modlitba.

© redakce (19.03.2014 21:48)
Ahoj Markét, odpovědi pošli na e-mail soutez@in.cz . Nezapomeň uvést svoji poštovní adresu, jinak je soutěž neplatná! Hodně štěstí ;-) P.

© P. Jan Balík (21.03.2014 09:45)
Milá jančo, u anglikánské církve je to složité. Mnoho v ní je pochopitelně katolické, protože vznikla oddělením se od katolické církve v 16. století za vlády krále Jindřicha VIII. Svatí prvních století jsou tedy uznáváni i u nich.

© P. Jan Balík (20.03.2014 06:51)
Milá tazatelko, na každého člověka působí mnoho vlivů, ale jisté je, že Bůh má rád každého a že každý má možnost stát se svatým, tedy spojit svůj život s Ježíšem, žít tak, aby se dostal do nebe. Každý je tedy natolik svobodný, aby se mohl dobrovolně a z vlastní vůle rozhodnout pro spásu - pro Boha. Jaké vlivy působí? Dědičnost, společnost, zdraví, rodina, výchova... Tyto vlivy člověka mohou omezovat nebo také upřednostňovat. Ale svobodu mu nikdy plně neberou. Předurčení? Ano, Bůh ví velice dobře o naší budoucnosti, ale zároveň dopředu zná naše rozhodnutí, a ví kolik milosti nám dá, kolik jeho milosti využijeme a kolik promarníme. Chápat předurčení jako něco, co je mimo nás, co nás slepě vede a my nemůžeme jednat jinak, je nepřijatelné a neshoduje se s vírou v Boha. Ano, nejlepší ze všeho je čerpat Boží milost, hledat vůli Boží a snažit se ji plnit. Pak se na nás plně projeví Boží dobrota a láska.

© redakce (19.03.2014 07:18)
Ahoj májo, chtěly jsme, ale na signálech bohužel není možnost, aby společenství (jako je IN! - dívčí časopis) přidávalo nějaké obrázky a fotky, takže to bohužel nejde. Snad to půjde po změnách, kterými mají signály procházet. Měj se pěkně, P.

© redakce (19.03.2014 07:21)
Ahoj holky, moc děkujeme, nejbližší listárna za měsíce březen, duben a květen bude v červnovém čísle. Tak prosíme o trpělivost, třeba se zveřejnění svého příspěvku dočkáte. Z redakce vám přejeme pokojné dny plné radosti! P.

© redakce (18.03.2014 07:04)
Tak to máme radost! :) Hodně jsme přemýšlely, co poradit, ale někdy opravdu člověk, i kdyby chtěl, nevyřeší všechny problémy a nemá radu na všechno. Často je to ale právě povzbuzení, podpora a zdravé "nakopnutí", co lidem nejvíce chybí (a možná i Tvým spolužačkám, když ubližují). Jsme rády, že ho můžeme zprostředkovat! ;-) Přejeme krásný den! ;-) P.

© redakce (18.03.2014 07:28)
Ahoj Diki, díky za spoustu tipů, věřím, že aspoň některým z uvedených filmů bychom se časem věnovat mohly ;-) Z redakce Ti přejeme krásný den! P.

© redakce (18.03.2014 07:14)
Ahoj betty, děkujeme za pochvalu a za tip na plakát, je to super nápad! ;-) Hned si ho píšeme. Měj hezký den! :) P.

© P. Jan Balík (17.03.2014 20:58)
Milá tazatelko, s láskou je trápení, že? Tvoje otázka má dvě části. Jedna se týká vztahu k chlapci, který chodí s jinou. Druhá část se dotýká vztahu k Bohu a modlitby. 1) Pokud chlapec, který se ti líbil a líbí, chodí s druhou, bude nejlepší, když se s tím postupně vyrovnáš a budeš jim to přát. Časem se to buď nějak změní nebo prostě najdeš jiného. Důležitá poznámka: líbit se ještě není úplně láska; jedná se o zamilovanost o přitažlivost; láska je daleko více. 2) A nyní k modlitbě. Za co se konkrétně modlit? To vlastně nevíme. ale víme jedno: Nikdo nás nemá tak rád, jako Bůh sám. On také nejlépe ví, co je pro nás nejlepší. Proto nechme na něm, co bude. Na nás je být jako děti: s důvěrou se schoulit do Božího náručí a obnovit víru v to, že on ví vše nejlépe, že on má s tvým životem ty nejlepší úmysly. Modli se tak, že se schoulíš do Boží náruče, do Božího klína, jako jsi to malá dělala u rodičů, a s důvěrou mu říkej: jsem tvá, děkuji, že ty se o mě staráš, postarej se i v této chvíli o mě. Důvěřuji ti. Mám tě ráda. K dobrodružství s Bohem ti žehná P. Jenda

© P. Jan Balík (17.03.2014 20:56)
Milá Míšo, eucharistie je pokrm, který posiluje. Proto ji máme přijímat co nejčastěji. Zvláště, když jsme slabí. Nepřijímáme ji proto, že si to zasluhujeme. Přijmout Ježíše si nezasluhujeme nikdy. Jediné, co opravdu brání přijmout eucharistii, je vědomý těžký hřích. Konec konců to je jasné, protože těžký hřích je čin, který nás (nebudeme-li ho litovat) přivede do pekla. Takže těžký hřích je třeba co nejrychleji předložit Božímu milosrdenství v lítosti, ve zpovědi. Proč tedy chodit často ke zpovědi, i když nemáme těžké hříchy? Hříšní jsme vždy a Pána chceme přece přijímat v co nejkrásnějším srdci. Proto je třeba uklízet v našem srdci, pokořit se před Pánem, prosit o jeho milosrdenství. Neuklízíme byt či dům jen jednou za rok, ale často. Chceme to mít doma krásné a čisté. Tak i naše srdce chceme mít čisté. Nyní položím otázku já Tobě. Proč nechodíš ke zpovědi častěji, třeba každý měsíc? Možná máš obavy, možná nevíš jak na to. Neboj se a choď pravidelně každý měsíc. Najdi si kněze, který Ti bude rozumět, povídej si s ním nejen o hříších, ale i o tom, jak žiješ s Bohem. Uvidíš, že se zpověď pro tebe nakonec stane posilou.