Původní příspěvek:
Ahoj B. :) Taky jsem do kostela dřív chodila/nechodila, moc mě to nebavilo, v půlce jsem zjistila, že mám myšlenky uplně jinde... mrzelo mě to, ale nešlo mi s tím nic dělat... pak jsem tomu pomalu začala přicházet na kloub, ale jak říkám POMALU. A potom nám ve farnosti umřel kněz a všechny nás to strašně ranilo. Chodili jsme do kostela každej den a prosili za něj a od tý doby mi to tak nějak zůstalo. Vlastně tam chodím ještě víc, než je třeba. Možná to přijde jednoduše z věkem nebo s nějakou těžkou událostí, kdy zjistíš, že máš potřebu se obrátit na Boha, anebo jenom nevíš, co se v kostele děje... Já upřímně teď mám k chození do kostela asi takovej vztah jako k chození na rande :D Prostě mě to tam táhne fakt často... Co se týká svatých a Panny Marie... věřím, že jsou v nebi u Boha a mají možnost se za nás přimlouvat ve chvíli, kdy naše modlitby nestačí. DOufám, ež ti to aspoň trochu pomůže :D Přezdívka (jméno): polívka
|