Původní příspěvek:
vaše obavy chápu, jsou správné. zkuste si s ním někdy promluvit, jen tak k němu přijít a o něčem začít kecat, ať se mu na chvíli změní myšlenky. a nebo ho třeba někam pozvěte. třeba ho to potěší a uvědomí si, že přece k vůli jedné holce se nezboří celej svět. a jestli to je vážnější, tak to třeba proberte s někým dospělím nebo se školním vychovatelem, jestli máte. víc vám nemůžu poradit, ale tak třeba napište ještě na redakci, jestli jste to ještě nezkusily! moc vám držím palce! Přezdívka (jméno): E.
|