Původní příspěvek:
Ahoj holky!
Mám v poslední době takové morální dilema. Přestěhovala jsem se teď do většího města kvůli výšce. Což by nevadilo. Co mi ale leží v hlavě je, že neustále mě někdo prosí o peníze. Neuplyne ani den, aby se mě aspoň dva lidi nezeptali, jestli jim nedám 20 korun na jídlo, nebo nepřispěju na nějakou sbírku. Já bych ráda pomohla, ale když vidím ty pokladničky z papírnictví zalepené izolepou a ještě to většinou drží nějaké pochybné existence, tak mi přijde, že jde většinou o podvod. Proto takovým lidem nepřispívám a ani z toho nemám moc výčitky svědomí. Ale druhou skupinou lidí jsou fakt takoví ti chudí, žebráci a bezdomovci. Těch bych sice chtěla přispět, ale říkám si, jestli oni to stejně neutratí za alkohol, navíc se bojím, že kdybych vytáhla peněženku, tak mi ji vytrhnou z ruky. A dalším problémem je, že ta moje škola je docela drahá, musím si platit byt a to všechno platí rodiče, vlastně všechny peníze, co mám, mám od rodičů, protože přes léto toho moc nevydělám. A tak mi přijde blbý, takhle rozhazovat peníze, které nejsou moje a které mi naši dali na jiný účel. Jenže pak z toho mám takový zvláštní pocit a říkám si, že vlastně nejednám podle Bible a že bych měla více pomáhat a přispívat. Jenže jsem byla už dvakrát okradena a už lidem moc nevěřím.
Jak byste to vyřešily/ řešíte vy? Anebo mi poraďte jak smysluplně pomáhat, a tak aby se to těm potřebným skutečně dostalo. Přezdívka (jméno): Arwen
|