Původní příspěvek:
Ahoj, myslím, že ti rozumím. U nás se to fakt přesně po 18. narozeninách zlomilo a naši se o to kdy kam a proč jdu přestali zajímat (ani třeba školní vysvědčení je nezajímalo) a to pak, než si zvykneš, ti je líto, že už jsi jim jedno. Teď jsem v prváku na VŠ a občas si připadám, jako by rodiče už snad i byli raději, kdybych k nim jezdila jen na návštěvy (bydlím na koleji, ale tu mi platí oni a v penězích problém není). Taky jim o sobě moc neříkám (třeba o klucích nevědí snad nic, asi bych je stejně pozvala až na svatbu), někdy to je těžký, když si myslíš, že říct to rodičům, vysmějí se ti, ale beru si z toho to, abych taková nebyla na svoje děti.
Přezdívka (jméno): Agness
|
