Původní příspěvek:
Ahoj ;-) Já jsem ta, co psala ten článek s platonickou láskou. Já nechci začít s tim klukem chodit. Moje sny jsou takové, že bych ho chtěla poznat, že bych se s nim chtěla poznávat třeba dva roky než bych s nim začala chodit, chtěla bych s nim potom sdílet svoje záliby, poznávat jeho kamarády, nebýt jen sami spolu - tak se dopravdy nepoznáme, ale chodit třeba do spolča, jentak si povídat a tak... Prostě se nejdřív dobře poznat. Já totiž chození považuju za přípravu na manželství a proto nechci začít jentek s někym chodit bez toho, abych si nepřála aby on se stal mým mužem. Nemužu nic dělat s tim, že ten kluk se mi líbí a že na něj stále myslim. Máš úplnou pravdu... Bylo pro mě dost hrozný tohle: Jedna má kamarádka (tak trochu kamarádka) psala příběh. Byl o holce, bylo jí sedmnáct, a na facebooku se seznámila s nějakym klukem. Hned další den za ní ten kluk přijel a hned se objímali a dávali si pusy. Ten kluk tam přijel i s kamarádem. Takže ta holka nejdřív chodila s tim klukem, potom se snim vyspala a ten samý večer řekla svojí kamarádce, že ona má radši toho kamaráda svého kluka, ale že to přece svému klukovi nemohla udělat... Ale ještě ten večer se s tim kamarádem vyspala taky. Prostě mi to přišlo děsný. To co píše musejí být trochu její sny (Tu holku navíc pojmenovala svým jménem). Jak si takhle někdo může představovat lásku. O takovém vztahu ona sní??? Navíc se s oběma těma klukama znala jenom měsíc, možná dva a vyspala se s nima!!! Já vim, je to jenom příběh, ale psala ho čtrnáctiletá holka. Jak někdo může toužit po něčem takovém? Já si svůj vztah představuji úplně jinak a vím, že bude těžké něčeho takového dosáhnout a někoho takového najít, ale budu hledat! Já jsem romantička. Ale v tomle věku nemyslím nato, jestli se s někým budu líbat a vyspím se s ním v pokoji se svíčkama nebo s kytkama. Já se těším, že mi snad kytku přinase, že spolu budem tančit na plese, že budeme chodit do parku, že on za mnou a já za ním budu moct klikoliv s čímkoliv přijít a popovídat si, že si budeme naslouchat, ale že taky budeme spolu jentak sedět a poslouchat vítr nic víc. Tak já si představuji romantiku. Nevidím ji (zatím) v sexu. Je jasný, že za pár let, jestli se někdy vdám budu toužit i po romantice při sexu, ale teď na tohle prostě vůbec nemyslím a ta kamarádka mě tím celkem šokovala, i když je takových holek určitě spousta. Já se těším, že v klukovi budu mít přítele (kamaráda), oporu, někoo kdo se mě zastane a bude mě milovat. Nebudu mu řikat zlato ani brouku (tohle mi v tom příběhu připadalo taky hrozný). Chci mu řikat normálně, ale tak aby cítil, že si ho vážim, že ho mam ráda. Nemusí mi hned na prvnim rande řict miluju tě, to bych nechtěla. Někdy se to totiž říká hrozně přehnaně a pak je po lásce. Já si chci na to krásné počkat.
To jak jsem psala o té své platonické lásce. To je to co mě právě štve - vůbec ho neznám a nemám šanci jakkoliv ho poznat. Kdybyh věděla, že je hrubej, nadává a prostě by mi byl něčím nesympatický, tak bych na něj už vůbec nemyslela, a kdyby byl fajn, tak bych se ho snažila poznat víc. Ale já prostě nic nevim. Každý den to řikam Bohu, ale zatim se nic neděje. Ale i když se nic neděje, já se držim naděje :-) Drž se! Ahoj :-) Přezdívka (jméno): Divná, blbá, šílená,...
|