Původní příspěvek:
Ahoj holky. Momentálně mám dilema se svojí kamarádkou. Problém je ten, že ona mě jakoby kazí. Nechci, aby to vyznělo, že jsem něco lepšího, to ne, ale mám pocit, že mě zavádí tam, kam jít nechci. Dřív byla moc fajn. Teď chodí druhým rokem na učňák, a strašně se změnila. Je tam totiž dost nízká morálka. Mluví jen sprostě, o cigaretách, drogách, klucích, a sexu (bohužel v tom vulgárním smyslu). Furt by chtěla jen chodit po nákupech s oblečením, a když jí navrhnu něco jinýho, (snažíme se o kompromis, ale i tak) je strašně protivná. Nebo když někde jsme, tak neustále kouká po klucích a hodnotí je - dost se mě dotýkají i její řeči o našich kamarádech- klucích typu: "Je fajn, ale bohužel dost hnusnej" Copak to musí takhle blbě hodnotit? Taky je teď dost namyšlená. Myslím, že by mě hodně prospělo, kdyby jsme si na nějakou dobu od sebe daly pauzu - to ona ale zřejmě nepochopí (denně mi volá), i když jsem to taktně zaoblila "že se musím učit, a nemám čas" Co myslíte, mám se takhle vymlouvat, nebo na rovinu, ale citlivě vysvětlit, jak se věci mají, a že by bylo lepší, dát si od sebe na čas pauzu? Problém je i ten, že její rodiče se s našima hodně baví , a ze strany její matky byl na mě již několikrát vyvíjen tlak "že když jsme ty nejlepší kámošky, tak máme bejt až do smrti, a proč ně?". Prostě jakoby potřebuju rozvinout své duchovno, dobrá přátelství atd., jestli mi rozumíte, ale neustále mám tuhle mě už fakt protivnou holku za sebou. Nechcu si tady hrát na svatouška, ale ten vztah mě prostě brzdí a bere klid. Co myslíte, jak dál? Díky Přezdívka (jméno): Vivi
|