Původní příspěvek:
Ahoj! Mluvíš mi z duše. Jenže já takový pocit mám (jestli jsem ne/využila všechny životní příležitosti naplno) i když cestuju a je mě všude plno (já jsem takový introvert, co příjde vždycky někomu pomoct s přípravou akce, pak ho okolnosti donutí zůstat a tak si všichni myslí, že jsem největší extrovert pod sluncem). Prostě si říkám, jestli bych neměla být někde jinde, kde by to bylo lepší. A jestli existují dobrodruzi a ti druzí? Myslím, že každý je by měl být dobrodruh vůči sobě (když od přírody nevyhledávám lidi, tak není na škodu se občas hecnout a přijít mezi ně), takový "sociální otužování" pomáhá (ale nic se nemá přehánět). :) Přezdívka (jméno): Ani
|