Původní příspěvek:
Mě se osvědčilo toto: když cítím, že teď na mamku vybuchnu a už už to na mě jde, tak rychle odejdu do jiného pokoje a tam se nějak zaměstnám. Vrátím se, až mě to přejde. Nebo ještě jinak: když mi mamka něco říká, a jde na mě výbuch (chuť odseknout), tak zatnu zuby a odpovím mile. Chce se to trochu překonat. A věř, že výsledky se dostaví:))budeš mít radost, žes to klidně zvládla. A ještě jedna věc je dobrá. Když mám pocit, že jsem na někoho hnusně vyjela, tak prostě za tou mamkou zajdu, a omluvím se jí. Možná to tak moje vrstevnice nedělaj, ale je to fakt +. Samozřejmě ne hned, ale až třeba za pár dní, jak se uklidním a urovnám si to v hlavě. A nebo když je u nás doma nepořádek, ještě přijede babička, mamka mě honí do matiky, tak na mě jdou takový nervový stavy - to řeším tak, že se jdu proběhnout. Jinak v dospívání je to normální a svět kolem nás to ví. Časem se to spraví. Ale je fajn, že s tím chceš něco dělat:) Přezdívka (jméno): Rada
|