Původní příspěvek:
Ahoj, asi vim, jak se citis... Mela jsem to podobny. Kdyz jsem nastoupila do primy na gympl, prestupovala jem jako jedina ze tridy. V nove tride jsem znala jen jednu holku, ale spis jen od videni. Sice jsme si spolu sedly do lavice , ale jinak jsme spolu nemluvily, nejak jsme si nemely co rict... Ona mela svoje kamaradky, se kteryma si o prestavce povidala, ja nemela nikoho(to jsem si aspon tehdy myslela). A tehdy mi zacalo byt docela smutno. S holkama z byvale tridy jsme se sice jeste obcas vidaly, ale casem jsme se docela odcizily... Tenkrat jsem byla hodne zoufala, smutna, skola me nebavila casto jsem plakala. A tehdy jsem si zacala uvedomovat, ze nejlepsiho pritele mam, ze je to muj Pan v nebi. Byla jsem sice verici, ale byla to takova ta vira, ktere me naucili rodice a o kterou se dost snadno prichazi. Pan mi tehdy od zakladu prekopal muj pohled na svet. Uvedomila jsem si, ze nikdy nejsem sama a ze kdyz On bude chtit, muze vse zmenit. Zacala jsem se vic modlit a vic prohlubovat muj vztah s Nim. Najednou Přezdívka (jméno): Jaja
|