Původní příspěvek:
ahoj když jsem s mými vrstevníky (spolužáky) tak oni dělají všemožné legrace například na obědě a smějí se tomu ale já ne. Přijde mi to takové infantilní a hloupé. I oni mi v tomhle přijdou takové dětinští. A přitom si říkám: jsem v pubertě, ne tak proč se nechovám stejně jako oni, když i oni jsou v pubertě?! Nebo když se začnou bavit o něčem naprosto nereálném a vymýšlejí si pitomosti, přemýšlím, jak je to může napadnout, a mě ne?! Dokážu se bavit jen s málo lidmi ze třídy dlouho o takových vážnějších věcem. Vztahy, nálady... Ale s těmi ostatními prohodím tak max pět slov. Čím to??? Prostě se nedokážu chovat tak uvolněně nebo bláznivě jako oni a užít si ty společné zážitky. V těch chvílích, kdy já mlčím a jen poslouchám, co oni plácají a smějí se tomu, si připadám tak o pět let starší než oni. Jako kdyby to byly mí mladší sourozenci a já je musela usměrňovat. Proč to tak je, proč se nedokážu chovat podobně jako oni? Vždyť já i oni jsme v pubertě, a obvykle se člověk chová mírně bláznivě, ale já ne. Čím to je? Proč si vždy připadám o tolik starší?! Děkuji za odpovědi, jsou pro mě důležité. ;( Přezdívka (jméno): lívanec
|