Původní příspěvek:
Ahoj Terko,
taky mi dělá seznamování trochu potíže. Jsem více introvert, a tak se mi stává, že například i ve škole, kde už se známe, sedím jen tak ve třídě v lavici a jsem nějak mimo povídání spolužáků, kteří jsou kousek vedle mě. Stávalo se mi to jak na základce, tak i nyní na gymplu, kde jsem navíc jediná ve třídě, kdo je věřící a chodí do kostela (a také v naší farnosti). Ale přece jen mám štěstí aspoň pár kamarádek, které si se mnou každý den trochu popovídají, i když jen ve škole. Když si mě nikdo nevšímá nebo se mi stane nějaký trapas před druhými, snažím se to řešit tak, že si uvědomím, že Ježíš je se mnou. Někdy mám pochybnosti i o tomhle, ale snažím se nevzdávat a připomínám si třeba všechny krásné chvíle, kdy jsem zažila silněji jeho blízkost. A také mi pomáhá, když si uvědomím, že každý člověk má (minimálně v Božích očích) velkou hodnotu, to znamená, že i můj život má cenu, že tu nejsem zbytečná. Nesnažím se nijak se někomu vnucovat, ale prostě si tohle uvědomím, a mohu být klidnější, říkám si: Pán Ježíš to nějak povede a ty se jen snaž Mu důvěřovat (i když je to těžké). Snad jsem Ti trochu pomohla... hlavně to nikdy nevzdávej :) Přezdívka (jméno): Naděje
|