Anež (6.10.2015 16:08) Pro Annu z poradny: Taky se tím poslední dobou zabývám, protože mi to vyšlo stejně, přitom dřív jsem byla melancholik. Bojím se, že mám třeba míň citů než ostatní... A taky máme jednoho učitele flegmatika a on není úplně nejlepší, tak se bojím (vím, že je to ode mě hnusný), abych nedopadla jako on. Tak jsem jenom chtěla, abys věděla, že nejsi sama :) | |
aajjjjj (07.10.2015 11:45) Ahoj, ničeho se neboj, žádný z těchto typů neexistuje sám, vždy tam bude ještě něco namíchaného. A není flegmatik jako flegmatik. Někdo je větší flegmatik, někdo menší. Flegmatikem může být jak dobrý člověk, tak špatný. Mě taky ve všech testech vychází, že jsem flegmatik, přitom se pořád nervuju.:( | |
Goby (06.10.2015 19:29) Ahoj, proti lupům mi pomohl jeden super šampon z Lidlu. myslím, že je bílo-modrý. Měla jsem jen chvilku, sem tam se mi prostě udělají, tak ho používám a je to v pohodě,-je fakt super. :) Být tebou, tak si vlasy nebarvím. Pokud chceš, tak bych je nebarvila příliš často, používala jen šampon a kondicionér, ne moc masek na vlasy a dalšího, přece jenom to je chemie a pak bych je jednou za čas zabalila do ručník poté, co bych na ně dala olivový olej. ;) Jinak ez tučné potraviny, ořechy. A nech je uschnout na vzduchu, ne fénem!!! To je hodně důležoté!!!! | |
jája (07.10.2015 11:52) Ahoj, já bych si to asi nechala od kadeřnice stáhnout pryč, a nechala bych si vlasy přírodní. Ale pokud si to chceš nechat, tak se poraď s kadeřnicí. Základem je kvalitní barva. Raději si barvení nech dělávat od kadeřnice, pokud možno se vyhni barvám na vlasy z drogerky. Taky je důležitý mít kvalitní šampon. Já bych to asi nechala stáhnout, pak bych to nějakou dobu nechala přírodní, používala bych nějakej kvalitní šampon (určitě se vyhni šamponu Head and Shoulders, moje kadeřnice říkala, že vlasy spíš ničí, naopak dobrou zkušenost mám se šampony od firmy Alcina a Alpecin), po nějaké době bych tam nechala od kadeřnice dát pár melírů (od kvalitní značky). A pak se uvidí. | |
Jitř (5.10.2015 19:56) PRO K,16 LET!!!! Ahoj, ja vim, ze je dost mozny, ze si to neprectes, ale byla bych rada, kdyby jo ;) Cetla jsem si Tvuj prispevek v poradne - vis, citim se uplne stejne..casto nekoho utesuju a mne..neutesi nikdo..uz jsem ale prisla na tento smysl..vic nez byt pochopen chci jine chapat, vic nez byt milovan chci lasku davat.. Kdybys chtela, mohly bychom si psat pres mail, napis, jestli sis to precetla a jestli bys chtela ;) :) | |
terča (05.10.2015 14:51) Ahoj :) nepocchopila jsem asi otázku , ale doporučuji si přečíst zakazanou zónu , jsou to užásné příběhy , ktere tě varují před zlem , doporučuji přečíst si (neumím to vysvetlit tak se koukni na internet ) No a pak knihy od Josefa Janšty :) taky moc krásne knihy napsal :) Doufam že alespon neco se zalibilo a čau :D | |
já :) (05.10.2015 20:34) Není to sice moc na to téma o kterém zde píšeš, ale jsou to super knížky pro mládež. Všechny jsem četla a mohu jen doporučit. Joshua Harris - Ani ň Joshua Harris - S nikým nechodím a nejsem cvok Joshua Harris - Vášeň pro církev Rebecca St. James - Čekej na mě Rebecca St. James - 40 dní s Bohem Snad vás z too něco zaujme ;) Přeji hezký den :) | |
šamanka (4.10.2015 20:21) Ahoj holky, mám dost osobní dotaz..jak byste reagovaly, kdybyste zjistily, že se váš kluk dívá na porno? Myslíte si, že se na něj kouká (třeba tajně) každý kluk? ..já vím, že v tomhle jsou v křesťanství dost čitelně daná pravidla, ale dnešní doba je tak tolerantní a tolik se toho změnilo..mě by to určitě vadilo, ale nevím, jak to má ten kluk a jak moc velkej je tlak okolí a jeho zvědavost..kdybyste s tímhle měly nějaké zkušenosti nebo zážitky, budu za ně moc ráda..vážně se na tohle stydím někoho přímo zeptat.. ..a ještě poslední věc: myslíte si, že kluci můžou vydržet bez masturbace? | |
Lucka (05.10.2015 07:55) Ahoj Já myslím že asi každý v dnešní době nějaké yo porno viděl, asi to není dobře, nicméně s tím nic nenaděláš... Já být tebou, řeknu mu, co si o tom myslíš, že ti to vadí atp. ale do ničeho ho netlač... On se musí rozhodnout, že to je špatné... A ohledně masturbace určitě jsou schopni bez.toho vydržet, ale je to prý pro ně po nějaké době nepříjemné - prý kvůli nahromadění spermií... Nevím co je na tom pravdy - nejsem kluk ale když se nad tím zamyslím smysl to dává... Každopádně ti přeju hodně trpělivosti a tolerance :) | |
Ana (05.10.2015 08:46) Ahoj, můj kluk se dívá, vím to. Povídali jsme si o tom a ví, že z toho nemám radost. Společně se modlíme za to, aby přestal (a funguje to, intervaly se prodlužují). Oni to mají v něčem těžší, když mají své nádobíčko pravidelně v ruce, zjistí, že jim to v některých chvílích je příjemný a když jim o tom nikdo nic neřekne, tak proč by se příjemnému vyhýbali. Možná, že takový kluk bude víc s tebou chtít sex, ale jestli nechceš, stůj si za svým (a kdyby ti vyhrožoval, že se s tebou rozejde, tak takovej kluk ti za to nestojí). Já ho nijak nepřemlouvám, aby přestal nebo tak, ale ví, že se mi to nelíbí (zase lepší, než by chodil za holkama), je to podobný jako to mají kuřáci s cigaretama. A myslím, že to vydržet jde, i když v pubertě to asi zkusí každý. | |
Má mě rád? (2.10.2015 18:42) Ahoj holky, potřebovala bych radu. Asi od páté třídy se kamarádím s jedním klukem, jsme velcí kamarádi, pomáháme si navzájem atd... a chodili jsme do stejné třídy. Před půl rokem mi vletělo do hlavy, jestli mě nemá náhodou rád (jestli nejsem pro něho něco víc), pořád za mnou chodil, povídal si se mnou, snažil se mě rozesmát, dělali jsme spolu blbiny a tak podobně. Jenomže teď chodím do prváku na jinou školu a moc ho nevídám, ale chodí na stejnou školu jak já, jenom na jiný obor............ A jak náhodou mě tento týden doprovodil a zase to bylo stejné jak na základce. Někdy to vypadá, že jsme jenom dobří kamarádi, ale když o tom přemýšlím doma, tak mě napadá jestli mě nemá rád.????? Co si o tom myslíte? Mám více kamarádů, ale u něho to vypadá jakoby mu na mě záleželo. Nebo je to jenom iluze??? | |
Ani (05.10.2015 08:52) Ahoj :) jo, někteří kluci jsou fakt kamarádští. Zkus si všimnout, jak se chová k ostatním holkám. Určitě k sobě máte blízko, znáte se dlouho. Ale netlač vás nikam. Vždyť je to teď super, ne? Buď princezna, kdyby se rozhodl s tebou chodit, přijmi pozvání, ale netlač se do něčeho za každou cenu. Nechci říct, že jste úplně mladí, ale chození je jako předpříprava k manželství (máš toho člověka poměrně blízko a můžeš se podívat, jestli si s ním dokážeš představit trápení i radost, děti, vnoučata, stárnutí). Měj se krásně a buď vděčná za takového super kamaráda :) | |
Běžkyně (30.9.2015 16:29) Ahoj holky, možná mám trochu osobní dotaz, ale přesto doufám, že mi některá z vás odpoví. :) Řešíte svoji váhu? Kolik vážíte a kolik váží vaši přátelé? A držíte diety? Nebo si říkáte, Bůh mě má rád takovou, jaká jsem a ostatní se se mnou nemusí bavit, pokud se jim nelíbím... Děkuji mockrát za odpovědi a načerpejte mnoho sil do dalšího školního měsíce! ;) | |
vločka (01.10.2015 18:20) Ahoj, já zhubla šest kilo a ještě možná zhubnu další. Jak? Třikrát týdně chodit cvičit (např. zumba, aquaerobic, běh atd.), jíst pětkrát denně do polosyta, dopoledne spíš ovoce a odpoledne zeleninu. Vyhýbat se bílému pečivu. Sladké si dát občas. Denně vypít něco kolem 2,5 l neperlivé neslazené vody. | |
Diki (02.10.2015 16:01) Ahoj, já pravidelně cvičím (střídám posilování s kardiem), nebo chodím běhat + dělám 2 krát týdně balet (scénický tanec). Měřím 165 cm a mám 53 kg. Snažím se udržovat ve formě, abych se sobě líbila a cítila se dobře, navíc mě cvičení baví. Jediné co mi na mě vadí je velikost mých prsou, kéž bych měla menší! Jelikož se věnuji tanci, tak je to hodně nepraktické...obecně je to nepohodlné. | |
kaktus (02.10.2015 19:44) Ahoj :D No, moc neřeším, ale dost lidí mi říká, že jsem hubená. :D Já mám 60 kg a 165 cm. :D No a moje spolužačky, které jsou podle mě dost hubený maj třeba 50 kg a 175 cm nebo 60kg a 180 cm... :D A diety neřeším :D Ale asi kdybych fakt nějak vzhledově přibrala, asi bych s tím něco začala dělat :D | |
Miky (02.10.2015 19:54) Ahoj. :) je mi 17, měřím něco kolem 165 cm a vážím cca 53 kg. Nikdy jsem neměla problém s váhou (díky za super geny), ale snažím se cvičit a tělo tak zpevnit :) diety jsem nikdy nedržela, ale určitě je fajn každé ráno hned po probuzení sklenka vody na nastartování metabolismu, celý den hodně vody (žádné sladké svinstva :D), omezovat mastné a sladké. That's all. :) | |
Mája (03.10.2015 15:01) Ahoj :), myslím si, že základem je mít sama sebe ráda takovou jaká jsi, nehledě na váhu a být si jistá, že tě Bůh takovou stvořil protože tě má rád. Já osobně se snažím se sebou "něco dělat" proto, abych se JÁ cítila dobře a svoji "nelibost" neventilovala do okolí :) Takže pokud se někdo cítí dobře ve svém těle ať je jakékoliv ... nevidím důvod, aby se tím trápil :) | |
Anička M. (30.9.2015 16:27) Ahojky :) Potřebovala bych poct. Mému kamarádovi se začala líbit moje nejlepší kamarádka. Ona ho zná a jsou v podstatě dobří kamarádi. Vím, že sice ze začátku brala to, že se mu líbí jen jako srandu, ale postupem času se mi zdá, že i on se jí začal líbit. Oba jsou hodní a přátelští. Ráda bych oboum pomohla, protože si myslím, že by se k sobě hodili a doplňovali by se. Jak mám pomoct? Děkuju za názor :) | |
Radka úžasňáková (01.10.2015 10:04) Ahoj,já osobně bych mohla doporučit korektor od essence,i když ten nekryje tak dobře. Mohu ti ovšem doporučit korektor od Catrice Camouflage za Kč. To krytí je perfektní!! :) Podívej se kdyžtak na můj blog,třeba tam nějaké tipy ještě najdeš ;) www.radkasvetkosmetiky.blogspot.cz | |
jj (26.9.2015 12:59) Ahoj, loni jsem poznala jednoho kluka (ne ze bych ho predtim neznala, ale poznala jsem ho líp, párkrát jsme spolu šli ze školy a jeli domů stejným autobusem.Znám ho i z různých křesťanských akcí. Někdy jsem měla pocit, že se mu líbím, ale myslím, že se tak chová ke všem holkám. Ze začátku mě děsilo, že o mě má někdo zájem, protože většinou mě kluci ignorují. Ale potom se mi začal líbit... Potom si mě přestal všímat, až ted v léťe mi řekl, že by se mnou chtěl prohloubit přátelství. Sem tam si napíšem a já nevím co si o tom mám myslet... Modlila jsem se, abych poznala, jak to má být, ale nevím, jednou to bylo tak, podruhé naopak.... | |
fany (25.9.2015 18:56) Ahoj holky, líbí se mi jeden kluk, ale jemu se podle všeho nelíbím a furt se tváří, tak trochu, jako bych nějak otravovala, nebo tak. JInak je hrozně supr, ale v tomhle je takovej namyšlenej. Navíc jsem zjistila, že se mu fakt líbí moje sestřenka. MOc bych si přála, aby si mě aspoň trochu oblíbil, ale nevím, jak to udělat. Připadám si pak, jako když dolízám. On sám nic neudělá. Příští rok už bude studovat někde jinde a já teď nevím, co dělat, protože mi přijde, že ten čas utíká hrozně rychle a když se s ním teď víc neseznámím, nikdy už k tomu nebude příležitost a to mě fakt děsí. Prosím, poraďte mi. | |
Věra Anežka (27.09.2015 21:43) Ahoj Fany.Já jsem měla stejný pocit.Taky se mi líbil jeden kluk a řešila jsem to stejně. Ale teď vidím že to byla pěkná blbost. Když se ti nějaký kluk líbí a ty jemu ne,možná to bude znít tvrdě,tak s tím nic neuděláš.A už vůbec ho nezískáš tím že ho budeš jak sama píšeš otravovat.Promiň,ale já se toho kluka musím, zastat. To že se mu nelíbíš ty ale tvoje sestřenka není jeho namyšlenost. Oni kluci to mají trochu jinak než mi holky.Prosíš o radu,pokusím ti poradit.Pokud sám nic neudělá nemá cenu se snažit. Tys mu najevo sympatie dala.A že on se nechytil nijak neovlivníš. Píšeš že si moc přeješ aby si tě trochu oblíbil. Tímto způsobem si jeho oblibu nezískáš. A poslední rada.Když o tebe kluk nemá zájem nic s tím nenaděláš.A musíš hledat dál. Kluků po světě běhá dost. A pokud změníš přístup,určitě nějakýho kluka získáš. Nemusíš se děsit.Příležitostí se seznámit budeš mít v životě ještě hodně.Nevím kolik ti je let. Ale věř mi že nikdy není pozdě. Uvedu ti příklad dvou válečných veteránů. V ÚVN (Ústřední vojenská nemocnice) je domov pro válečné veterány. Vojáky a vojačky kteří se vrátily z vojenských misí.Oblasti kde byli nasazení v bojích.Jsou to lidi ve věku našich babiček a dědečků. A i tam došlo ke krásné svatbě.K uzavření manželství mezi příslušnicí a příslušníkem naší armády.Proč ti to píšu? Abys viděla že i ve stáří může vzniknou krásný vztah. Přeju ti at' najdeš někoho s kým ti bude fajn.Věra Anežka | |
:( (28.09.2015 23:35) Ahoj Fany :) No, bohužel musím souhlasit s holkama předemnou (první dvě, další tu (zatím?) nejsou). Zažívám něco podobnýho, co Ty. Zamilovala jsem se do kluka a on o mě nejeví zájem. Tváří se, jako bych ho otravovala (a asi otravuju) a i když se s ním nebavím (moc se s ním nebavím) se tváří, jako by mu moje přítomnost vadila. Mrzí mě, že se to mezi námi stalo a i to, co mezi Vámi. Kluci jsou tak nastavený a přiznám se, že jsem často naštvaná, že to tak je, ale zase si říkám, že kdyby tak nemyslel, nezamilovala bych se do něho, protože by nebyl kluk. Snažím se dělat, že mě nezajímá, ale protože bych nevydržela mít "vyrovnanou pózu", tak se spíš tvářim naštvaně taky. Možná je to ještě trapnější, než kdybych se na něj dál zamilovaně usmívala, často přemýšlím jestli to je ode mě upřímný a čeho tím chci dosáhnout. Ale zase, mám ho ráda i mě štve. Jsme na tom asi podobně. Taky se s ním vídám čím dál méně a přes to všechno se bojím, že ho z očí ztratím úplně. A i když jsem už to, co psaly holky, četla a slyšela několikrát, stejně po přečtení jejich příspěvků se mě opět zmocnil pocit beznaděje a smutku. Možná jako i Tebe. Prostě se nedokážu vzdát naděje, že by jednou bylo zase všechno v pořádku a mohla bych se s ním bavit, možná i něco víc. Ale je to hodně naivní. :( Budu na Tebe myslet a pomodlím se za Tebe. :) Nejsi v tom sama. ;) | |
Ner (25.9.2015 16:29) Ahoj, přejdu rovnou k věci. Nejsem zrovna typ holky, která se baví s ostatními, ano bavím se, když mám o čem, ale většinou nemám, spíš jenom poslouchám co ostatní říkají. Trochu se tím trápím, protože bych ráda něco řekla, ale když řeknu, tak většinou mě neposlouchají nebo to dělají a nebo si jenom odfrknou.Když řeknu nějaký vtip já, tak si toho asi všimnou, ale nezasmějí se, ale když ten samý vtip řekne někdo jiný, tak se všichni začnou smát. S mímy vrstevníky si moc nerozumím, až na pár vyjímek, spíš se bavím s dospělými. Všechny holky brebentí o takových těch holčičích věcech, jako: kluci, rande atd. a na to já nejsem.Ne že bych nebyla na kluky, ale přijde mi to trapný se o nich bavit. Ptají se mě jestli mám kluka a když jim řeknu, že nemám a ještě jsem neměla, řeknou jenom,,hmmm" a dál se se mnou nebaví. Nikdo si za mnou nepříjde povídat, ani holky se kterými se bavím. Aby se se mnou bavily tak musím jít já k nim a ne ony za mnou. A ještě k tomu jsem na nové škole a mám novou třídu (jsem prvák na střední), trochu se i bojím, že nezapadnu do kolektivu.:-( Celé dětství jsem hlavně byla sama, vyhovuje mi to a líbí se mi to,nikdo mě nevidí a nemůže si na mě ukazot, ale přeci jenom chci mít pravé kamarádky, takové které mě nebudou pomlovat, posmívat se mi a dělat mi naschvály, ale budou to pravé kámošky, které se za mě postavý. Pro mě je i utrpení jít někam, kde jsem hodně na očích např. do obchodu, na oběd......, tam kde je hodně lidí a každý si mě všimne.Vždy mám pocit, jakoby se na mě každý díval a smál se mi, jak chodím nebo jak vypadám.:-( Dříve jsem měla alespoň větší sebevědomí a nevadilo mě to tolik, ale teď se stávám takovou odtaživou a nechtěnou holkou, málo kdy někomu věřím, nevím co můžu od druhého čekat. Jeden den je to super kámoška a druhý den už ne..........:-(:-(Možná to vyznělo hodně drasticky, ale myslím, že je to i tak problém.Prostě chtěla jsem se zeptat: Máte někdo s tím nějakou zkušenost? Stalo se vám to nebo jste taky takoví? Co mám dělat? Jak získat větší sebevědomí? Mám se v něčem změnit?..............Všechno navenek beru s humorem, ale uvnitř se trápím....Pořád se utápím v představách, že se všechno zlepší k dobrému, že jsi najdu kamarádky/kamarády, ale ještě se nic nezlepšilo k dobrému.:-(...:-(....:-(.....Každé odpovědi si budu hodně vážit.:-) :-) | |
Zuzzi (26.09.2015 15:25) Ahoj :) Taky jsem měla podobný problém. Trápilo mě, že se lidi moc se mnou nebaví. Že jsem většinou musela za něma chodit sama. A když už jsem se s někým bavila, tak jsem většinou poslouchala. Byla jsem tichá (a stále jsem). Postupem času jsem zjistila, že jsem také důležitá, i když jsem přeci jen tichá, druhému můžu pomoci tak, že mu budu naslouchat. A tak jsem se přijala taková, jaká jsem. Bůh mě takovou stvořil. Tichou. :) Taky jsem zjistila, že není na škodu jít za druhým a zeptat se, jak se má, co dělal o víkendu. I když to ve většině případech znělo trapně, přece jen se našlo nějaké dobré společné téma, o kterém se můžem bavit. A já jsem také taková, že se víc bavím, když jsme ve dvojici, než když je nás tlupa. Hlavně se musíš přijmout taková, jaká jsi. A musí ti být jedno, jestli se ztrapníš, nebo ne. Kdosi moudrý řekl: "Zeptáš-li se, budeš vypadat jako hlupák 5 min, nezeptáš-li se, budeš vypadat jako hlupák celý život." A tak já se to snažím dělat. Také pros Boha za to, aby ti dal odvahu přijmout se a odvahu ke všemu dobrému. Věřím, že někde na tebe ten pravý kamarád/ka čeká :) Ale taky pro to musíš něco dělat. Když ti někdo připadá sympatický, tak jdi za ním a mluv s ním. Ptej se ho na všechno, co tě napadne. Buď si do oka padnete a nebo ne. Když ne, z toho se přece svět nezboří, na světě žije dalších 7 miliard lidí ;) A kromě toho, máš toho nejlepšího kamaráda na světě. A to Ježíše! :) | |
Papírová vlaštovka (26.09.2015 22:12) Ahoj, tak tohle znám velmi dobře. :) Je mi 19 let a nejsem vůbec společenský typ. Sice si ráda povídám s jedním člověkem a někdy si připadám docela sympatická :), když ale mám mluvit ve skupině, nic mě nenapadá . Navíc mám tichý hlas, pokud už se někde odvážím promluvit, musím to zopakovat, protože mě nikdo neslyší.(Takhle třikrát zopakovaná poznámka už pak ztrácí smysl :)) A když už se na nějakou akci přece jenom dostavím, typická otázka zní: proč nemluvíš a ty jsi taková tichá,že ? Což vám příliš sebevědomí nepřidá. Tak jsem radši zůstávala doma, protože to bylo pohodlnější, nikdo mě nekritizoval, nesrovnával a já si žila ve svých představách. Na druhou stranu jsem toužila po opravdových kamarádech, které doma většinou nezískáte. Když jsem šla do prváku na střední,taky jsem se bála jak zapadnu, ale naštěstí jsem si tam našla takovou skupinku, ve které mě berou takovou jaká jsem a ve které se nebojím mluvit,což mě překvapilo a na druhou stranu i povzbudilo, že nejsem tak nechtěná jak jsem si myslela. Postupem času se krůček po krůčku snažím naučit žít.(bez zbytečných komplexů, které mají většinou původ v mém strachu)Můj problém je taky v tom, že chci být dokonalá za všech situací a věci zbytečně řeším např. když se mi něco nepovede pořád na to musím myslet a říkám si, co si o mě asi myslí ostatní (a nedávno jsem zjistila, že když se mi něco nepovede, ostatní na to zapomenou, protože si pamatují hlavně to, co se nepovedlo/povedlo jim, anebo jsou rádi, protože vědí že nejsou sami komu se něco nedaří :))Když jedu na nějakou akci prosím Pána Boha, aby byl se mnou a pomáhal mi, aby seděl vedle mě ve vlaku, držel mě za ruku atp. je to velká opora. Taky prosím Pána, aby mi dal správná slova co mám mluvit. Takže důležitá je pro mě modlitba.(neboť Bůh nás má tak rád, že si to ani nedokážeme představit a nikdy nás neopustí). Také si často říkám, že mám důvod být šťastná, protože můžu žít, chodit,mám co jíst,není u nás válka…..a vůbec se nemusím ohlížet na ostatní co si o mě myslí, protože Bůh mě stvořil takovou jakou mě chtěl a takže to vlastně se mnou nemůže být tak hrozné jak si občas myslím. Není tedy důvod se před ostatními schovávat, vždyť jsou na tom stejně jako já. Navíc jsem vždy vděčná za to, pokud najdu nějakého podobného introverta jako jsem já. :) Asi ti to moc nepomůže, ale já ti to prostě chtěla napsat.:) Měj se krásně a přeji Ti, abys potkala skvělé lidi, kteří Ti pomohou vidět, jak velkou máš cenu a jak jedinečná jsi.:) | |
Sariklen (26.09.2015 23:25) Ahoj Ner :) Ani nevíš, jak Ti rozumím a jak Tvůj příspěvek mi připomíná mne samotnou před několika lety. Podle toho, co popisuješ, asi jsi měla problémy s lidmi ve třídním kolektivu? Že se s Tebou nechtěli bavit a tak. Snad to teď na nové škole bude lepší, i když vím, jak to dokáže člověka poznamenat. Mně se sebevědomím pomohl Bůh, když jsem uvěřila, věci se začaly obracet k lepšímu :) Ne hned, ale postupně. Taky jsem si říkala, vždycky, když jsem někam šla, že se na mě všichni dívají a tak, s vrstevníky jsem si nerozuměla... Ale Bůh mě prostě změnil a já teď, troufám si tvrdit, mám docela zdravé sebevědomí a svoje spolužáky beru jako úžasně originály a lidi, které má Bůh rád a kteří potřebují Jeho lásku. Takže se od nich neodtahuji a snažím se jim pomáhat, modlím se za to, a jde vidět změna. Vztahy mezi námi jsou mnohem lepší, než tenkrát :) Ještě před tím ale, než se tahle změna stala, našla jsem obrovskou podporu ve svých nových věřících kamarádech. Mají mě rádi prostě takovou, jaká jsem a nemusím si před nimi na nic hrát, nebo se bát, že řeknu něco špatně :) I když i tohle potřebovalo čas a ze začátku jsem radši moc nemluvila :D Ale Bůh mě v tom opravdu vedl a dále vede :) Jeho pomoc je úžasná! Takže rada? Nevím, jestli jsi věřící, ale vím, že Bůh je schopný Ti pomoci. Popros Ho o to :) Ať Tě povede. A hlavně si uvědom, že jsi Boží milovaná dcera, na kterou Bůh hledí s obrovskou otcovskou láskou. Miluje Tě! :) Drž se a doufám, že se to všechno zlepší!!!! :) | |
Hanča (27.09.2015 14:00) Ty jo, skoro jako bych to psala já :D já třeba nedokážu říct svůj názor nebo se nějak zapojit do konverzace když je kolem mě víc než jeden člověk..:/ můj problém je asi takový, že mi vadí, že jsem introvert, nedokážu se s tím smířit, chci být slyšet, chci být vidět, ale bojím se..přijde mi že to nedokážu..častokrát mi přijde, že jsem úplně neviditelná a že si mě nikdo nevšímá..kamarády sice nějaké mám, ale nejsem zrovna nějaká oblíbená..poslední dobou mě taky hodně štve, jak mi všichni říkají, že jsem tichá..vždycky mi přišlo že mluvím tak normálně, ale není to tak..a štve mě to :/ ale myslím, že není nic, co by Bůh nemohl změnit..;) tak snad jsem ti aspoň trochu pomohla tím, že v tom rozhodně nejsi sama :) i mě potešilo, že nejsem jediná, kdo se tak podobně cítí :) držím palce v nové škole a ať všechno dobře dopadne :) | |
Evka (28.09.2015 01:27) Ahoj, na začátek řeknu že ti úplně rozumím, docela přesně jsi totiž popsala i mé pocity. Takže co bych ti poradila... Já jsem taky první rok na střední a znala jsem ze začátku ve třídě jen jednu holku která se se mnou moc nebavila. Začala jsem se rozhlížet a co nejrychlej jsem se zařadila mezi další nenápadné holky které se nezajímají jen o nejnovější drby kdoským a tak. Nebavím se s nima každou přestávku a ani bych jim nesvěřila důležité tajemství (aleto se může změnit ;) ) Podle mě je důležité najít si partičku která tě vezme (ano, vím moc dobře jak to může být těžké, sama se hodně překonávám) a to co nejrychlej, na začátku jsou lidi otevřenější ale jakmile si najdou 'partu' tak se semknou a málokoho pustí dál. S některýma třeba najdeš společné téma, já například jsem se začala s jednou holkou bavit o jedné knížce a obě jsme zjistili že na ní ta druhá ujíždí :D To byla hodně dlouhá debata o postavách, fanfictions a tak :D Nikdy nevíš čím tě může okolí překvapit ;) Hodně štěstí, budu na tebe myslet ;) | |
štěstí ti přeju! :D (28.09.2015 15:49) ahoj, mám to podobně. Často se nemám o čem bavit s kamarádkama a připadám si blbě, trapně a hlavně strašně neschopně...A kluci jdou skoro! taky mimo mě... Moc si jich nevšímám nemám zatím proč... I když už je mi 16 :D víš co? zkus si třeba s někým dopisovat (napiš sem na holky holkám a já myslím, žejich bude :), nebo na postcrossing se zaregistruj a nabije tě to! Nebo přestupem na střední ( pokud už tam nejsi se to taky může změnit).buduj vztahy v rodině i se sestřenkama nebo bratrancem, ale často stačí i nejlepší babička, dělej co máš ráda :) Sportuj :) A nemáš v okolí (škola) někoho podobného jako ty? Zkuste si třeba vyrazit na nákupy a kecejte o oblečení, škole a potom se třeba najde něco , co máte společného...Co spolčo? Nebo v létě kresťanský tábor? Ach jo, já zrovna ti mám, co radit... Přeju ti ať se to zlepší, často stačí jen chtít. Ale mě to taky moc nejde :D Doufám, že jsem ti aspoň trochu poradila! Jsme na tom stejně :DD Pomodlím se za tebe! | |
:^) (29.09.2015 00:06) Ahoj Ner :) Nemusí to být tak zlé, jak to vypadá. :) Pán každého stvořil tak, jak ho chtěl a proto každý člověk musí být něčím užitečný a zajímavý. :) Já například nikdy nebyla moc seznamovací typ. Když příjdu do nové skupiny, kde už se ostatní znají, bojím se jít dál. Někde mě bez problémů přijali, někde to bylo težší a ještě stále je. Přiznám se, že ať už jsem byla jedním z těch, co byli na kraji, nebo jedna z těch, co kamarády mají, vždycky jsem přemýšlela, že bych měla jít za těmi, co jsou (vypadají) sami. To, že se člověk nezapojuje neznamená, že je špatný a nezábavný. Snad každý se někdy nezapojoval, je jen málo lidí, co se začnou bavit všude. (Podle mě :D) Problém je v tom, že i když třeba vypadám v té skupině otrkaně, ve skutečnosti se stydím za tím dotyčným jít. Ale když se to pak povede, tak mám radost a mám chuť se seznamovat s dalšími a seznamovat i je. :) Nebo třeba se bojím s někým začít bavit, abych ho sobecky nezatáhla, kam nechci, když třeba ta skupina nepříjmula ani mě, aby měl možnost být s těmi oblíbenějšími. Takže tím jsem chtěla říct, že to nemusí být tím, že jsi nudná, ale že někdo ještě nesebral odvahu. :) Jdi mezi lidi, určitě někde najdeš někoho, kdo se bude chtít bavit. :) A jak už tu bylo řečeno, Ty máš někoho, kdo Tě má bezmezně rád! :) Pán je vždy s Tebou! ;) A ještě k těm klukům, chápu, že Tě nebaví poslouchat drby a "slepičení" apod... :) Jen, když budeš (nebo máš) nějakou dobrou kamarádku a bude zamilovaná, nezlob se na ní, když občas někdy něco řekne o svém princi. :D Přeci jenom, zamilovaný člověk toho má plnou hlavu a já se třeba své dobré kamarádce svěřím. Mohla by to vnímat jako nezájem. Ale zase všeho s mírou, je spoustu věcí, o čem se dá bavit. :) Přeji Ti, abys našla kamarádky, a hlavně ty pravé :) | |
KLM (29.09.2015 20:36) Ahoj Ner, určitě v tom nejsi sama,chvíli jsem si myslela, že píšeš o mně :D Na základce jsem si "nesedla" se svým třídním kolektivem, mysleli si, že jsem divná, když moc nemluvím a neprojevuji se. Nevím, čím to je, že jsem jsem taková, ale pravděpodobně jsem cosi zdědila po mamce a mám to v povaze... No co, myslím, že když jsi introvertka, jsi určitě hodně zajímavý člověk :)) Já jsem to ale zjistila až v devítce... Viděla jsem před sebou vysvědčení se samými jedničkami a řekla jsem si: jo jsem dobrá! :) Samozřejmě že jsem po celou dobu ZŠ byla perfekcionistka, chtěla jsem být ve všem nejlepší a skoro jsem se pořád učila. Ještě teď na střední s tím bojuji... Odevzdala jsem se ale Pánu Ježíši a každý den se snažím modlit modlitbu: Pane, odevzdávám se Ti- odevzdávám Ti své srdce, mysl, oči, uši, ústa, ruce, duši, svou budoucnost minulost i přítomnost.... Je pravda, že nástup na střední tvoji osobnost od základů určitě nezmění, ale můžeš zkusit začít žít jinak. Například, když se ráno vzbudíš, a zrovna prší, neříkej si: to bude zase příšerný den! Spíše poděkuj Pánu za nový den a novou šanci žít lépe než ten předchozí den... Raduj se z maličkostí, třeba z toho, že venku je krásně, jsi zdravá a máš rodinu. Na střední škole v prváku jsem byla hrozný nervák, ale seznámila jsem se s pár spolužačkami (měla jsem čistý štít) a objevila jsem svou novou vlastnost:smysl pro humor :) Jestli je u tebe ve třídě někdo, kdo by potřeboval pomoci s něčím, nebo je na tom podobně jako ty(moc se neprojevuje, je v pozadí), zkus se o něj/ni víc zajímat... Určitě tě to bude stát nějaké to úsilí, ale lepší je zkusit mluvit, než být zamlklá ryba.... Vím, že to je těžké... Důvěřuj Pánu a svěř se Mu s každou svou myšlenkou, řekni Mu, že bys chtěla,aby tě vedl, popros ho za lásku k sobě samé. Zkus si třeba najít nějaký sport-např. se občas proběhni, projdi se(s pejskem)... Doufám, že jsem ti aspoň nějak pomohla(snad jsem nepsala moc neuspořádaně) :)) Je mi sice 16, ale taky mám pořád trápení se svým sebevědomím... Ale snažím se překonávat... Pomodlím se za tebe a svěřím tě Pánu, určitě ti pomůže... Je všemocný.... Měj se! :) | |
Ana (25.9.2015 10:34) Ahoj Holky, často tu někdo řeší kluky, jestli není brzo nebo pozdě, jestli mě chce a tak... Na TV Noe jsem našla pořad právě o dvojici, kdy se holčina zamilovala když jí bylo 14, ale kluk byl starší a ona mu přišla moc mladá. Ona se za něj modlila, aby našel tu pravou ženu k sobě a dneska spolu mají 3 děti. Moc hezky tu svou známost z počátku popisovali :) Možná je znáte. Odkaz je tady http://www.tvnoe.cz/video/842 Třeba to někomu pomůže co dělat když se nesprávně zamiluje :) | |
olga (23.9.2015 17:41) Ahoj holky, ptám se tak všech obecně. :) Jste rády samy doma? Ptám se i proto, že jsem celkem často sama doma. :) Mě to nijak zvlášť nebaví, ale když je to dlouho tak mi to vadí. jak to máte vy? Jo, a když je některá z vás v osmičce, malujete se nebo jak to máte? :) Díky za odpovědi a vězte, že je pro mě důležitá tahle možnost diskuze i s úplně neznámými holkami, takže díky i za všechny minulé příspěvky! :) | |
terča (24.09.2015 06:15) Ahoj :) já zůstávam někdy sama doma a alespoň si odpočinu , ale mám 4 sourozence takže ten klid se nalezne malokdy :) zas bych ale nemohla být pořad sama potrebuji odreagovaví Teď sem taky v osmé třídě :) holky ze třídy se malují , já jediná ne ale nikomu to nevadi berou me takovou jaka jsem a mozna jeste vic jak nejaky zmalovany holky :) Měj se pěkně :) | |
kata (24.09.2015 11:46) Ahoj, vyjadrim se jen k liceni... pokud nevadi.. ja jsem zacalarasenku pouzivat nekdy nazacatku 7. tridy.. mozna este driv.. nekdy v 6... potom se mi zhorsila plet a zacli se mi delat nepekny pupinky tak jsem si koupila korektor a pudr a zacla jsem si davat i korektor.. (nekdy v 7) a tedka o prazdninach sem si zacala delat i dolni linky :) mozna se vam to zda moc ale pripadam si tak dobre a mocmi to nepride :) snad sem poradila :) | |
anež (24.09.2015 15:38) ahoj já se maluju občas, jsem ve druháku :) většinou jenom korektor a pudr, někdy řasenka... Doma ráda sama jsem, protože se to moc často nestává. Celkem mám ráda, když přijdu ze školy domů a jsem třeba hodně smutná, že se můžu hned vybrečet, postěžovat si... Když jsou doma naši a brácha tak je mi blbý být smutná, když mají taky moc starostí... | |
Kiky (14) (24.09.2015 16:03) To je náhoda! Chodím teď do 8. třídy. Doma jsem dost často sama. I přesto, že mám dvě starší sestry a nejbáječnější maminku. Sestry s námi nebydlí, a povím Ti, že náš dům je pro 2 osoby až přílíš velký :( Do školy se líčím, ale jen decentně, jen pro dodání seběvedomí ;) Řasenka, BB cream a jelení luj bohatě stačí :) | |
Maruška (24.09.2015 16:52) Ahoj :) Já jsem docela ráda sama doma. Mám tři mladší sourozence a tak jsem ráda, když si od nich trochu odpočnu :) Takže mi to nevadí, být sama doma :) A v osmičce teď taky jsem. :D A zatím se nemaluju... Já by jsem se malovala, ale taťkovi se to moc nelíbí... :( Většinou třeba jen lesk na rty,ale řasenku jen někdy,ale i tak to je spíš vyjímka :) A ty se maluješ?? :) Pěkný den! Maruška :) | |
Lucka (24.09.2015 18:32) Ahoj Olgo :) Pokud nemám něco na srdci, co bych chtěla své rodině svěřit, tak mi nevadí být doma sama. :D No, jsem v 9tce a maluju se od konce 7., řasenku, protože jsem hrozně světlá. :D Nebo spíš řasy mám světlý. :D Občas make-up a lesk na rty. Přeji hezký den, zase já, Lucka :DDD | |
Nikča (24.09.2015 19:46) No já doma ráda nejsem... hlavně večer máme velký dům... no snad to chápete. Radši jsem s přáteli a pokud mám být doma sama pozvu kámošku :) chodím do devátý a u nás se v osmý holky už malovali :) i já občas když jsem měla náladu se zkrášlit :) no nesmí se to moc přeplácat ale řasenka a korektor či krém se hodí vždycky :) no hlavně se malovat furt není ani přirozený a nepřipadáš si víc svá navíc by to byla později každodenní povinnost :) | |
olga (25.09.2015 16:27) Ahoj holky, a ještě jeden dotaz: jak to vzal váš taťka nebo oba rodiče? Jo a díky za vaše názory a odpovědi. :) Jsem ráda, že tady se můžu ptát prakticky na všechno. :D Pěkné dny! PS: Píšete tady pod přezdívkou nebo ne? Omlouvám se, kdybych se někoho dotkla, jako že je to osobní a tak... Já teda jo. ;) | |
Strana: 1 << 103 104 105 106 107 108 109 >> 1223 |
(za poslední 2 měsíce) |