Lesslie (03.10.2013 15:41) Ahoj, jo.. Měla jsem období, kdy jsem o sobě hlásala, že jsem silnější až tlustá.. Ale potom jsem si uvědomila, že to tak není a jako skoro každá holka to prostě jen říkám.. Když jsem si uvědomila, jak jsem hubená.. Tak mi začalo zase vadit to.. Mám podváhu a trvalo mi dlouho, než jsem se přes to nějak překousala psychicky.. Vadilo mi, když si ze mě kamarádky dělaly srandu, že jsem anorektička, protože ač jsem se nepřejídala, tak mi přišlo, že jím celkem normálně.. Myslím, že mám postavu dobrou, ale když si ze mě někdo utahuje, že jsem hubená/vychrtlá.. tak mi to vadí (ač to třeba nemyslí zle.. nebo to může myslet i dobře..) Věř ale tomu, že svému pravému se budeš líbit přesně taková, jaká jsi! :) Ten můj zjistil, že jím menší dávky- z normálních mi je špatně.. Takže mám asi špatné zažívání.. Ale o postavu mu vůbec nejde :) Líbí se mu.. Jen si dávej pozor na zdraví.. Člověk si často myslí, že jí normálně.. Ale někdy to tak není.. A jinak- věř, že stydlivost je v určitým slova smyslu dobrá.. :) I kdyby jen kvůli tomu, že jsou pak dívky méně vyzývavé.. | |
eMko (03.10.2013 19:39) ahoj, za to se vůbec stydět nemusíš :) já jsem taky hubená a nemůžu přibrat, taky někdy jim jak nezavřená jak se říká :). Ale jsem za svou postavu ráda ikdyž není dokonalá. Víš, co by některé holky daly za hubenou postavu? A navíc, postavu nám dal náš Bůh, je to jeho dílo, za to se přece stydět nemusíme :) Tak buď ráda že jseš hubená :) | |
Dodo (03.10.2013 21:55) Moje teta to tak má, a ještě spolužačka ze třídy. Obě se už mockrát snažily přibrat:)). Já sama mám spíš tendence k nadváze, takže tenhle problém neznám:(( Možná tě trápí malá prsa, malý zadek nebo moc hubený nohy. Ale věz, že oblečením se dá hodně změnit. Konkrétně třeba tou vhodnou podprsenkou. A to je určitě snažší, než držet diety:)) Kolikrát jsem už chtěla bejt "netloustnoucí typ" Hezké dny. | |
Boscha (03.10.2013 21:59) Ahoj. Já mám zase opačný problém, jsem dobře tepelně izolovaná:-D Víš, já si myslím, že je to tím že jsme přece jenom ženský. Žádná holka podle mě není 100% spokojená se svojí postavou a vždy se něco najde. Mám kamarádku která je zase extrémně hubená a když jdeme spolu po ulici působíme velmi úsměvně. Kamarádka si stěžuje stejně jako ty, že jí všechno a ne a ne přibrat (a je to pravda papá jak kůň:-D) a já zase nadávám na ní, že může jíst cokoliv a netloustne a já se musím hlídat. Víš podle mě jsou lidé rozmanití a je to tak správně vždyť kdyby jsme byli všichni stejný byla by to pěkná nuda. Posměváčky automaticky házím za hlavu a jsem vděčná bohu za to jaká jsem. Nejsem dokonalá, do dokonalosti to mám pěknejch pár světelnejch let :-D ale i tak nesmíme zapomínat že jsou na světě lidé kteří by dali cokoliv vypadat jako my, jsou to třeba lidé s nějákou vrozenou vadou nebo po úraze proto je důležité vážit si svého vzhledu a mít se ráda. Tak to vidím já. | |
Loreen (1.10.2013 17:20) Ahoj holky, právě jsem zjistila, co není dobré si s kamarádkami vzájemně nikdy říkat. A totiž to, kdo co o vás kdy říkal. To by jste nevěřily, jak dovede zranit, když vám vaše nejlepší kamarádka řekne "že vás ten a ten člověk tak a tak pomlouval". Možná vás napadne, že bych měla být ještě vděčná, že mi řekne, že proti mě někdo něco má, ale opak je pravdou! Odteď jsem toho názoru, že se to říkat prostě nemá. Kamarádka vám chce možná pomoct, ale ve skutečnosti vám jen ublíží, a na vašem maratonu sebedůvěry vás posune o pěkný kus zpět! Nemám na mysli extrémní případy, kdy vám někdo za zády škodí, vykořisťuje vás, a pak na vás hraje med. To je důležité vědět, ale tyto drby se říkat nemají. Alespoň já sem toho názoru. Protože jedinej, na koho máte v té chvíli pak zlost, je ta kamarádka. Navíc se pak chováte nedůvěřivě k člověku, který vás údajně pomlouval. A třeba to ani není pravda, a trápíte se zbytečně. Takže kdykoli takhle kamarádka začne, vždy ji stopnu. Možná se divíte, že nechci znát pravdu, já ale nechci, aby mi takto ubližovala. Znáte to taky? | |
Rézi (30.09.2013 17:26) Tak to máš stejný problém, jako moje kamarádka ;D Já třeba také ráda čtu knížky, ale u ní je to opravdu extrém. Vůbec se s ní nedá povídat, protože pořád čte... Většinou nějaké fantasy romány, takže se s ní dá bavit jenom o "dokonalých superhrdinech" a nebo si nepovídá vůbec, protože zrovna přemýšlí nad tím, jak je asi jedním z těch hrdinů... Takže, pokud ještě nežiješ ve vlastním světě jako ona, tak seš na tom dobře ;D :D A jestli tě nějaká knížka třeba zaujala a chceš si o tom tématu popovídat, tak můžeš třeba sem do vzkazovníku napsat, co tě zaujalo. Určitě se toho někdo chytne a odpoví ti ;-) | |
GG (28.9.2013 20:01) Ahoj holky :). Nikdy sem si nemyslela, že bych mohla mít povolání evangelizovat, ale jednou sem byla na táboře a tam jsme měli za úkol dělat anketu s lidmi, které potkáme. V rámci ankety bylo se i na konci modlit s těmi lidmi a náš team tuto soutěž vyhrál :). Začala sem vnímat, že i když asi nikdy nebudu největší evangelista je důležité říkat lidem o Bohu. Jenže teď nikdy nevím jak s nimi o tom začít mluvit :/.. Nemáte s tím někdo zkušenosti ? Třeba jak začít toto téma ? Děkuji moc za rady. | |
Jááááá (30.09.2013 17:02) Ahoj, také mám poslední dobou pocit, že je velmi důležité říkat lidem o Bohu. Nevím kolik Ti je let, ale pokud se ten tábor pořádá pravidelně, tak bych tam jela znovu. Až budu dospělá, chtěla bych takové tábory také organizovat. Můžeš pravidelně chodit do nějakého společenství a společně se snažit lidem sdělit něco o Bohu. Ne nadarmo se říká: Víc hlav víc ví :) Můj taťka je akolita (slouží bohoslužby slova a má rodinu. Je to víc než ministrant, ale méně než kněz) a vystudoval teologickou školu. Můžeš si ji také udělat a učit děti náboženství. Vlastně bys taky šířila víru. Hlavně pravidelně čti Bibli a modli se. Náš kněz na to nedavno při kázání upozorňoval a je to důležité. Začít s nevěřícími lidmi mluvit o víře je samozdřejmě těžké a na Tvoje otázky neumím dost dobře odpovědět. Zkus poslat svůj dotaz do redakce. (pokud jsi to ještě neudělala) Přeju hodně úspěchu a modlím se za Tebe :-) | |
markýza desát (02.10.2013 13:37) No nejdůležitější je, to nikdy nikomu nevnucovat a když téma hovoru nedává žádnou příležitost, tak to nelámat přes koleno a nezačínat věty typu "slyšeli jste o Ježíši"... Lidé zvláště v téhle sračkama prolezlé zemi jsou na tyhle řeči velice hákliví a hned to zavedou na ministranty, restituce a podobný keci a to by mohlo hodně brzo tvoje nadšení zahubit. Jiné církve už taky přestali s pouliční evangelizací, protože efekt byl spíše opačný a za léta počet nových lidí nula. Ty musíš být naprosto přirozená, mít hlavně svoje zásady a postoje a nestydět se je veřejně přiznat, i za cenu posměchu, fakace ..., což není vůbec jednoduché. Lidé, kteří vědí co chtějí a hlavně mají CHARAKTER a je to na jejich životě vidět, tak vždy přitáhnou pozornost sami od sebe a pak se může stát, že se budeš naprosto normálně s někým bavit (běžný hovor) a ta příležitost přijde naprosto nenuceně a ten člověk buď zájem mít bude, anebo nebude. Modlení za příležitosti je O.K., ale lidi budou vždy lidi a oni jsou půda, ty jen rozsévač. Je to hlavně o tobě a o tvém životě (práce na sobě, čtení písma, moudrost, zásadovost ...) a o přirozenosti. | |
Barča (28.9.2013 15:03) Ahoj :) doufám že jste tu taky některá kdo jezdíte na koních :) ... já jezdim u kamarádky, ale chtěla bych vlastního koně... Rodiče by souhlasili, přes léto by mohl být venku ale co v zimě? Nemám ustájení... Musí být koně přes zimu v nějakém zatepleném stáji nebo stačí aby tam nefoukalo a nepršelo?.... :D ... Děkuju za váš názor :D :)) | |
májenka (28.09.2013 20:56) Ahoj! některé plemeno koně může být venku i přes zimu (samozřejmě s nějakým přístřeškem) tak taky si musíš vybrat plemeno, které ti bude vyhovovat, nebo to aby se ti nejvíce hodilo do pdmínek které máš :).......nebo můžeš mít ustájeného koně někde poblíž (k někomu kdo má koně) a chodit za nim každý den :D | |
Sandra (29.09.2013 16:29) Ahoj, bohužel je vidět, že asi vůbec nedovedeš představit, co obnáší mít vlastního koně, a obecně toho o koních moc nevíš, a tvoji rodiče už vůbec ne. Já jsem u koní přes 15 let, z toho 8 let mám koně svoje a i když je mám v soukromé stáji, kde platím za ustájení x tisíc měsíčně, stojí to spoustu času a hlavně peněz. Píšeš, že nemáš ustájení, což znamená, že bys musela mít koně taky někde ustájeného, což bývá finančně nákladné. Může se ti podařit narazit na soukromníka, který ti koně ustájí za výpomoc za dejme tomu 2 tisíce měsíčně (což jsou asi tak minimální náklady na jednoho koně - jen elektřina, voda a krmení, veta atd. nepočítám), ale spíš se ustájení pohybuje kolem 4.000 a víc... to je první věc. Druhá věc jsou prostředky na péči - veterinář, který tě, pokud máš štěstí a nemusíš ho volat moc často, taky přijde na pár tisíc... k tomu připočti náklady na vybavení - kartáče, cajky... víš, nemám ráda lidi, co se hrnou do pořizování si zvířete, když o tom nic nevědí a nemají ani dostatek prostředků... bohužel většině lidí nedochází, že oni si sice splnili sen, ale to zvíře docela trpí... navíc na to, abys mohla mít koně, musíš mít zkušenosti (jsi schopná poznat koliku, odčervit ho, poznat, jestli ho třeba bolí záda...), které ty zatím nemáš. takže ti radím,voz se u kamarádky a sny na vlastního koně si nech zatím zajít (kdyby tě to nepřecházelo, napiš, pošlu ti kalkulaci měsíčních nákladů :)) Jenom pro info, jak dlouho a kde (stačí město) jezdíš? | |
Dolly (27.09.2013 15:08) Ahoj moooooc super je knížka Povolené švy (jestli máš ráda módní návrhy a romantiku tak je právě pro tebe). A pak tzaké velmi doporučuji trilogii diamanty-rudá jako rubín, modrá jako safír, zelená jako smaragd (fantasy romántická knížka-tyto tři jsou asi nejlepší co jsem kdy četla) :) | |
eMko (27.09.2013 21:49) Ahoj, záleží na tom, co máš ráda ;)z fantasy mám ráda Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky nebo triologii Pán prstenů (to je podle mě hodně známé, napsal to J.R.R. Tolkien, křesťan, pán prstenů je podle mně složitější, kdežto hobit "povídkovější"). Potom vřele doporučuji knížku plavčík Jean, pokud máš ráda dobrodružství a historii (To napsali češi Eva a Pavel Dolejší, krásný příběh o plavbě přes oceán, Boží lásce, odpuštění a hlavně o mladém hraběti Jeanu de Conti, který byl kvůli své víře nucen změnit se pouze v plavčíka Jeana. Má to i druhý díl, oba jsou dost tenké) Jestli máš ráda přírodu a zvířata, doporučuji knížku Bílý tesák, kterou napsal Jack London, americký "zálesák". Je o vlkovi, který se protlouká životem jak jen může. Snaha o přežití, snad nic víc. Ikdyž se to zdá nemožné, knížka končí sťastně. Z podobného prostředí je i Král šedých medvědů. Nebo knížka Říkali mi Leni. Dost silný příběh o holčičce, která byla za druhé sv. války převežena do Německa na převýchovu a sama to zjišťuje. Snad si vybereš ;) | |
Petra (29.09.2013 19:32) Ahoj, třeba Život za život od Giuliany Pelucchinové. Knížka přináší podrobné informace o životě italské lékařky Gianně Beretové - Molové (1922- 1962), zachycuje svědectví jejích nejbližších a popisuje dění vedoucí k jejímu svatořečení. Na románech od Vlasty Javořické se mi líbí, že jsou psané v křesťanském duchu. | |
Aný (23.09.2013 21:04) Ahoj, jak tě napadla taková otázka? Sebepoškozování je začátek sebevraždy, jako jednání ho považuji za špatné. ALE ne člověka, který se sebepoškozuje. Ten si většinou ubližuje, aby ukázal, že se mu děje něco špatného, co se mu nelíbí,ale neníí to vidět, a tedy potřebuje pomoc a o pomoc si "říká" tak, že si ještě víc ubližuje. | |
markýza desát (23.09.2013 23:09) Je tady problém (vyloučení spolužáky, nemoc v rodině, tlak na to, jaký má mýt holka zadek, aby byla krásná a líbila se chlapům, ...) Člověk nevidí východisko, tak se snaží tuhle beznaděj přebýt něčím horším, (mlácení se do toho, co chci mít jinak, řezáním..., nebo pokud nemá sílu a odvahu pořezat se, tak myšlenka, aby ho nějaká nemoc, či jiná tragédie "osvobodila" a "přivedla na správnou cestu"). Je to zárověň i kapitulace, hrozné zoufalství a odevzdání se (ať klidně zemřu - často to i sebevraždou končí) Je to nejen v období dospívání, kdy se srovnávání člověk prostě nevyhne, hledá se a pokud není takový a onaký, tak vlastně nemá cenu + do toho hormony ... Může to být i v dospělosti např. smrt při dopravní nehodě, nebo nějaká šikana v práci, nebo nějaká jiná nespravedlnost, která se děje a vy to nemůžete ovlivnit. K tomu vyvolávání nad sebou různých nemocí a i fyzickému ubližování je důležité hlavně dodat, že to skutečně funguje a že to tehdá bylo veliké štěstí. Nepíšu teoretický názor, ale praktickou (osobní) zkušenost. | |
An (24.09.2013 19:14) Ahoj,já se řežu žiletkou.Mám docela zkrvavený boky.Nevím proč ale vím že někde v sobě mám velký problém.A to řezání mi od něj ,,odpomáhá''.Za chvíli mi bude 14. A přijdu si sama,úplně hrozně sama.Nikoho nezajímám.Řekla jsem to rodičům.Ale taky jsem jim slíbila že už se řezat nebudu.Vydržela jsem to asi 14 dní.Ale ted' se zase řezu.To rodiče neví.Nevím jak přestat.Mám v sobě takové napětí které uvolní jen říznutí, bodnutí atd. Prosím pomoc!!!! | |
reakce z redakce (25.09.2013 11:17) Ahoj An, díky za důvěru. Posílám ti odkaz, ve kterém je nejen příběh holky, která bojovala s podobnými problémy jako ty, ale taky odkaz na paní doktorku, která by mohla pomoci. http://www.in.cz/clanky/rodina/kdyz-tece-krev-neboli-dus e-tjz.htm. Situaci, kterou prožíváš pravděpodobně sama nevyřešíš. Je potřeba najít si nějakého odborníka, který ti pomůže. Pokud nejsi přímo z Prahy, můžeš nám do redakce poslat svůj e-mail (který samozřejmě nezveřejníme) a zkusíme ti sehnat nějakého odborníka z tvého blízkého okolí. Moc na tebe v redakci myslíme a neboj se ozvat. Marie | |
(16) (22.9.2013 17:33) Ahoj holky. Mám doma trochu problémy a jsem často přecitlivělá, hysterická a často i agresivní. Ráda bych s tím něco dělala... Nevíte o křesťanském psychologovi v Brně, nebo nějaké psychologické poradně v Brně? Prosííím, moc by to mě i mému okolí pomohlo... :( A taky potřebuju, aby to bylo při nejlepším zadarmo, protže naše rodina má sociální problémy... popřípadě bych chtěla vědět, zda bych tam mohla jít i sama...před mamkou bych se psychologovi nesvěřila...Opravdu potřebuju nějakou pomoc!!! Děkuji za všechny rady, snad mi některá pomůžete :) | |
peta (22.09.2013 19:16) Ahoj, věř mi, že změny nálad a přecitlivělost jsou často i jenom proto, že prostě dospíváš... i já to tak měla...často jsem se chovala agresivně, křičela jsem na rodiče,... ale dnes už vím, že to prostě patřilo k dospívání (i když se za řadu situací stydím). Ne se vším musíš chodit k psychologovi... snad jsem ti aspoň trochu pomohla... | |
:) (22.9.2013 17:29) Ahoj holky :), mám takové trápení. Někdy mi prostě zničehonic ,,vlítne,, do hlavy nějaká špatná myšlenka (špatná myšlenka např. o člověku mě blízkém a a tak...), a já se pak cítím provinile.... A já při tom nechci být taková. Nechci, aby mě vůbec takové špatné myšlenky napadaly. :( | |
Petra (22.09.2013 20:02) Ahoj, zkus to zahnat střelnou modlitbou, třeba: "Pane Ježíši, odežeň ode mě ty špatné myšlenky, nechci na to myslet." nebo něco podobného. Dokud s tím nesouhlasíš a snažíš se proti tomu bojovat, tak to není ještě hřích. Můžeš se svěřit také zpovědníkovi, třeba ti poradí ještě něco. | |
Aný (22.09.2013 22:15) Ahoj, nedávno jsem koupila Youcat-Biřmování a tam se píše není hřích, že tě napadají špatné myšlenky, hřích je, když se jimi necháš strhnout a proměníš je ve skutek (parafráze, YB teď nemám u sebe, ale vřele ho doporučuju). Aby mě špatné myšlenky nenapadaly, pomáhá mi mít toho člověka ráda a pomodlit se za něj už když si s ním podávám ruku a ještě ho ani neznám (nebo se s ním teprve mám seznámit). | |
já (25.09.2013 18:26) Ahoj taky se mi to stává. Třeba když vidím někoho tlustého.. tak mě napadne, že je tlustý. I když ho mám třeba ráda. Hrozně mě to vadí, že lidi takhle soudím. Vždycky tý myšlenky hned lituji.. Většinou když se tím moc nezabývám.. Tak to hned odezní. Nebo někdy mě napadají i sprostý věci.. Z ničeho nic. Snažím se špatné myšlenky vždycky zahnat, třeba modlitbou. Nebo, prostě rychle myslet na něco neutrálního. :D | |
markýza desát (23.09.2013 14:45) no tak věřit v Boha může, to "věří" spousta celebrit i lidí. Pro většinu Bůh - dobro, navíc každý o Bohu slyšel a tak to je takové automatické ho dávat i do běžného hovoru (Pane Bože..., Ježíš Marja..., Pán Bůh tě potrestá...). Ty texty si sama ale myslím nepíše, takže to je stejně práce někoho jiného, ona se s tím pouze ztotožňuje, protože to "zní hezky" a posluchače to taky chytne. To, co tě asi zajímá je jestli víru praktikuje. To si myslím, že opravdu ne (v žádném případě ji nechci odsuzovat !) Tebe to ale nemusí zas tak zajímat, protože pokud se s tím textem ztotožňuješ i "hlouběji" a ta hudba se ti líbí, tak ti odpadá to dilema "je ta hudba škodlivá" a můžeš ji bez obav poslouchat. | |
Sindy (22.9.2013 15:46) Ahoj holky, taky někdy bojujete se závistí? "Tam ta je hezčí, ta má hezkýho kluka, ta má furt ve škole lepší známky, ta je oblíbená,..."? Já osobně zase tak moc nezávidím, ale když už, tak mám na to dobrou metodu - tomu člověku to přát....ze začátku je to možná trochu těžší, ale pak se vám strašně uleví a jste šťastné:))) | |
markýza desát (23.09.2013 15:32) závist je naprosto přirozená, protože je daná tím, že každý chce být přirozeně ten nejlepší a naneštěstí si nejsou a ani nemohou být lidé nikdy rovni. Ti co nezávidí skoro vůbec jsou šťastní lidé a ti, co jsou závistí posedlí jsou horor pro ostatní (osobní zkušenost v rodině). Jinak ta tvá metoda je velmi dobrá, protože se tím osvobodíš a předejdeš mnohem horším duševním stavům. Ještě se to dá vzít z i z jiného úhlu, a to tak, že tě to motivuje se sebou něco dělat, nebo označit věci správnou cenovkou. A nejlepší motivací je to, že když kolem se vidíš úspěch, tak máš naději, že ne všechno na světě je zlé a nefunkční, ale že úspěch a štěstí existuje a to dává velikou odvahu hlavně INTROVERTKÁM, které si přirozeně nevěří, a tak se mají za "čeho chytit". Nejdůležitější je, vědět kdo jsi a jaký máš žebříček hodnot a nenechat se strhnout názory a stylem života jiných a už vůbec ne sračkama v reklamách a v "lajfstajlovejma" periodickejma blitkama. To, že je to (nejen) na začátku hodně těžké je žel pravda, to ano. | |
:-) (21.9.2013 21:01) Ahoj holky, chtěla bych se zeptat jaký máte názor na to, když je někdo někde na oslavě nebo tak něco a pije tam alkohol, ale jen v tý míře dokud je v náladě a tak. Od někoho jsem slyšela, že by se to nemělo a někde že si má člověk užívat. Tak jen jaký je váš názor. A ještě bych se chtěla zeptat, když je člověk na nějaké té oslavě nebo diskotéce a tancuje a klukovi ta ruka "sjede trochu" níž než jen na záda tak jak by se měla holka zachovat. Není to její kluk, pouze "taneční partner". Děkuji za odpovědi a mějte se krásně a užívejte krásy sice studených ale podzimních dní! :-) | |
Petra (22.09.2013 12:48) Ahoj, myslím, že pokud ruka kluka sjede níž, než než na záda, tak by ji určitě měla dát pryč, nebo nějak tomu klukovi dát prostě najevo, že takhle s ním prostě tancovat nebude. Pokud ji drží v pase, tak si myslím, že to není nic špatného, ale níž by to bylo opravdu neslušné a myslím, že by mu neměla ani dovolit, aby se na ni "lepil", myslím, hlavně u ploužáku, protože to svádí k něčemu dalšímu, obzvlášť, když je tam lehké osvětlení, skoro tma. U tanců jako polka, valčík, valc bych udělala výjimku, protože by se to špatně tancovalo, kdyby měli taneční partneři být od sebe nejmíň půl metru. | |
Alma (22.09.2013 15:42) Ahojky, myslím, že pokud cizímu klukovi na diskotéce sjede ruka "trochu níž", tak to není úplně dobře. Někteří nadržení kluci jsou bohužel tak drzí, že poté, když jim naznačíš, že "toto ne" mají ještě urážlivé poznámky o tvé "nedotknutelnosti", což může dost zranit, ale neukazuje to nic jiného, než jejich nízký charakter. Nenech se tím odradit, ty máš právo si rozhodnout "co ještě ano, a co již ne" Myslím, že je normální, že když má holka hodného a slušného přítele, že do toho vztahu nějaké ty dotyky patří, musím ale dodat, že i kdyby ten slušný kluk začal s důvěrnostmi moc brzo, tak mě osobně by to dost odradilo - myslím, že když je pár ze začátku vztahu trochu zdrženlivější, má to určité kouzlo. | |
Bejby (21.09.2013 13:01) Ahoj, vřele doporučuji si od něj dát trochu "odstup". Neboj, nemyslím to nějak negativně, jen jsem tím mínila to, že mu třeba pár dní nenapíšeš, když někde náhodou spolu budete, tak se budeš bavit i s jinými lidmi, nejen s ním, nebudeš mu dělat "zpověď ",kdo se mu líbí atd. Já vím, je to sice trochu těžší, tak trošku "ignorovat" toho, kdo se mi líbí, ale mám ze své vlastní zkušenosti vyzkoušené, že pro ten váš vztah tím uděláš strašně moc. I kdybyste zůstali "jen" kamarádi, bude tě považovat za super holku, a ne za tu "co za mnou furt lezla, protože mě chtěla zbalit". Kdybych za svým miláčkem dolejzala, či ho dokonce do vztahu uhnala, ručím za to, že by si mě nevybral, a ani by jsme spolu už tři roky neprožívali krásnou oboustrannou zamilovanost. | |
Ajda (20.09.2013 19:30) zjistíš to tak, jestli mají křesťanské texty o Ježíši atd..., ale mně se z jiných rockových křesťanských kapel líbí Whitecross. Jedna kapela (docela známá asi ji taky znáš) jako křesťanská začínala, teď už nemají křesťanské písničky, ale jelikož jsou všichni z kapely věřící, mají pěkné texty a žijí (pravděpodobně) život podle desatera, jmenujou se U2. | |
Ahoj (19.9.2013 18:27) Ahojky holky, už několik let trpím mindrákem. A to kvůli médiím - televize, internet. Nechci aby to vyznělo, že jsem staromodní a divná, jen jsem chtěla zdůraznit, jak strašně mě to ovlivňuje a nemůžu si pomoci - ale i ničí. Připadám si nenormální, když chci se svým partnerem spát až po svatbě, nemám ráda vyzývavý oblečení, a já nevím co ještě. Jistě, ostatní mi tvrdí, že jsem fajn i normální, ale i tak jim to moc nevěřím, bohužel. Nechci aby mě média ovlivňovala, jsem spíš knihomol, na televizi se proto moc nedívám, ale i tak, prostě to na mě působí. Jsem asi jediná na světě:(( Je to těžký, ale doufám, že snad jednou najdu člověka, co mě pochopí:) Máte taky podobnou zkušenost? Jak se s mediálním tlakem vyrovnáváte? | |
:) (20.09.2013 11:40) Ahoj, nie si jediná na svete, ja mám podobné názory (poznám kopu ďalších ľudí) :) akurát mám to šťastie, že si média až tak nepripúšťam. Mám kamarátov, ktorí majú rovnaké / podobné hodnoty ako ja a to mi veľmi pomáha :)) Nemáš aj Ty nejakých? Nie si /nechcela by si byť v nejakom spoločenstve? ;) Mne tiež dosť pomáhajú rodičia a výchovou usmerňovali/usmerňujú moje hodnoty Držím palce :) | |
eMko (20.09.2013 16:00) ahoj, vůbec sama nejseš, neboj ;) my například televizi nemáme vůbec, takže se na ní nedívám :D no a to že nemáš ráda vyzývavé oblečení a chceš spát s klukem až po svatbě, na tom jsme taky stejně a myslím, že na tom není nic špatného, pouze jsme odlišní od většiny, proto nás třeba někdo může považovat za divné, ale určitě nejsi sama, neboj ;) | |
Strana: 1 << 167 168 169 170 171 172 173 >> 1223 |
(za poslední 2 měsíce) |