Ajda (17.9.2013 22:03) Ahoj holky, tak vidím, že téma "introvertství" se tady probírá ze všech stran. I já se přidám. Řekněme, že víte, že jste introvertky. Taky máte někdy pocit, jako by vás okolí přehlíželo? Máte zkušenost, že když pracujete v nějaké skupince, že se tam všichni baví mezi sebou, a vás přehlíží? Vím, že je to nepříjemné si to vůbec připustit, ale zajímá mě, jestli to tak někdy nemáte, popř. jak se s tím vyrovnáváte? Je to dost těžké, já vím. | |
Hanula (18.09.2013 12:07) Takovou zkušenost mám. Zažila sem to dokonce od svým kámošek, od holek se kterýma sem se znala od školky. Prostě bylo nás moc a tak mě nějak přestali potřebovat a byla sem pořád páté kolo u vozu, hrozně mě to mrzelo... Když sme se bavili v kroužku, tak mě ignorovali a za každé jejich případné zareagování na to co sem řekla sem byla nesmírně vděčná, ale bylo to čímdál víc zřídka. Pak mi řekli at za něma pořád nedolézám, nemohla sem to pochopit, protože sme byli předtím pořád kámošky a navíc to byli křestanky. Bavila sem se vždycky s něma, ale měla sem i jiné kamarádky a to jim asi z počátku vadilo, nebo nevím. Taky proto, že sem byla introvert a nechodila s něma vždy všude kam šly. Ale přesto sem se chtěla s něma kamarádit, protože to byli jediné křestanské holky v okolí. Pak sem to pochopila, opravdu o mě nestojí, vystačí si sami, a začala sem si hledat jiné kámošky a s těma už to bylo lepší. Na ty předchozí se nezlobím a bavíme se, ale nějak už ty vztahy nejsou takové jak kdysi, prostě se pozdravíme prohodíme pár slov a stačí. Ani mě to nemrzí, asi to chtěli sami :-)) Pak když sem se bavila s novýma kámoškama tak sem po dlouhé době pocítila co to je být si rovny, nebojovat o pozornost toho druhého, prostě pocítila sem porozumění. HOdně štěstí, hledej takové kamarádky se kterýma si budeš rozumět a které budou k tobě vnímavé, třeba i tady na INu. Mě se tu podařilo najít skvělou kámošku, se kterou se nevídám často, protože je z daleko, ale jinak super. | |
Mikča (18) (18.09.2013 19:45) Možná je problémem nás introvertů, že často nevíme co říct a když nás něco napadne, bojíme se to vyslovit, abychom se nesetkaly s nepochopením nebo nebyl nějakej trapas... Normální je, že se lidi mezi sebou baví, pošťuchují se, kamarádi si třebas i skáčou do řeči, mají různé poznámky a glosy, ale já ze své vlastní zkušenosti vím, že jsem spíš tichá a lidi pozoruju, poslouchám, co říkají a když náhodou něco řeknu, okolí má pocit, "jako bych se právě probudila" :D ... problém je ten, že mám představu, že se jen smutně zatvářím a moji kamarádi nebo blízcí se hned budou zajímat, co mi je... možná je to tím, že my introvertky si toho u druhých všímáme víc - že jsou nějací smutní, nebo tak, a to samé čekáme od ostatních... A pak možná i taková ta "přehnaná vděčnost" .... vím že to zní divně, ale já jsem si třeba dřív hodně zakládala "svůj svět" na konverzaci s kamarády přes ICQ nebo později fb a nechápala jsem, proč mi kamarádi postupem času přestali odepisovat... důvod byl jednoduchý, byla jsem vždycky tak šťastná, když si se mnou někdo psal, že jsem mu pak i já sama začala psát každý den... později jsem poznala, že tady tyhle konverzace spíš moje kamarádství ničí a pokřivují můj pohled na mé přátele... v tomhle celém problému komunikace s okolím mi hodně pomohl kolektiv na střední škole, přesněji na katolickém gymnáziu, kde teď studuju... mám skvělé spolužáky a naučila jsem se, že někdy je taky potřeba říct svůj názor, někdy je dobré naopak mlčet; že můžu druhé i trochu pošťuchovat a nebát se dát se s někým do řeči klidně o obyčejných věcech jako je počasí nebo úkoly do školy - ale prostě si s ním povídat... nevím, jestli jste něco z toho mého sáhodlouhého příspěvku pochopily, nemohla jsem všechno vypsat, jak bych chtěla, bylo by to pomale na celou knížku :D ... ale kdybyste některá chtěla, můžete mi napsat na můj e-mail, bude v redakci, ráda si s váma popovídám :))) | |
:) Introvertka :) (25.09.2013 18:14) Ahoj :) Jsem introvertka a ten pocit, že mě někdo přehlíží mám často, nevím proč... Někdy je mi z toho do pláče, jindy se prostě snažím zapojit do diskuze, a nebo jen poslouchám a občas se usměji. Zdá se mi, že na ostatní nedokážu působit správným dojmem, proto o mě nemají zájem. Snažím se být sama sebou a někdo třeba nepochopí, že nemám chuť ''kecat'' jako každý jiný. To neznamená, že se s nimi nechci bavit, jen prostě nemám náladu a chuť, tím jak se někdy zamyslím... No, snad to někdo pochopil :) | |
výzva z redakce (17.9.2013 12:04) Ahoj holky, tentokrát vás chceme z redakce poprosit o odpovědi na otázku "Proč věřím?". Vybrané odpovědi potom použijeme do některého z dalších čísel časopisu. Nebudeme je tady zveřejňovat, abyste se navzájem neovlivňovaly. Pod odpověď napíšeme jenom váš nick (je na vás, zda se podepíšete celým jménem, písmenem nebo XY ;-)). Předem díky za vaši ochotu a těšíme se na reakce! | |
Terka (16.9.2013 21:48) Ahoja všichni. Mám jeden malinkatý problém. Líbím se jednomu klukovi. Je moc fajn. Povídáme si spolu a tak. Ale já nějak tak cítím, že bych s ním zatím nechtěla nic začínat. Prostě zatím jen kamarádka. Já vím, zní to blbě. Ale! Je tam i to, že třeba někdy později... To ovšem nedopadá dobře. Prostě se zatím na vztah necítím. Vím, že bych ale do něj potřebovala dozrát. Ale nevím jak mu to říct. A navíc. On by mě už potom možná ani nechtěl. Nechtělo by se mu čekat. Možná. Nevím to jistě. Ale zase. Je to opravdu ten pravý, který by nepočkal? Prosím poraďte mi alespoň trošku. Jsem teď v takovém váhání. Jste skvělé holky. Mějte se krásně. | |
Indie (16.9.2013 19:31) Ahoj holky, mám trochu trápení. Zlomené srdce? Ne tak úplně. Nikdy jsem nebyla nešťastně zamilovaná, ani za sebou nemám ještě žádný rozchod. Ale v dubnu to budou již čtyři roky, co jsem zamilovaná do jednoho kluka. Známe se, ale nikdy jsem spolu nic neměli. Zamilovala jsem se do něj na konci deváté třídy, nyní mě na jaře čeká maturita. A teď ten problém. Abych se správně vyjádřila. Jde o to, že trpím jakousi neuspokojenou touhou po vztahu s ním. Nejsem naivní holčička žijící na růžovém obláčku v představách "jaký to bude, až spolu budem", ba naopak, jsem spíš takový ten typ, co to bere dost realisticky. Vlastně už tenkrát v té deváté třídě jsem to brala dost rozumově, a počítala s tím, že to nemusí třeba vyjít. Taky se za něj modlím, a nechávám to na Bohu. Ale občas mě přepadne fakt depka. Pocit ztracenosti, touha být s ním. Někdy i tajně brečím. Řekla bych, že ta moje neuspokojená zamilovanost trvá už moc dlouho. Víte, je to takový divný pocit. Nejsem vyloženě nešťastná, ale ani šťastná, no. Ale věřím, že mi Bůh dá jednou to nejlepší. Akorát to trápení je už moc dlouhý. Máte taky některá podobnou zkušenost, že jste byly zamilované ( třeba i několik let), a ten vztah se neuskutečnil? Jak jste to řešily? | |
junarhi (20.09.2013 18:23) Ahoj Indie:-) tvoje pocity znám moc dobře - byla jsem do kluka zamilovaná 7 let (od 6. třídy).. no a nakonec jsme spolu chodili, ale po necelém roce se se mnou rozešel.. na druhou stranu mě ta moje zamilovanost chránila, abych chodila s kluky - kamarády, kteří se do mě zamilovali, jen tak na zkoušku.. Určitě je supr tvůj postoj modlitby za něj a odevzdání celé situace Bohu.. Mně nakonec Pán poslal do cesty toho pravého - byl to kluk, který se mi nikdy moc nelíbil a moc toho nenamluvil, ale dnes vidím, že jsme byli jeden pro druhého stvořeni a jsme spolu moc šťastní.. Takže moje rada zní: vytrvej v modlitbě a měj oči otevřené a Pán ti ukáže jakou má pro tebe připravenou cestu..:-) | |
....S... (15.9.2013 20:33) Ahoj potřebuju poradit moje hodně dobrá kámoška chodila s jedním klukem a pak ho odkopla....no a je to asi půl roku začal mi psát zítra deme ven a každej mi píše na ask že ho balím jaká sem svině a já se bojim že se do něj zamiluju co mám dělat...budu ráda za každou radu děkuju:)) | |
Lily (16.09.2013 19:10) Ahoj, trochu tvému příspěvku nerozumím, ale jestli se můžu vyjádřit, tak se vyjádřím. Je fajn, že se kamarádíte a píšete si, to, že jste kámoši, je naprosto v pořádku. Víš, kolikrát stačí, aby nějaká holka "jen" kamarádila s hezkým klukem, a okolí z toho už dělá humbuk. Kluci si toho kluka dobírají, a holky okolo té holky šíří jen pomluvy, a dělaj ksichty. Lidi se prostě nedovedou smířit s tím, že i ten nejhezčí kůl borec může mít "jen" nějakou kamarádku. Takže rada? Nenech se okolím odradit, a s tím klukem se klidně bav. Okolí, pokud to půjde, vysvětli, žes toho kluka kamarádce nepřebrala, ale že ona se sním rozešla. Zřejmě tvoji kamarádi vůbec neví, jak to bylo. A pokud se do něj zamiluješ? Tak tomu se zabránit nedá:)) To je přirozené, samo to vznikne. Pokud to tak budete cítit oba, chození bych se vůbec nebránila.:))) | |
Evča (13.9.2013 23:37) Ahoj holky, je mi 16 let a ještě jsem nebyla na gyndě. Kámoška se tam chystá jít v nejbližší době a já bych tam chtěla jít zároveň s ní. Nejdu kvůli určité věci, jen na kontrolu na kterou se mělo jít v 15. Nevím ale co říct až tam přijdu a co všechno úplně očekávat.. Poradíte? :) | |
Envy (14.09.2013 22:31) Ahoj, prohlídky se vůbec neboj, není proč :) Přijdeš a řekneš, že jdeš na prohlídku. Sestřička se tě zeptá na různé otázky týkající se tvého zdravotního stavu, zda jsi panna, jestli používáš nějakou antikoncepci a na rodinnou anamnézu. Je tedy dobré, abys věděla, zda máte v rodině cukrovku nebo onemocnění srdce. Poté ti založí kartu, možná změří tlak a pokud by sis šla pro antikoncepci, vezme ti krev na testy. U doktora ( či doktorky ) to bude podobné, zeptá se tě na tvoje zdraví a zjistí o tobě další věci. Pak nejspíš přijde prohlídka ale ani tady se nemáš čeho bát, určitě to nebude bolet ;) Pokud jsi panna, nemusíš se bát, že by ti nějak narušil panenskou blánu, vyšetření v takových případech probíhá přes konečník. Je důležité, abys byla v klidu a hodně uvolněná, usnadníš to tak sobě i doktorovi. Jen mě trošku udivuje, že i v tvých letech netušíš, co očekávat.. Ale do toho už mi nic není :) Hodně zdaru a hlavně buď v klidu, nic to není!! :) | |
ÁĎA (15.09.2013 17:56) Ahoj, prášky na oddálení menstruace jsem nikdy nebrala, i když jsem o tom uvažovala v létě přes táborem. Nakonec jsem je definitivně a navždy zavrhla. Menstruaci jsem na táboře přežila...(na louce, latríny, na koupání jen bahnitý potok...asi znáte skautské tábory), stejně tak jsem to měla i na dovolené u moře. Určitě nemusíš být doktor, abys pochopila, že prášky na oddálení menstruace budou "hormonální svinstvo" (pardon za ten výraz), a já osobně bych se bála, jak tělo zareaguje. Jestli třeba ti menstruace nevynechá déle nebo nebude po vysazení neobvykle silná či se ti úplně nerozhodí přirozený cyklus... Přece jen je to nepřirozený zásah do organismu a to poměrně velký. Snad jsem ti trochu pomohla, samozřejmě je to můj názor nepodložený zkušenostmi. | |
Míša (11.9.2013 17:45) Ahoj holky, mám takovej problém - lenost :D Asi teď říkáte, že to má každej, ale já mám pocit, že se mi to začíná vymykat z rukou... když přijdu ze školy, vždycky si říkám, že mám nárok na chvilku klidu, ale většinou se to neuvěřitelně natáhne a ten "klid" trvá až do večera. Když potřebuju něco do školy, většinou to dělám až hodně hodně pozdě večer a pak to taky tak vypadá.... nemáte nějakou motivaci, tak to spravit? | |
Jejda (12.09.2013 16:18) A nejhorší je to vždycky v září, když máš v sobě ještě prázdninovou náladu, a teď příchází období prvních testů, k tomu se ještě ochladí, ... Brrr fuj. Doporučuji si nastavit od kdy do kdy budeš mít pohov, a pak začít pracovat. A to důsledně dodržovat. Taky pomáhá si k učení uvařit teplý sladký čajík nebo dát zákusek. | |
Mikča (18) (13.09.2013 21:15) Ahoj, mám podobný problém a myslím, že by mohlo pomoct dát si určitý "řád"... i když já mám každý den jiný a nějaký denní režim se skládá těžko, ale alespoň v rámci možností... dříve třeba platilo hned po škole udělat úkoly a až pak teprve ven, nebo odpočívat... Na dnešní době se mi moc nelíbí, že se špatným vlastnostem dávají různá "záhadná" cizí jména, a tak se zaobaluje jejich význam a jakoby zmírňuje jejich vážnost... myslím si, že například právě lenost - dnes se lenosti říká prokrastinace a většina lidí nad tím mávne rukou "mají to tak přece všichni" ale tahle kouzelná věta nám od toho nepomůže - možná je prvním krokem k polepšení to, že uděláme sami v sobě jasné rozhodnutí s tím něco dělat a v tom rozhodnutí se snažit vytrvat, říct Pánu tady je můj problém, prosím pomoz mi jej vyřešit (a lenost je zrovna celkem velký problém - pozoruju to na sobě ;) a doloží to i kníha přísloví (Lenost uvede do mrákot; zahálčivá duše bude hladovět. Př19,15) ... Byla jsem na přednášce Katky Lachmanové na téma Lenost, kde nám bylo řečeno, že nejlepší cesta je "trénink" - je to podobné, jako když máš v lese pěšinku, pokud jí chodíš často, je pěkně vyšlapaná, ale pokud přestaneš chodit touto pěšinkou zaroste trním a pak každá snaha ji opět proklestit bude o to bolestivější a těžší... a to v každé snaze o jakoukoli ctnost - důležité je vytrvat a nesklouznout k tomu, abychom ze své neřesti dělali "image" ... snad se nám to všem s Boží pomocí podaří! :) | |
Káťa (9.9.2013 19:47) Ahoj holky. Potřebovala bych poradit. Nevíte některá, co by se dalo zahrát na vánoční besídku?Nějakou scénku, nebo vánoční příběh, který by nebyl moc dlouhý a zvládli by ho zahrát děti 5-13 let..??? Je na to ještě docxela čas, ale než se dá vše dohromady a natrénuje se, jsou Vánoce :) tak kdybyste měli nějaký nápad, napiště mi ho prosím :) děkuju | |
Lesslie (10.09.2013 15:47) Ahoj, je to sice v angličtině, ale pokud aspoň trochu anglicky umíš, nebo někoho takového znáš, tak je to na přeložení jednoduché.. :) Ovšem nepoužívej ty automatické titulky a překlad :D Je to úžasný a mně se to moc líbí.. Nejspíš to budeme dělat u nás a ty menší děti jsou na to vážně skvěle se hodící.. Nebo si z toho vezmi nějaké prvky.. nebo hlavní pointu toho a nějak to přepracuj.. :) Snad se to bude líbit :) Ať najdeš to, co hledáš.. ;) A ať vám to jde pěkně od rukou.. :) | |
R (9.9.2013 14:52) Ahoj holky, jistě jste už všechny četly zářijové číslo a v něm článek "Jsem introvertka". :-) Jste tu taky některá? Byla bych ráda, kdyby jste napsaly, jak to svoje "introvertství" prožíváte. Jestli taky řešíte každou "blbost", věčně nad vším přemýšlíte, atd... Díky :-) (ať vím, že v tom nejsem sama :D) | |
introvertka (10.09.2013 16:21) Ahoj já jsem introvertka a ještě ke všmu melancholik. Ten článek mi docela pomohl a povzbudil. No jak prožívám svoje introverství? No tak předně, nenavazuju tak rychle nové vztahy s ostatními, ne že bych nechtěla, já poznávám nové lidi ráda, ale nějak si neumím najít příležitost a mám v sobě jakýsi ostych. Za druhé nejsem moc důvěřivá, ani svým kamarádkám či rodině se moc nesvěřuji s těmi nejosobnějšími věcmi. Což je někdy na škodu, protože pak to v sobě člověk zbytečně dusí. Za třetí a to mě štve asi nejvíc, že se stydím mluvit před ostatníma, hlavně ve škole mívám hrozné problémy s referáty, prostě tréma, většinou i při ústím zkoušení, nebo když mám číst svou slohovku atd. Ale v mém případě za to nemůže jen introverství ale i problémy se sebevědomím, které jsem měla (teď už je to lepší). A hlavně to asi souvisí s věkem, ono v dospívání je každý člověk zranitelnější, dřív, když jsem byla na základce mi to problém ani nedělalo. No doufám, že se to s věkem zlepší. :) Dál bych řekla, že nemám potřebu být středem pozornosti, ale to jako negativum neberu. A co je pozitivní? No, řekla bych, že klukům se introvertní holky celkem líbí ( i když asi záleží na vkusu), ale ze své zkušenosti nemám o nápadníky nouzi. (no kéž by se našel někdo, koho bych chtěla i já :D, však to znáte :D). A pozitivní je i to že, introverti umí lépe ostatním naslouchat, když nemají takovou potřebu hovořit. Taky jsou vůči ostatním citlivější a ohleduplnější. No ale neřekla bych že jsem vždy a všude 100% introvert. Někdy, když mě chytne komunikativní nálada, tak si ani jako introvert nepřipadám. No obecně se s negativními stránkami introverství snažím bojovat. Snažím se zapojovat do konverzace, nestát úplně stranou kolektivu atd.. Někdy zahájit i takovou tu zdvořilostní konverzaci atd. Jako introvert někdy věci moc řešim, problémy beru vážně, hledám chyby v sobě a dopředu přemýšlim, jestli svým chováním někomu neublížim. Tohle není vždycky na škodu, ale jindy se tím zbytečně zatěžuju. Takže je lepší brát věci víc s nadledem. No to je asi tak vše co mě napadá! Měj se ;) | |
Me (10.09.2013 19:33) Ahoj, já jsem taky dost introvertka :) A jsem za to ráda, že jí jsem. Dříve jsem se trápila, že jsem hodně tichá a moc s lidmi nemluvím, hlavně s neznámými lidmi. Svěřila jsem se s tím mamce a ta mi řekla, že jestli nemám co říct, ať neříkám nic. Pak i kmotřence a ta mi řekla, že taky bývá tichá, že když nemá co říct, nic neříká, a že každý občas má ty svojé tiché chvilky. Někdo dokáže komunikovat s ostatními lehko, někdo to má těžší, jako já. I mezi přáteli. Přestala jsem řešit to, že mi to nejde, a přenesla jsem se přes to. Přestala jsem řešit to, co si o mě ostatní myslí, proč toho moc nenamluvím. "Oni" mě neznají, teprve až mě poznají, zjistí, že dokážu být pořádný extrovert, nebo že mám jiné úžasné vlastnosti, které extroverti nemusí (ale mohou) mít, např. umění naslouchat. A teď, jak jsem přestala to vše řešit, se cítím víc sama sebou. A těší mě být sama sebou. A jestli tohle nestačí, tak je tu ještě jedna věc: Co by to bylo za svět bez introvertů? Pořádně hlučný svět. :) A pamatujte, Pán Bůh vás obdařil jedinečnými vlastnostmi. Jste jedinečné! :) | |
Fifinka (12.09.2013 16:58) Ahojky, měla bych ještě jeden pohled na věc. Totiž ten, že to, že jsi introvert můžeš mít jen "vypěstované " ve své hlavě. Na druhém stupni ZŠ jsem si prošla šikanou. A v důsledku toho jsem byla tichá, vystrašená, nesebevědomá chudinka, myslící každý den na sebevraždu, protože tak ošklivou a zbytečnou holku by tady nikdo přece nechtěl. Ano, až tak daleko je lidské zlo schopno zajít. Stačilo málo, a díky debilním spolužákům jsem už tady nemusela být. Bylo to opravdu tvrdý období. A proto jsem tu školu musela opustit (červen 2009). Měla jsem tedy zažitou představu, že jsem ošklivá, hloupá, neschopná, a k tomu všemu INTROVERTNí- což byl na té špatné základce ten nejhorší cejch, jakej jste mohli dostat. Kdo byl tichej, byl nula. Nejsem sice takovej ten "věčně free extrovert", ale zpětně si myslím, že jsem zas tak tichá nebyla, že oni mě prostě jen neměli rádi, a proto si mě takovou udělali. Že se tím trápím? To jim dělalo radost. Ale teď k věci. Zkrátka, když jsem přešla na tu novou školu, překvapilo mě, jak vyrovnaní a hodní lidi tam byli - vážili si mě a měli mě rádi. A moje sebevědomí se začalo pomalu uzdravovat. Sama sebe jsem překvapovala, že nejsem zas tak nesebevědomá a tichá, jak jsem si myslela. Když mi někdo řekl, že jsem hrozně fajn holka, byla jsem hrozně šťastná, ale pořád jsem jaksi v koutku své uplakané dušičky pochybovala, zda-li tím přeci jen myslí mě. Našla jsem si zcela přirozeně kamarádky. Zamilovala jsem se, a bylo to opětované. Krása! Otevřeli se přede mnou nové světy! Teď jsem v maturitním ročníku na SŠ, a máme zase dobrej kolektiv. Někdy mám pocit, že ta šikana na té základce byla jen hodně špatným snem. Nebo minulým životem. Prostě, jako by se to stalo někomu jinýmu. Jako bych byla náhodně vybraná. Každopádně vás chci holky povzbudit- to, že jste tiché, a bojíte se říct svůj názor, vůbec nemusí být vaše chyba , ani to nemusí být povahou! Prostě vás někdo třeba už ve školce šikanoval, někdo vám něco řekl či ublížil - a vy jste si to VSUGEROVALi. Někdy stačí jen změnit kolektiv, a úplně se rozvinete! Samozřejmě, jsou introvertní povahy od přírody, to nebudu zpochybňovat, jen jsem chtěla zdůraznit, že to může být i takhle. | |
vzkaz z redakce (9.9.2013 09:58) Ahoj holky, děkujeme všem, kdo jste se zapojily do našeho "menstruačního průzkumu" ;-) Některé vaše příspěvky nás natolik oslovily, že jsme se rozhodly myšlenky z nich využít i do připravovaného článku s tím, že bychom u kratičkého úryvku ze vzkazu uvedly namísto nicku jenom "čtenářka" a číslo. Pokud některá z vás nesouhlasí se zveřejněním myšlenek ze svého příspěvku, napište nám do redakce (pod nickem, který jste použily předtím). A jestli se chcete ještě zapojit, klidně pište! :) Hezký den! redakce | |
Vivi (7.9.2013 17:19) Ahoj holky, jsem Vivi, ta co má teď dilema s kamarádkou. Chci vám všem poděkovat za rady. Vaše rady jsou taková zlatá střední cesta. V minulosti jsem totiž zkoušela dva způsoby, jak to řešit. A vždy to byla cesta extrémní. Nejdřív to úplně přehlížet - neřešit to. Být jako ona. Neměli jsme konflikty, ale nebyla jsem šťastná. Být někým jiným mi prostě nešlo. Druhý radikál byl ji od sebe úplně odříznout. To jsem ale šťastná taky nebyla - přeci jen jsem ji měla ráda, a extrémní izolace od ní mě spíš ubližovala. Měla jsem pocit, jakoby mi z těla vzali nějaký orgán. Přeci jen...zahodit několik let vztahu za hlavu ze dne na den... Proto je nejlepší dát jasně, ale citlivě najevo, kdo jsem, jaká jsem, co chci, že se svých hodnot neslevím...zárověň se ale na vztah ůplně nevykašlat. Díky moc. | |
Petra (7.9.2013 00:14) Ahoj holky, iniciativa Jeden z nás je proti tomu, aby byly z evropské unie financovány výzkumy,při kterých se manipuluje a ničí lidské embrya. Kdo máte 18 let můžete ji podepsat do 1. listopadu na stránkách https://ec.europa.eu/citizens-initiative/ECI-2012-000005/publ ic/index.do?lang=cs | |
Strana: 1 << 168 169 170 171 172 173 174 >> 1223 |
(za poslední 2 měsíce) |