peta (22.09.2013 19:16)
Ahoj, věř mi, že změny nálad a přecitlivělost jsou často i jenom proto, že prostě dospíváš... i já to tak měla...často jsem se chovala agresivně, křičela jsem na rodiče,... ale dnes už vím, že to prostě patřilo k dospívání (i když se za řadu situací stydím). Ne se vším musíš chodit k psychologovi... snad jsem ti aspoň trochu pomohla...

ABC (22.09.2013 19:37)
Co takhle pro začátek zkusit nějakou psychologickou poradnu na internetu? I křesťanské se dají najít. Je to zadarmo a mamka nemusí vědět, s čím ses svěřila a potřebuješ poradit :)

Mája (24.09.2013 16:41)
Ahojky, zkus toto :) http://www.kppp.cz/sluzby-poradny.html

(16) (25.09.2013 15:29)
Jo, a co si myslíte v Brně o Modré lince? Máte s tím zkušenosti?

Petra (22.09.2013 20:02)
Ahoj, zkus to zahnat střelnou modlitbou, třeba: "Pane Ježíši, odežeň ode mě ty špatné myšlenky, nechci na to myslet." nebo něco podobného. Dokud s tím nesouhlasíš a snažíš se proti tomu bojovat, tak to není ještě hřích. Můžeš se svěřit také zpovědníkovi, třeba ti poradí ještě něco.

Aný (22.09.2013 22:15)
Ahoj, nedávno jsem koupila Youcat-Biřmování a tam se píše není hřích, že tě napadají špatné myšlenky, hřích je, když se jimi necháš strhnout a proměníš je ve skutek (parafráze, YB teď nemám u sebe, ale vřele ho doporučuju). Aby mě špatné myšlenky nenapadaly, pomáhá mi mít toho člověka ráda a pomodlit se za něj už když si s ním podávám ruku a ještě ho ani neznám (nebo se s ním teprve mám seznámit).

já (25.09.2013 18:26)
Ahoj taky se mi to stává. Třeba když vidím někoho tlustého.. tak mě napadne, že je tlustý. I když ho mám třeba ráda. Hrozně mě to vadí, že lidi takhle soudím. Vždycky tý myšlenky hned lituji.. Většinou když se tím moc nezabývám.. Tak to hned odezní. Nebo někdy mě napadají i sprostý věci.. Z ničeho nic. Snažím se špatné myšlenky vždycky zahnat, třeba modlitbou. Nebo, prostě rychle myslet na něco neutrálního. :D

markýza desát (23.09.2013 14:45)
no tak věřit v Boha může, to "věří" spousta celebrit i lidí. Pro většinu Bůh - dobro, navíc každý o Bohu slyšel a tak to je takové automatické ho dávat i do běžného hovoru (Pane Bože..., Ježíš Marja..., Pán Bůh tě potrestá...). Ty texty si sama ale myslím nepíše, takže to je stejně práce někoho jiného, ona se s tím pouze ztotožňuje, protože to "zní hezky" a posluchače to taky chytne. To, co tě asi zajímá je jestli víru praktikuje. To si myslím, že opravdu ne (v žádném případě ji nechci odsuzovat !) Tebe to ale nemusí zas tak zajímat, protože pokud se s tím textem ztotožňuješ i "hlouběji" a ta hudba se ti líbí, tak ti odpadá to dilema "je ta hudba škodlivá" a můžeš ji bez obav poslouchat.

markýza desát (23.09.2013 15:32)
závist je naprosto přirozená, protože je daná tím, že každý chce být přirozeně ten nejlepší a naneštěstí si nejsou a ani nemohou být lidé nikdy rovni. Ti co nezávidí skoro vůbec jsou šťastní lidé a ti, co jsou závistí posedlí jsou horor pro ostatní (osobní zkušenost v rodině). Jinak ta tvá metoda je velmi dobrá, protože se tím osvobodíš a předejdeš mnohem horším duševním stavům. Ještě se to dá vzít z i z jiného úhlu, a to tak, že tě to motivuje se sebou něco dělat, nebo označit věci správnou cenovkou. A nejlepší motivací je to, že když kolem se vidíš úspěch, tak máš naději, že ne všechno na světě je zlé a nefunkční, ale že úspěch a štěstí existuje a to dává velikou odvahu hlavně INTROVERTKÁM, které si přirozeně nevěří, a tak se mají za "čeho chytit". Nejdůležitější je, vědět kdo jsi a jaký máš žebříček hodnot a nenechat se strhnout názory a stylem života jiných a už vůbec ne sračkama v reklamách a v "lajfstajlovejma" periodickejma blitkama. To, že je to (nejen) na začátku hodně těžké je žel pravda, to ano.

ahoj (16) (25.09.2013 19:24)
Jop, klukovi kterej se mi líbí se líbí moje kamarádka. Je překrásná...

Petra (22.09.2013 12:48)
Ahoj, myslím, že pokud ruka kluka sjede níž, než než na záda, tak by ji určitě měla dát pryč, nebo nějak tomu klukovi dát prostě najevo, že takhle s ním prostě tancovat nebude. Pokud ji drží v pase, tak si myslím, že to není nic špatného, ale níž by to bylo opravdu neslušné a myslím, že by mu neměla ani dovolit, aby se na ni "lepil", myslím, hlavně u ploužáku, protože to svádí k něčemu dalšímu, obzvlášť, když je tam lehké osvětlení, skoro tma. U tanců jako polka, valčík, valc bych udělala výjimku, protože by se to špatně tancovalo, kdyby měli taneční partneři být od sebe nejmíň půl metru.

Alma (22.09.2013 15:42)
Ahojky, myslím, že pokud cizímu klukovi na diskotéce sjede ruka "trochu níž", tak to není úplně dobře. Někteří nadržení kluci jsou bohužel tak drzí, že poté, když jim naznačíš, že "toto ne" mají ještě urážlivé poznámky o tvé "nedotknutelnosti", což může dost zranit, ale neukazuje to nic jiného, než jejich nízký charakter. Nenech se tím odradit, ty máš právo si rozhodnout "co ještě ano, a co již ne" Myslím, že je normální, že když má holka hodného a slušného přítele, že do toho vztahu nějaké ty dotyky patří, musím ale dodat, že i kdyby ten slušný kluk začal s důvěrnostmi moc brzo, tak mě osobně by to dost odradilo - myslím, že když je pár ze začátku vztahu trochu zdrženlivější, má to určité kouzlo.

Anča (22.09.2013 10:30)
Já tam byla a musím říct, že se mi tam moc líbilo. Byla jsem tam poprvé a byla jsem mile překvapena. Příští rok jedu určo znovu. :))

Bejby (21.09.2013 13:01)
Ahoj, vřele doporučuji si od něj dát trochu "odstup". Neboj, nemyslím to nějak negativně, jen jsem tím mínila to, že mu třeba pár dní nenapíšeš, když někde náhodou spolu budete, tak se budeš bavit i s jinými lidmi, nejen s ním, nebudeš mu dělat "zpověď ",kdo se mu líbí atd. Já vím, je to sice trochu těžší, tak trošku "ignorovat" toho, kdo se mi líbí, ale mám ze své vlastní zkušenosti vyzkoušené, že pro ten váš vztah tím uděláš strašně moc. I kdybyste zůstali "jen" kamarádi, bude tě považovat za super holku, a ne za tu "co za mnou furt lezla, protože mě chtěla zbalit". Kdybych za svým miláčkem dolejzala, či ho dokonce do vztahu uhnala, ručím za to, že by si mě nevybral, a ani by jsme spolu už tři roky neprožívali krásnou oboustrannou zamilovanost.

Ajda (20.09.2013 19:30)
zjistíš to tak, jestli mají křesťanské texty o Ježíši atd..., ale mně se z jiných rockových křesťanských kapel líbí Whitecross. Jedna kapela (docela známá asi ji taky znáš) jako křesťanská začínala, teď už nemají křesťanské písničky, ale jelikož jsou všichni z kapely věřící, mají pěkné texty a žijí (pravděpodobně) život podle desatera, jmenujou se U2.

magda (21.09.2013 16:08)
Jedna metalová je HB z Finska , letos vystoupila na festivalu ve Vsetíně ;)

Lentilka (21.09.2013 16:49)
Určitě Ti doporučím HB a Skillet :))))

eMko (21.09.2013 19:37)
skillet ;)

Jája (19.09.2013 20:52)
Ahojky... zkus film Nedotknutelní :-) Má to myšlenku a i se u toho zasměješ :-)

Dolly (20.09.2013 15:04)
Mě velice zaujal film Dlouhá cesta, je to teda romantický film ve kterém hlavní hrdinka věří v Boha a pak... to se dozvíš až ten filmek uvidíš... Je opravdu mooooc pěkný .)

Ahoj (21.09.2013 12:34)
Ahoj, na téhle stránce je spousta tipů na filmy s poselstvím a můžeš si tam vybrat podle svého vkusu a nálady :-) http://krestanfilms.webnode.cz/

. (21.09.2013 14:41)
Sedm životů :) moc doporučuju!

Aczoy (22.09.2013 13:38)
Děkuju všem :) Nedotknutelné a Dlouhou cestu znám, Sedm životů jsem neviděla, zkusím :) Potřebuju vybrat nějaký film na mládežnickou chatu:)

Mája (23.09.2013 14:46)
Ahoj, taky doporučuji film Dlouhá cesta:-)

:) (20.09.2013 11:40)
Ahoj, nie si jediná na svete, ja mám podobné názory (poznám kopu ďalších ľudí) :) akurát mám to šťastie, že si média až tak nepripúšťam. Mám kamarátov, ktorí majú rovnaké / podobné hodnoty ako ja a to mi veľmi pomáha :)) Nemáš aj Ty nejakých? Nie si /nechcela by si byť v nejakom spoločenstve? ;) Mne tiež dosť pomáhajú rodičia a výchovou usmerňovali/usmerňujú moje hodnoty Držím palce :)

eMko (20.09.2013 16:00)
ahoj, vůbec sama nejseš, neboj ;) my například televizi nemáme vůbec, takže se na ní nedívám :D no a to že nemáš ráda vyzývavé oblečení a chceš spát s klukem až po svatbě, na tom jsme taky stejně a myslím, že na tom není nic špatného, pouze jsme odlišní od většiny, proto nás třeba někdo může považovat za divné, ale určitě nejsi sama, neboj ;)

:) (20.09.2013 12:16)
je tam fak napsáno belive? Podle mě tam má být believe a to znamená věřím :´)

Lentilka (18.09.2013 09:35)
Takový pocit mám, nebo spíš jsem hodně mívala, teď to je snad lepší.. když jsem byla v pubertě, tak jsem si tolikrát připadala jako pátý kolo od vozu.. všichni ostatní se bavili, ale já nevěděla co říkat a tak jsem byla tichá a přehlížená. Hrozný pocit...

Hanula (18.09.2013 12:07)
Takovou zkušenost mám. Zažila sem to dokonce od svým kámošek, od holek se kterýma sem se znala od školky. Prostě bylo nás moc a tak mě nějak přestali potřebovat a byla sem pořád páté kolo u vozu, hrozně mě to mrzelo... Když sme se bavili v kroužku, tak mě ignorovali a za každé jejich případné zareagování na to co sem řekla sem byla nesmírně vděčná, ale bylo to čímdál víc zřídka. Pak mi řekli at za něma pořád nedolézám, nemohla sem to pochopit, protože sme byli předtím pořád kámošky a navíc to byli křestanky. Bavila sem se vždycky s něma, ale měla sem i jiné kamarádky a to jim asi z počátku vadilo, nebo nevím. Taky proto, že sem byla introvert a nechodila s něma vždy všude kam šly. Ale přesto sem se chtěla s něma kamarádit, protože to byli jediné křestanské holky v okolí. Pak sem to pochopila, opravdu o mě nestojí, vystačí si sami, a začala sem si hledat jiné kámošky a s těma už to bylo lepší. Na ty předchozí se nezlobím a bavíme se, ale nějak už ty vztahy nejsou takové jak kdysi, prostě se pozdravíme prohodíme pár slov a stačí. Ani mě to nemrzí, asi to chtěli sami :-)) Pak když sem se bavila s novýma kámoškama tak sem po dlouhé době pocítila co to je být si rovny, nebojovat o pozornost toho druhého, prostě pocítila sem porozumění. HOdně štěstí, hledej takové kamarádky se kterýma si budeš rozumět a které budou k tobě vnímavé, třeba i tady na INu. Mě se tu podařilo najít skvělou kámošku, se kterou se nevídám často, protože je z daleko, ale jinak super.

Mikča (18) (18.09.2013 19:45)
Možná je problémem nás introvertů, že často nevíme co říct a když nás něco napadne, bojíme se to vyslovit, abychom se nesetkaly s nepochopením nebo nebyl nějakej trapas... Normální je, že se lidi mezi sebou baví, pošťuchují se, kamarádi si třebas i skáčou do řeči, mají různé poznámky a glosy, ale já ze své vlastní zkušenosti vím, že jsem spíš tichá a lidi pozoruju, poslouchám, co říkají a když náhodou něco řeknu, okolí má pocit, "jako bych se právě probudila" :D ... problém je ten, že mám představu, že se jen smutně zatvářím a moji kamarádi nebo blízcí se hned budou zajímat, co mi je... možná je to tím, že my introvertky si toho u druhých všímáme víc - že jsou nějací smutní, nebo tak, a to samé čekáme od ostatních... A pak možná i taková ta "přehnaná vděčnost" .... vím že to zní divně, ale já jsem si třeba dřív hodně zakládala "svůj svět" na konverzaci s kamarády přes ICQ nebo později fb a nechápala jsem, proč mi kamarádi postupem času přestali odepisovat... důvod byl jednoduchý, byla jsem vždycky tak šťastná, když si se mnou někdo psal, že jsem mu pak i já sama začala psát každý den... později jsem poznala, že tady tyhle konverzace spíš moje kamarádství ničí a pokřivují můj pohled na mé přátele... v tomhle celém problému komunikace s okolím mi hodně pomohl kolektiv na střední škole, přesněji na katolickém gymnáziu, kde teď studuju... mám skvělé spolužáky a naučila jsem se, že někdy je taky potřeba říct svůj názor, někdy je dobré naopak mlčet; že můžu druhé i trochu pošťuchovat a nebát se dát se s někým do řeči klidně o obyčejných věcech jako je počasí nebo úkoly do školy - ale prostě si s ním povídat... nevím, jestli jste něco z toho mého sáhodlouhého příspěvku pochopily, nemohla jsem všechno vypsat, jak bych chtěla, bylo by to pomale na celou knížku :D ... ale kdybyste některá chtěla, můžete mi napsat na můj e-mail, bude v redakci, ráda si s váma popovídám :)))

:) Introvertka :) (25.09.2013 18:14)
Ahoj :) Jsem introvertka a ten pocit, že mě někdo přehlíží mám často, nevím proč... Někdy je mi z toho do pláče, jindy se prostě snažím zapojit do diskuze, a nebo jen poslouchám a občas se usměji. Zdá se mi, že na ostatní nedokážu působit správným dojmem, proto o mě nemají zájem. Snažím se být sama sebou a někdo třeba nepochopí, že nemám chuť ''kecat'' jako každý jiný. To neznamená, že se s nimi nechci bavit, jen prostě nemám náladu a chuť, tím jak se někdy zamyslím... No, snad to někdo pochopil :)

mia (18.09.2013 17:04)
Ahoj, opereta je spíš takový ,,serióznější", delší jevištní útvar a má blíž k opeře. V muzikálu se zaznívá i rytmičtější hudba a také se tam tančí. Doufám že sem ti pomohla :) Hodně štěstí do češtiny (literatury) nebo do hudebky (či kam to máš mít) :)

Petra (17.09.2013 11:38)
Ahoj, pokud se s ním nechceš chodit, tak mu to řekni. Vysvětli mu to třeba jako jsi to napsala tady. A pokud by nepočkal, tak si myslím, že to nebude ten pravý.

junarhi (20.09.2013 18:23)
Ahoj Indie:-) tvoje pocity znám moc dobře - byla jsem do kluka zamilovaná 7 let (od 6. třídy).. no a nakonec jsme spolu chodili, ale po necelém roce se se mnou rozešel.. na druhou stranu mě ta moje zamilovanost chránila, abych chodila s kluky - kamarády, kteří se do mě zamilovali, jen tak na zkoušku.. Určitě je supr tvůj postoj modlitby za něj a odevzdání celé situace Bohu.. Mně nakonec Pán poslal do cesty toho pravého - byl to kluk, který se mi nikdy moc nelíbil a moc toho nenamluvil, ale dnes vidím, že jsme byli jeden pro druhého stvořeni a jsme spolu moc šťastní.. Takže moje rada zní: vytrvej v modlitbě a měj oči otevřené a Pán ti ukáže jakou má pro tebe připravenou cestu..:-)

Lily (16.09.2013 19:10)
Ahoj, trochu tvému příspěvku nerozumím, ale jestli se můžu vyjádřit, tak se vyjádřím. Je fajn, že se kamarádíte a píšete si, to, že jste kámoši, je naprosto v pořádku. Víš, kolikrát stačí, aby nějaká holka "jen" kamarádila s hezkým klukem, a okolí z toho už dělá humbuk. Kluci si toho kluka dobírají, a holky okolo té holky šíří jen pomluvy, a dělaj ksichty. Lidi se prostě nedovedou smířit s tím, že i ten nejhezčí kůl borec může mít "jen" nějakou kamarádku. Takže rada? Nenech se okolím odradit, a s tím klukem se klidně bav. Okolí, pokud to půjde, vysvětli, žes toho kluka kamarádce nepřebrala, ale že ona se sním rozešla. Zřejmě tvoji kamarádi vůbec neví, jak to bylo. A pokud se do něj zamiluješ? Tak tomu se zabránit nedá:)) To je přirozené, samo to vznikne. Pokud to tak budete cítit oba, chození bych se vůbec nebránila.:)))

Envy (14.09.2013 22:31)
Ahoj, prohlídky se vůbec neboj, není proč :) Přijdeš a řekneš, že jdeš na prohlídku. Sestřička se tě zeptá na různé otázky týkající se tvého zdravotního stavu, zda jsi panna, jestli používáš nějakou antikoncepci a na rodinnou anamnézu. Je tedy dobré, abys věděla, zda máte v rodině cukrovku nebo onemocnění srdce. Poté ti založí kartu, možná změří tlak a pokud by sis šla pro antikoncepci, vezme ti krev na testy. U doktora ( či doktorky ) to bude podobné, zeptá se tě na tvoje zdraví a zjistí o tobě další věci. Pak nejspíš přijde prohlídka ale ani tady se nemáš čeho bát, určitě to nebude bolet ;) Pokud jsi panna, nemusíš se bát, že by ti nějak narušil panenskou blánu, vyšetření v takových případech probíhá přes konečník. Je důležité, abys byla v klidu a hodně uvolněná, usnadníš to tak sobě i doktorovi. Jen mě trošku udivuje, že i v tvých letech netušíš, co očekávat.. Ale do toho už mi nic není :) Hodně zdaru a hlavně buď v klidu, nic to není!! :)