= ] (22.01.2021 09:22) Ahoj díky za reakce ale jestli si jí musím koupit btak aby mi přesně sedla tak v tom případě si jí můžu koupit až otevřou obchody. No a když má přesně sednout tak asi taky budu za půl roku potřebovat novou protože mě bude škrtit. Nemám se koupit přece jenom o trošičku větší? Ale jinak než c děkuju. | |
A (22.01.2021 13:14) Ahoj, jestli ještě rosteš, tak je zbytečné si ji kupovat na pár měsíců. Zároveň se prsa mění i s cyklem. Někteří lékaři nedoporučují push-upky protože tlačí na uzliny i na prsa. Za mě jsou lepší nějaké sportovní nebo braletky. Push-upka by měla prsa jakoby přidzvihnout, aby vypadala větší, ale upřímně je to potřeba? Já prostě preferuji pohodlí, moje push-upka leží ve skříni a vůbec ji nenosím :D | |
A (25.01.2021 10:22) Koukni se na google, většina e-shopů má i přehled střihů a rozměrů velikostí, aby si nakupující mohla vybrat podle své postavy :) Braletky jsou bez kostic, někdy jen mají jemné vycpávky aby skryly nedokonalosti. Určitě si pohlídej materiál, přece jen máš ji celý den na holé kůži na jemných místech (moje zkušenost: hezké krajky škrábou), tak ať neškrábe, ale ani nevylézá nahoru, neškrtí obvod, nevyčujuje pod tričkem... Myslím, že je vhodné mít víc různých podprsenek, nejspíš nemáš jen jedno tričko a kalhoty, že :D | |
Adélka (20.1.2021 14:52) Ahojky, v Poradně jsem si všimla dotazu od Nerozhodné, tak mě napadlo napsat sem svoji vlastní zkušenost. Vyrůstala jsem v křesťanské rodině, v té širší máme i kazatele. A i když jsem o Pánu Bohu slýchávala od malička, hledání pro mě bylo těžké. Prošla jsem obdobím bez kamarádek. Pak ale jeden kluk z ročníku onemocněl a já jsem mu nabídla, že se za něho budu modlit. Souhlasil a po nějaké době se mě začal na moji víru ptát. A já jsem začala hledat - protože jsem věděla, že mám něco, co on a další lidé neznají. A vždycky, když jsem to chtěla vzdát (a to bylo mockrát), tak jsem si vzpomněla na to, že ten rozdíl přece cítím. Že vím, že něco takového je. Tak to šlo nějakou dobu a jednou ráno jsem si četla ve vlaku Bibli. Už si přesně nepamatuju, co to bylo za text, ale když jsem nad ním přemýšlela, najednou se mi v hlavě rozsvítilo a došlo mi, že Pán Ježíš měl pro mě úžasný plán. Ten kluk ze školy, to bylo jedno z mnoha posunutí správným směrem, spolu se spoustou knížek, táborů, kázání a rozhovorů s dospělýma i děckama od nás ze sboru i v rodině. A těch věcí bylo tolik, že pod tíhou všech těch skutečností se mi otevřely oči - a najednou jsem viděla, že všechny ty věci byly pro mě připravené, aby mi pomohly. A já jsem se v tom vlaku rozplakala a byla jsem tak neskutečně šťastná, že se to ani nedá popsat. Samozřejmě, než jsem k tomu všemu došla, tak to trvalo hrozně dlouho. Vlastně jsem se "neobrátila" v jednou konkrétní chvíli, bylo to postupné. Jako když svítá - člověk si rozdílu nevšimne hned, teprve, až když je slunce nad obzorem. Tenhle okamžik byl jeden z těch silnějších momentů. Teď už jsem pokřtěná a pořád mám stále co objevovat. Stálo mě to spoustu úsilí. Ale setkání s Pánem Ježíšem za to rozhodně stojí. Možná tohle některé z vás pomůže v hledání. Nevzdávejte to, protože v Bibli se píše: "Kdo hledá, najde." Hodně štěstí :) Adélka | |
Anča (22.01.2021 08:43) Ahoj Adélko. To je krásně napsané. Taky bych se o můj zážitek chtěla podělit. Jsem pokřtěna od narození. Ale věřit naplno jsem začla teprve v 11 letech. V kostele jsem nikdy nedávala moc pozor ale pak jednou jsem si řekla že budu vnímat. Pak jsem dál chodila do Kostela a nebylo to o moc lepší ale pak jsem šla později na procházku a zaslechla jsem kostelní zvony a tak jsem šla do Kostela. No a v tu dobu jsem se cítila hrozně ve škole jsem měla trápení a tak jsem to všechno svěřila Bohu. Pak jsem začla číst v Bibli a postupně jsem zjistila jak moc je Bůh v mém životě důležitý. | |
Lu (20.01.2021 20:52) Třeba slovními hrami: slovním fotbalem (můžeš si ho ztížit různými jazyky), nebo můžeš hádat země (jeden vymyslí a ostatní hádají jen tak že mohou dát otázky na které je odpověď ano/ne), hádankami a dalšími slovními hrami. Anebo audio knížkami, nebo normálními knížkami, ale dost lidem to nedělá dobře. Nebo kartami: kvarteto, prší, a dalšími. Doufám že jsem ti pomohla. | |
Brunetka (21.01.2021 07:51) Ahoj, mně osobně se v autě dělá blbě, když čtu nebo se na něco dívám, takže na dlouhé cesty doporučuju něco poslouchat - zajímavé podcasty, audio knihy atd. Pokud máš sourozence, můžete si zahrát tuhle hru: doma si připravíte takové karty, na kterých bude devět políček, do nich napíšete věci, které můžete vidět z okna (mraky, slunce, ptáci, koleje, vlak, přejezd, semafor, pes, kočka, paní v šatech, fialové auto...) a potom se budete dívat z okna a odškrkát si věci, které už jste viděli. Kdo má první tři v řadě, sloupci nebo diagonále, vyhrál! Pokud chcete zábavu na déle, vyhrává až ten, kdo má všechny položky. Měj se :) | |
maky (22.01.2021 07:20) Ahojky. Jelikož mě něco podobného taky čeká, už vymýšlím. Jestli se ti nedělá při čtení v autě špatně, tak si můžeš vzít knížku nebo třeba IN!. Existují i hry přímo do auta, jsou malé a magnetické proti poztrácení figurek (Člověče, nezlob se, šachy) takže jestli máš sourozence, můžeš si to vzít. Jinak si asi vezmi polštářek, protože i kdybys nechtěla spát, je to pohodlný. Nebo hrát slovní fotbal. maky | |
Anča (22.01.2021 09:01) Ahoj. K těm hrám do auta: můžete zkusit bílé historky a nebo zelené historky. Jsou to kartičky. Na jedné kartičce je z jedné strany napsaný nějaký detektivní případ a na druhé straně je řešení. Jeden z lidí čte historku pak si přečte řešení a nechá hádat ostatní. Můžete se takhle střídat. Taky znám hru dračák. Vybereš si co chceš být a ostatní ti vymyslí příběh který se ti udál. V tom nejvíce napínavém okamžiku přestanou a zeptají se tě co uděláš potom vypráví někdo další a takhle do té doby než příběhu nevymyslíte smysluplný konec. A můžeš si povídat se se sourozenci. A nějaké vyrábění třeba drhání a háčkování si můžeš vzít i do auta protože to nezabere skoro žádný prostor. Měj se : ) | |
Brunetka (20.01.2021 11:27) Ahoj Slečno, zkoušela jsi ponožky? To mně chytlo a neskončila jsem, dokud jsem neměla vypotřebovanou vlnu a celá rodina neseděla v nových ponožkách :D. Tady máš odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=CcvQwroeVKQ Hodně variant mají háčkované čtverce, dá se z nich pak sháčkovat deka nebo moc pěkný povlak na polštář. A nebo maličké věci - kytičky, vločky, ozdoby na stromeček (na příští rok ;)) a tak. Měj se pěkně :) | |
Brunetka (20.01.2021 11:23) Ahoj, taky se mi to stává a docela často. Štve mě to, když pak nevím, kde jsme, neorientuju se v učivu a tak. Pomáhá mi mobil dát úplně jinam, pryč ze stolu. Zavřít jiné záložky v pc a říct si třeba: pokud tu hodinu budu dávat pozor, tak se pak můžu podívat na nějaké video. Je dobré si takhle dát nějakou motivaci a potom už se lépe udržuje pozornost. Ať se daří :) | |
Ana (20.01.2021 12:36) Ahoj, mě pomáhá vymezit si čas, který mám pro brouzdání po sítích. Taky vím, že je pro mě lepší dávat teď chvíli pozor, než se nad učivem trápit sama. Jako praktická rada je vypnout si notifikace (zvuky i ikonky). Když něco jen poslouchám, tak si třeba čmářu tužkou po papíře nebo vybarvuju, prostě nějak zaměstnám ruce, ale ne mozek :) | |
Neli (20.01.2021 08:47) Ahoj Juli ne je to v pohodě, já jsem za dva roky vyrostla o 12 cm. A z toho se mi zkřivila páteř, takže je to fakt blbý. Ale tím jsem tě vůbec nechtěla strašit , to že jsi tak vysoká je normální a věř mi, že teď už moc neporostes už se tvoje výška ustaluje. Je mi jako tobě a už moc nerostu taky jsem hodně vysoká. Ale myslím si že třeba ještě o pár centimetrů povyrosteš ale rozhodně už nebudeš růst tak abys měla dva metry. Dělat se s tím asi nic nedá, ale buď řada za to jaká jsi co by za to některé menší holky dali byt tak vysoká. Pěkný den. Nelča😉😊 | |
Miška (22.01.2021 08:20) Ahoj, ja teraz čítam Annu zo zeleného domu, zatiaľ asi najkrajšia akú som čítala. Potom mám knihu Jane Austenova (zo staršej doby, ale dobre sa čítlaa), potom napríklad Povedz, že ma miluješ (taká jednoduchá letná oddychová), Žiaden káčer navyše (o dievčati, ktoré začalo chodiť na strednú a o tom, že prvý dojem nemusí byť správny). Snáď si vyberieš niečo, čo ťa bude zaujímať, či už z našich tipov alebo si nájdeš niečo sama😉 | |
Věra Anežka (19.01.2021 13:57) Ahoj Kačko,mamce ke kulatinám můžeš dát nějaký hezký obrázek, kde bude vaše rodinné foto a vzkazy od celé rodiny té nejbižší.Myslím tebe,tátu a sourozence. Já jsem mamce ke kulatinám, které měla před lety dala zlatý křížek na krk. Můžeš dát něco ne tak drahého. Ještě mě napadlo,že jí můžeš koupit nějaký dobrý čaj v krámku kde prodávají čaje. Dobrý je krámek Oxalis, v něm mají velký výběr sypaných čajů. A ten čaj můžeš dát do nějaké hezké dozičky na čaj, tu také koupiš na stejném místě.A jestli je mamka věřící,tak jí můžeš dát knížku nebo něco jiného s křesťanskou tématikou. Anebo se můžete složit celá rodina a koupit jí zlatý přívěsek. Třeba křížek. Nebo i stříbrný a k tomu napsat hezký vzkaz. Snad jsem ti poradila. Věra Anežka | |
:) (19.01.2021 19:34) Ahojky Kačko, já jsem své mamce vyrobila teď k Vánocům :) takovou knížečku s biblickými úryvky. Buď si můžeš koupit bloček v papírnictví a do něj napsat povzbudivé citáty a nebo si ten bloček můžeš vyrobit. Já si vybrala tu druhou variantu a myslím, že to stálo za to ;). Inspirovala jsem se tady: https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-zabava/14809/jak- se-to-dela-vlastnorucne-vyrobeny-sesit.html. Akorát jsem udělala o hodně menší velikost (ještě menší než A5) a lepila jsem to lepící pistolí.Místo kalendáře jsem si vystřihla kus kartonu, který jsem obarvila temperkama a na „hlavní obálku" nalepila krásné jehňátko ze starého kalendáříku. No a nakonec jsem si našla (na internetu :D) povzbudivé biblické citáty a napsala je dovnitř. Na první stranu jsem napsala: pro mojí milovanou maminku :) Mamka měla hrooozně moc velkou radost a já byla ráda, že jsem si s tím dala takovou práci. Doufám, že jsi věřící ;) měj se krásně, ahojky a tvojí mamince přeji všechno nejlepší!!!! :):D | |
Ani (20.01.2021 10:02) Ahoj, co třeba osobní fotokniha (seženeš i fotky z dětství, připojíš vzkazy lidí, kteří jsou pro ni důležití) nebo zájezd? Třeba někdy něco naznačila, nevzpomeneš si? Někdo ocení i nějakou službu (zaplatit úklidovou firmu u vás doma, masáž, několik lekcí zpěvu), předplatné něčeho speciálního, časopisu nebo do divadla (třeba lístky na otáčivé hlediště do Krumlova nebo do Národního). Třeba moje mamka by určitě neocenila nic praktického (hrnce, "pomocníci do domácnosti"). Existují i předplatné (podle mě předražené, ber to spíš jako inspiraci) různých laskomin, čajů nebo kávy. Nebo uspořádání oslavy, až to půjde? :) | |
Veru (18.1.2021 13:50) Ahojky, jak asi víte, ještě v tom starším diáři je na leden stránka "věci co mi zaberou 15 minut", napadlo mě, že by jsme tu mohli sdílet své nápady, které tam třeba píšeme nebo malujeme:) Tady jsou některé mé typy: -Pleťová maska -Menší obrázek či pohled -Vyrobit náušnice -Nachystat jídlo -Zapálit si svíčky a relaxovat -Přečíst si kousek bible/knížky -Naplánovat si příští den -Vymalovávat -Zkusit nové účesy -modlitba -Udělat si pořádek v mobile/počítači Nebudu toho vypisovat zase tolik, ať máte prostor i vy, navíc by to nikoho ani nebavilo číst:) | |
Brunetka (18.01.2021 15:14) Ahoj Veru, já tam mám ještě: zaskákat si přes švihadlo, uvařit a vypít si čaj, zahrát si pexeso, zahrát si na klavír/flétnu (nebo jiný hudební nástroj) a když o tom teď přemýšlím, tak ještě třeba: zavolat si s kamarádkou (i když to se může protáhnout, že jo :D), nakreslit si nějaký malý obrázek atd. Díky za ostatní tipy a mějte se pěkně :) | |
Bětka (18.01.2021 21:04) Ahoj Veru a Brunetko taky mám ten zelený diář. 😊 U těch věcí co mi zaberou 15 minut mám: cvičit na klavír/ zavolat babičce/ vybarvit omalovánku/ napsat úkol z matematiky/ cvičit sestavy na oblíbené písničky a pak to mám podobné věci jako vy. A takybych se ještě chtěla zeptat jaké výzvy máte u rozvíjení mysli. Já tam mám poslouchat anglické písničky a zpívat je a taky ještě koukat se na přírodopisné dokumenty. A co vy? | |
L. (19.01.2021 07:25) Super nápad! Myslím že teď se docela nudíme tak se to hodí... Jinak: -namalovat obrázek -poskládat něco z papíru -zkoušet účesy -udělat povinosti (i když se nám do toho moc nechce) -zahrát si na hudební nástroj -číst si knížku -udělat si domácí úkoly (i když to taky nemáme moc v oblibě) -udělat si pořádek v pokojíčku, nebo aspoň ne stole... Těším se na další nápady! | |
Tess (18.01.2021 17:08) Ahoj Oli, my jsme si s rodinou nechali loni přes léto udělat pergolu hliníkovou šedou a je to poravdu nejlepší, trávíme v ní mnoho času. Dělal nám ji jeden známý, moc se mi líbily návrhy jedné firmy z Brna, mrkni na to, jsou tam moderní a nádherné, naše je nimi inspirovaná. Ať se pergola vydaří!!!!! | |
Ani (19.01.2021 07:57) Ahoj, přes léto určitě květiny, dobře vypadají závěsné květináče s převislými nebo popínavky (třeba víno nebo růže). Fajn jsou i hodiny, na takovém místě totiž ztrácíš přehled o čase :) Naši taky nechali vyrobit na míru plachty, které můžeme spustit až k zemi a můžeme tak grilovat i v zimě nebo velkém dešti, u nás jsou dvě strany pevné (zděná a dřevěná) a ty vytváří závětří (fotka se sem přidat nedá :(). Praktické je i světlo (pochopitelně musí být zabezpečeno proti vodě). Jestli máš menší sourozence, můžete tam dát třeba i tabuli, na kterou si můžou malovat křídama. A zvonkohra je hezká. | |
Bětka (18.01.2021 09:27) Ahoj Rézko. Chodím do skauta 5. rok a jsem za to strašně ráda že jsem tam začla chodit a teď mě štve že tam nemůžu chodit. Díky skautu jsem poznala spousta super přátel a taky jsem poznala nová místa a zažila nezapomenutelné zážitky na které moc ráda vzpomínám. Nevím proč se ti nechce chodit do skauta takže ti asi moc neporadím. Ale zkusím to: Třeba jestli se bojíš seznamování se s novými lidmi tak to se dá jednoduše překonat. Třeba si řekni: bude to dobrý potkám se s novými lidmi ze kterých se můžou stát blízcí přátelé. K dobrému seznámení můžeš udělat tohle: přijdeš za někým zeptáš se jí třeba Ahoj my se ještě neznáme já jsem... A jak se jmenuješ ty ? Nebo něco takového a pak třeba zkusit začít rozhovor. Taky by ti třeba mohlo pomoct jít do skauta s tvojí kamarádkou pak nebudeš tak nejistá že tam nikoho neznáš. Nebo si taky můžeš vybrat oddíl kam chodí nějaká tvoje známá delší dobu. To potom taky budeš jistější. Úplně chápu že se stydíš. Je to nové prostředí a není to jednoduché ale když strach že seznámení překonáš, bude ti líp. Pokud si věřící můžeš Boha poprosit aby ti dal odvahu a sílu. Jestli se ti nechce jezdit na výpravy nemáš náladu na to tahat se s batohem a spát pod stanem na tvrdé zemi. I tak to přece jenom můžeš zkusit. Když se ti to líbit nebude tak nemusíš. Až otevřou a budou povoleny schůzky tak tam můžeš přijít podívat se jak schůzka vypadá co se ti líbí a nelíbí jak bys to zhodnotila. A k tomu jak to říct tátovi: Možná že tatínkovi se zdá že seš osamělá a chce tě někam začlenit a zajistit ti zábavu na volný čas. To je přece hezké že rodiče si tě takhle všímají a snaží se ti pomoct. Ale je pravda že né vždy se nám to líbí. Můžeš mu to říct třeba takhle: tati já bych se s tebou chtěla na něčem domluvit. A pak řekni svoje důvody proč nechceš chodit do skauta co tě k tomu vede a co bys navrhovala místo skautu. Třeba nějakou jinou skupinu nebo spolčo a tak. Vysvětlí mu to když je v klidu. Nebo se můžeš zkusit nejdříve dohodnout s maminkou a pak to ve třech zkusit probrat. Myslím na tebe ať to dobře zvládneš. | |
Z. (15.1.2021 21:14) Ahoj. Poslední dobou mě trošku štve jak se ke mně chovají rodiče. Třeba se na mě zlobí že mám výkyvy nálad ale mě přijde že to do dospívání patří. Samozřejmě že se musím ovládat a já se snažím ale myslím že by se s výkyvy nálad mělo počítat. A taky mě třeba upozorní že mám na nose pupínek že se to takhle v dospívání stává a pořád mluví o tom jak dospívám před mladšími sourozenci. Ale jinak mám rodiče moc ráda. | |
Pegas (18.01.2021 08:11) Ahoj Z.! Já to mám stejně... Mám tři mladší sourozence, takže je to fakt blbý... Obyčejně se rychle snažím změnit téma, často se naštvu a zabouchnu se v pokoji:) Přijde mi, že mi naši moc nerozumí, že se spíš točí kolem mých sourozenců (hm, je jim 10,7, a 2), takže jsem spíš samostatná..... A k těm náladám: já se docela často hádám s taťkou, obyčejně kvůli blbostem, takže to zaviní ty nálady... třeba když si ostatní chtějí zahrát to slavný Člověče nezlob se!, tak se mi nechce, a když mně donutí, tak se naštvu... Ale i já mám rodiče moc ráda, a jestli jsi taky věřící, můžeš se pomodlit za váš vztah, nemyslíš? Myslím na tebe, Pegas:) | |
Mandlienka (18.01.2021 10:16) Ahoj, chápu tvůj problém, samotná se v tomhle taky tak trochu plácám. Minulý rok, když se mi nedařilo v tělocviku a přemohla mě chvilka ,,je mi na nic a nedokážu to", za mnou přišla paní učitelka. A ta mi moc dobře poradila a pomohla. Řekla, že nemám být na sebe tak tvrdá, že je spoustu věcí, co mi jdou. A to chci právě napsat i tobě. Nebuď na sebe tak tvrdá, každému jde něco jiného a spousty věcí potřebuje spoustu trpělivosti. Určitě jsi nadaná na jiné věci a na ty se zaměř. Připomínej si, čeho si dosud dosáhla a co ti jde. Piš si věci na které jsi pyšná. Můžeš zkusit si vést motivační deník. Tam si můžeš zapisovat každý den věci za které si věčná, popisovat své chvíle v životě, které se ti povedly, přidávat fotky, na které máš nádherné vzpomínky, psát si tam citáty... A až ti bude pod psa, budeš sama sobě nadávat, zastav se, koukni se do zrcadla a usměj se na sebe. Připomeň si, že jsi dobrá a že všechny mraky jednou zmizí. Potom můžeš otevřít deník a připomenout si všechny krásné chvíle a věci co ti dělají radost. Budu ti držet palce, neboj se přiznat si chybu, ale netrestej se za to a zkus to znovu🙂. A neboj se za věci co se ti povedou pochválit a poděkovat. Měj se hezky♥️ | |
... (18.01.2021 10:25) Ahoj, napíšu ti jeden příběh. ...PRSTEN... Jeden student přišel za moudrým učitelem s problémem. „Cítím se jako bezvýznamný člověk, nemám síly reagovat. Říkají o mně, že jsem k ničemu, že nic neudělám dobře, že jsem hlupák. Co můžu udělat, abych byl lepší? Jak to udělat, aby si mě ostatní víc vážili?“ Moudrý muž se na něj ani nepodíval a odpověděl: „Lituji, chlapče, ale teď ti nemůžu pomoci. Musím nejdřív rozřešit jeden problém. Snad později…“ Odmlčel se a dodal: „Jestli mi pomůžeš, budu moci najít řešení svého problému rychleji a pak snad bude možné, abych ti pomohl vyřešit ten tvůj.“ „Jistě!“ zakoktal mladík a opět pocítil zahanbení. Učitel si z malíčku stáhl prsten a podal ho mladíkovi. „Nasedni na koně a jeď na tržiště. Musíš prodat tenhle prsten, protože je nutné, abych zaplatil dluh. Potřebuji dostat za prsten co možná nejvíc. Nesmíš přijmout méně než zlaťák. Jeď a vrať se se zlaťákem co nejrychleji!“ Mladík vzal prsten a odjel. Jakmile dorazil na tržiště, začal nabízet prsten obchodníkům. Ti si ho prohlíželi, projevovali určitý zájem, ale jen do té doby, než mladík pověděl, kolik za prsten žádá. Když se zmínil, že za prsten chce zlaťák, někteří se smáli, jiní odešli, aniž se na něj podívali. Jen jeden stařec byl dostatečně slušný a mladíkovi vysvětlil, že zlaťák za tenhle prsten je příliš mnoho. Mladík neúspěšně nabídl šperk všem, kdo prošli tržištěm. Zdrcený tím, že selhal, sedl na koně a dal se na zpáteční cestu. Litoval, že nemá zlaťák, aby prsten koupil sám. Zbavil by tak učitele starosti a mohl současně od něj dostat radu. Vstoupil do domu a řekl: „Moudrý učiteli, je mi to hrozně líto, ale nebylo možné prodat prsten za cenu, kterou jste žádal. Možná bych za něj dostal dva nebo tři stříbrňáky, není přece možné klamat a žádat na někom takovou cenu.“ „To, co jsi řekl, je důležité, chlapče,“ odpověděl učitel s úsměvem. „Musíme nejdřív znát přesnou cenu prstenu. Vezmi si ještě jednou koně a jeď za klenotníkem. Zeptej se ho, za kolik je možné ten prsten prodat. Nezáleží vůbec na tom, jak ho ohodnotí. Neprodávej ho. Přines ho zpět.“ Mladík odjel ke klenotníkovi a požádal ho, aby prsten ocenil. Klenotník prsten dlouze prohlížel, potěžkával a nakonec se nechal slyšet: „Řekni svému učiteli, že jestli to chce prodat hned, nemůžu mu dát víc než padesát zlaťáků.“ „Padesát zlaťáků!?“ vykřikl mladík. „Ano,“ přisvědčil klenotník, „kdybys přijel jindy, mohl bych ti nabídnout šedesát zlaťáků, ale jestli s prodejem spěcháš…“ Mladík spěchal celý rozčilený do učitelova domu, aby mu pověděl, jak uspěl. „Sedni si,“ pobídl ho učitel, a když vyslechl všechno, co mu mladík vyprávěl, klidně promluvil: „Ty jsi jako ten prsten – vzácný a jedinečný šperk. Ocení tě jen ten, kdo je zkušený. Myslel jsi snad, že tvou skutečnou hodnotu je schopen rozeznat kterýkoli člověk?“ To řekl a opět si navlékl prsten na prst. Ty jsi jako ten prsten. Jsi jedinečná a vzácná, ale procházíš nejrůznějšími tržišti života a předpokládáš, že nezkušení lidé tě ocení. Jen Bůh, vznešený Stvořitel každého jedinečného mistrovského díla, zná tvoji pravou cenu. A tak nemůžeš uznat nízké hodnocení nikým, kdo je menší. (PTAČÍ ZPĚV pro duši, Bruno Ferrero) | |
Strana: 1 << 23 24 25 26 27 28 29 30 31 >> 1223 |
(za poslední 2 měsíce) |