Věra Anežka (30.11.2017 10:29) Ahoj Abas, Pokud se ti noví spolužák líbí a ty se mu podle kamaráda také líbíš, tak by nebylo od věci si s ním třeba občas popovídat,nebo mu ukázat jak to u vás ve škole chodí. Prostě mu dát najevo,že se na tebe může obrátit,když bude nejistý.A to že ti ho chce druhá holka znechutit, kvůli tomu že se líbí její kámošce je blbá situace. Ale v tomto případě bych ti poradila jedno,. Dej mu najevo,že se ti líbí. Choď do školy oblečená tak aby ses cítila dobře.A hlavně netlač na pilu. je jedna věc že se líbí jiný holce,ale je otázka jestli se ta holka líbí jemu. Moje rada je. Buď přirozená a na nic si nehraj. Kluk,který je ve třídě nový se potřebuje rozkoukat. Přeju hodně štěstí a držím palce,ať se to vivine dobře. Opatruj se. Věra Anežka | |
B. (30.11.2017 16:56) Ahoj, já mám také podobný problém... I když přece jenom jiný... U nás ve třídě je kluk, se kterým se znám od 1. třídy... vždycky jsem ho brala jako kamaráda, ale teď se mi někdy zdá, že se mu možná líbím... ale je to takový divný pocit. Mám ho docela ráda, ale asi spíš jako kámoše... poradíte mi prosím, co mám dělat??? | |
Bea (29.11.2017 20:53) Ahoj Jojo! Já jsem s karate začala v podobným věku (8. třída) a jsem za to ráda. Každý trenér je jiný, takže i tréninky vypadají trochu jinak. Náš trenér se pokouší přízpůsobit tréninky nám, takže tam dělame kromě karate taky posilování, sebeobranu a kvůli menším i různé hry. U nás musíme chodit na tréninky v kimonu (jsme už pokročilí), což je oblek na karate a jiné bojové sporty. Určitě ti to doporučují a jestli si nejsi jistá, tak se klidně někde jdi podívat, jak to tam vypadá. | |
Bětka (19.11.2017 21:19) Ahoj... mám takový dotaz... v mé škole je jedna o rok starší holka, se kterou se celkem kamarádím, ale ona strašně hezky zpívá a všude dobře vypadá apod... mám pořád potřebu se s ní porovnávat, ale někde jsem četla, že to není správné. Ale je to úplně strašný... když jsem někde a ona je tam taky, jsem úplně nervózní a mimo, ale když jsem někde a ona ne, jsem úplně v pohodě, bavím se s klukama a jsem taková "svá"... poradíte mi, prosím, co s tím mám dělat?? | |
Bětka (04.12.2017 20:34) Moc děkuji za reakci! Moc nevím, jak to vnímá... Já... prostě... já to tak asi cítím i kvůli tomu, že se jí líbí (nebo líbil) stejný kluk jako mě, tak jsem začala hledat v čem je lepší - v čem by se mu mohla víc líbit... strašně ráda bych se s ní kamarádila, ale jsem taky dost stydlivá, na to, abych se s ní nějak víc bavila. Já vím, že mi asi není pomoci, ale prostě se z toho potřebuji vypsat... :-) Ještě jednou moc děkuji! | |
Fontinai (16.11.2017 19:56) Ahoj holky, chtěla bych se s vámi podělit o dnešní zkušenost s tím, jak se Bůh o člověka stará, udělal mi velkou radost :) Zítra jsem měla odevzdávat jeden úkol, ale nějak se mi to zkomplikovalo a zjistila jsem, že nemám šanci ho stihnout udělat. Říkala jsem si, že to učitelka snad pochopí a nebude to nijak velký problém, ale samozřejmě mi to nebylo příjemné. No a dneska jsem se dozvěděla, že se odevzdání úkolu posouvá! Jsem za to hrozně moc ráda :) | |
Rora (16.11.2017 18:16) Ahoj všichni! :) Prosím pomohly byste mi s výběrem fotoaparátu? Ráda fotím a tak jsem se rozhodla, že bych si koupila fotoaparát (nejlépe zrcadlovku), jenže nejsem v tom moc zkušená, a nevím jaky typ fotoaparátu a objektivů, nebo další přislušenství bych si měla koupit. Nejraději bych fotila přírodu, lidi, zvířata, tmavé prostředí atd. Děkuji moc za vaše odpovědi! + | |
Lenny (21.11.2017 21:30) Ahoj. Rozhodně doporučuji Nikon D 3200. Je to velmi dobrý, ne příliš drahý foťák. Má skvělé recenze. Sama ho nemám, ale moje kamarádka ano a nesmírně si ho pochvaluje. Má plastové tělo, takže je lehoučký a dělá mimořádné fotky. Když se mrkneš na Heuréku, pečlivě přečti recenze, hodně se dozvíš. Přeji hodně štěstí s výběrem! :D https://digitalni-fotoaparaty.heureka.cz/nikon-d3200 / | |
Any (21.11.2017 22:42) Ahojky, :-) sama jsem před půl rokem řešila výběr fotoaparátu, tak ti můžu dát svůj tip. Původně, jako ty, jsem přemýšlela nad zrcadlovkou, protože se mi to zdálo jako nejlepší možnost. Píšeš ale, že nemáš zkušenost s objektivy a příslušenstvím k zrcadlovkám. Já také neměla téměř žádné zkušenosti, a proto jsem po důkladném uvážení a na základě doporučení mých známých přistoupila ke koupi fotoaparátu Nikon Coolpix B700. Sice se nejedná o zrcadlovku, ale už tak je to fotoaparát lepší, vhodnější i pro profesionální fotografy. Fotí skvěle jak přírodu, tak lidi a všechno kolem nás. :-) Já osobně ráda fotím makro fotky, zaměřuji se na detaily - v tomto ohledu také hodně záleží na světle, postavení objektu a dálce, v jaké se od daného objektu nacházíš. Někdy se makro fotky povedou, někdy ne, záleží taky na štěstí a trpělivosti. Já osobně jsem s foťákem velmi spokojená a mohu ho jen doporučit. Každopádně chápu, že každý fotograf - ať už amatér nebo profesionál, má svůj vlastní styl a ne každému daný fotoaparát sedne. Někomu vyhovují zrcadlovky, někomu kompakty - každý foťák má své plusy i mínusy. Nejlepší je ale najít si různé recenze na internetu a poté zajít do specializovaného obchodu, kde už ti poradí na základě tvých požadavků. Nejsem profesionál a už v žádném případě technický typ. I přesto doufám, že jsem ti aspoň trochu nastínila mou volbu právě tohoto Nikonu, tak třeba se budeš inspirovat. Vím, že je teď "cool" mít zrcadlovku, ale věz, že někdy ti udělá lepší fotku i "obyčejný" kompakt. Záleží na tom, na jaké úrovni se chceš focení věnovat a kolik času tomu chceš dávat. PS: počítej s tím, že fotky ze zrcadlovky i z kompaktu budou chtít určitě ještě upravit, aby dosáhly dobré barvy a jasu. Opět bude záležet na tobě, v jaké míře se budeš chtít úpravě fotek věnovat. :) Přeju hodně zdaru při výběru nového foťáku, a ať se daří. Nejen při fotografování. O:-) S pozdravem Anežka | |
Korpus (14.11.2017 19:48) Ahoj holky, mám na vás takovou otázku a zároveň bych byla ráda za radu. Jde o to že si často příjdu úplně hrozně a moje sebevědomí je pod bodem mrazu, ale třeba po hodině už jsem v pohodě. Je to normální? Jak bych proti tomu mohla bojovat? Nebo proč to tak je? Díky za každou odpověď | |
Hanča (15.11.2017 15:14) Ahoj, je mi líto co prožíváš a nevím jestli to je normální, ale myslím si že jo...Jestli Tě to uklidní tak mě je 13 (nevím teda kolik je Tobě) a mám to úplně stejně. A už to tak je docela dlouho, mám to tak od 11 let...ale postupem času to tak ubývá a já už na tom nejsem tak blbě...Tak Ti přeji aby ti to taky zmizelo...doufám že jsem Ti aspoň trochu pomohla(-: | |
Akii (15.11.2017 20:15) Ahoj, neboj a modli se za to. Výkyvy v sebevědomí jsou zvlášť u některých lidí (řekla bych, že u většiny) věc, která se čas od času děje, a není to konec světa - obzvlášť v průběhu puberty. Pýcha je hřích (!), ale zároveň se nezadupávej do země - jsi stvořená k Jeho obrazu, miluje tě až tak moc, že i kvůli tobě poslal svého jediného syna na smrt. Za tebe:) Přečti si některé odkazy z Bible, které by tě podle mě mohly potěšit a poradit ti, projdi si je a zamysli se nad nimi: Žalm 139,13-15 Jeremiáš 29,11 Lukáš 12,6-7 Koloským 3,12-14 Římanům 5,8 Matouš 11,28-30 Jakub 4,6 1. Janova 3,1 (a dál) Jan 16,33 Lukáš 18,9-14 Koloským 3,1 A pokud ti můžu ještě něco doporučit, najdi si každý den klidnou chvilku a přečti si třeba aspoň jednu kapitolu z Bible (i když to bude nejdřív těžký si zvyknout a najít čas) - moc věřím, že ti to bude k užitku i radosti, protože je to slovo samotného našeho Nebeského Otce:) Přeju ti pevnou vůli v Kristu, otevřené srdce a ať se ti daří:) | |
R (16.11.2017 16:07) Ahoj, myslím, že každá dívka v pubertě si takovým obdobím prošla. Myslím, že je důležité dělat to, co tě baví a naplňuje a mít kolem sebe lidi, se kterými si rozumíš. Zároveň je důležité nezapomínat na Boha- nemusíš se modlit sáhodlouhé růžence apod., stačí, když budeš myslet na to, že On na tebe čeká jako věrný přítel, který ti rozumí ze všech nejlépe, a nebát se spěchat za ním, když se necítíš zrovna nejlíp. Mluvím z vlastní zkušenosti, že On vážně pomáhá. "Neboj se, jen věř." | |
Orange (17.11.2017 22:59) Ahoj, můžu Ti z vlastních zkušeností říct, že si stačí promluvit s někým z rodiny, BFF atd. Tady totiž na věku nezáleží. Já jsem dřív byla hrozná negativistka, všechno mě štvalo a tak dále. Mě moc pomohl pozitivní seriál Soy Luna. Doporučuju si najít oblíbenou věc, knihu, koníček, seriál, film,... Prostě něco, co Tě bude naplnovat. U mě je to zpívání, dorost(nábožko), knižní série Alea dívka moře a Soy Luna. Orange | |
Věra Anežka (21.11.2017 10:24) Ahoj Korpus, chápu a rozumím ti jak se cítíš. A myslím že to je úplně normální. Já to mám úplně stejně.Mě osobně pomáhá,když na sebe vezmu nějakou povinnost nebo někomu pomůžu. To mám pak sebevědomí vyšší.A je mi líp.Napsala jsem ti co pomáhá mě.Ale ty možná příjdeš na jiný způsob, jak to zvládat.Pokud budeš chtít, tak můžes napsat sem do diskuze nějaké tipy jak to řešíš ty.Také potřebuju inspiraci. Díky.A opatruj se. Věra Anežka | |
FanIn!ka (10.11.2017 17:47) Ahoj holky. Chtěla jsem se Vás zeptat, kde nebo jak jste sháněly (sháníte) šaty na závěrečný věneček do tanečních? Věneček už se mi rychle blíží a jedny šaty objednané mám, ale nemůžu si být jistá, jestli mi budou sedět a tak. Proto bych si radši našla ještě nějaké rezervní. Budu moc ráda za všechny tipy:) Díky | |
Maruška (01.12.2017 15:30) Ahoj, věneček je prodloužená? Já jsem si je nechala šít. Vím, bylo to trochu drahé, ale máma chtěla, abych měla svoje společenské šaty. A mezi ostatními děvčaty jsem vypadala jinak, když všechny byly v saténových korzetech a já v lehké barevné krajce. Mám je napořád a přesně mi sednou. | |
Maky (7.11.2017 07:42) Ahoj holky, kdybyste chtěly tip na Vánoce pro Vaši maminku/ starší ségru, která už má děti - za 180 Kč k vyzvednutí v Olomouci v Centru pro rodinný život: knížka fejetonů MÁMA NA ROZTRHÁNÍ od Magdaleny Strejčkové (http://www.magdalenastrejckova.cz/tvorba/), která píše i do rodinného života :). Já její knížky četla a jsou plné nadhledu a humoru k mateřství :) Můžete se na dárek složit se sourozenci :) www.hithit.com/cs/project/4266/mama-na-roztrhani-knizka -fejetonu | |
Anna (6.11.2017 21:35) Zdravím všechny! Nosím už 4 měsíce rovnátka na noc, která si každý večer nasazuji a rano sundavam, přičemž si je vždycky umyju. Ale stejně se trochu zanáší, nevím čím to je. Nosíte je taky některá? A jak je čistíte? Co používáte a co je osvědčené, ze je spolehlivé umyje úplně? Páni zubarka mi říkala, ze stačí voda a mýdlo. Díky všem :) | |
mellisa (07.11.2017 23:50) Ahoj, ja nosim rovnatka na noc uz asi ctvrtym rokem (od te doby, co mi sundaly fixni) a cistim je normalne kartackem na zuby a pastou a funguje to relativne dobre. JInak tip, co jsem dostala od svoji zubarky je, ze je muzu dat jednou za cas normalne do mycky, coz taky funguje skvele, akorat u toho pozor, jestli mas takovy ty folie na zuby a ne klasicky rovnatka, protoze ja jednou dala do mycky prave ty folie a pustila to na moc vysokou teplotu a rovnatka se zdeformovala- zkroutila (a musela jsem dostat novy). Snad jsem alespon trochu poradila, mell | |
J. (06.11.2017 18:27) Ahoj :) Já si myslím, že záleží hlavně na vašem vztahu. Píšeš, že jsi se zamilovala, takže spolu ještě asi nechodíte, že? Možná bych to nechala na něm... nebo, jestli spolu nějak víc kamarádíte, tak se třeba sblížíte více... nemám s tímhle moc zkušeností :), ale myslím že kluk by měl začít první, že on by měl dívku oslovit, protože jsou i případy, kdy kluk holku nepochopí nebo takřka odkopne a ona se pak přinejmenším cítí trapně..., ale tím tě zas nechci nějak strašit, spíše bych prostě ten první krok čekala od něj. A jinak k samotnému chození s mladším klukem - podle mě to nevadí, pokud to nevadí vám samotným a máte se rádi, jak už jsem psala, hlavní je ten vztah... Možná ještě narážíš na to, aby se ti třeba neposmívaly kamarádky, ale myslím, že pokud byste spolu opravdu chodili, tak by to měly nějak vzít a ty by ses tím neměla nějak moc trápit. No, nevím, jestli jsem ti poradila, ale každopádně ti přeji hodně štěstí, a kdyby něco nevyšlo, tak se tím moc netrap, určitě přijde někdy někdo jiný :D Měj se hezky, J. | |
Olga (06.11.2017 19:54) Ahoj, myslím si, ze ten rozdíl je mezi vámi moc velký. Také většinou kluci okolo 14, 15 let vůbec nemysli na to s někým chodit a brát to vážně. Nechci hi nějak shodit, ale ve většině případu to tak je; nepopírám však možnost, ze on by byl výjimka a bral by skutečnost, ze se někomu líbí a chce s nim někdo chodit, vážně a nevysmál by se ti. :) Takže podle mého názoru bych mu nic nerikala a snažila se nedávat najevo, ze se ti líbí; chápu ze je to těžké, ale myslím, ze je to lepší než potom se vyrovnávat se zklamáním nebo smutkem, když by zareagoval jinak než jak bys mohla čekat. Myslím, ze si musis vystačit jen si s nim povídat jako s kamarádem. Napadlo mě, jestli třeba nemáte nějakého společného kamaráda (asi lepší by byl kluk), se kterým se znáte oba velmi dobře a s nimž by sis mohla o něm popovídat a on by se třeba portál jeho, jestli o něčem jako chození a líbení se uvažuje atak. :) A poslední věc: pokud byste spolu chodili, nepokladala bych to za vztah, jaký je mezi klukem a holkou ve tvém věku (když jsou minimálně stejně staří), protože přece jen s nim si nemůžeš popovídat o věcech jako s klukem stejně starým jako ty. Chápeš? Takže závěrem: chození s nim by ti myslím nic nepřineslo, protože on neuvažuje o stejných věcech a problémech jako ty; myslím, ze by tě ničím neobohatil. Samozřejmě nechci ho shazovat nebo z něho dělat nekoho hloupého, ale vycházím z chování většiny kluků v jeho věku. Promiň, jestli jsem ti způsobila smutek nebo tě nějak zklamala... ;) Doufám, ze i když se rozhodneš jakkoliv, nebude to nakonec špatné. | |
Věra Anežka (21.11.2017 10:18) Ahoj Anonym, já jsem toto nikdy řešit nemusela.Ale myslím že je to opravdu velký věkový rozdíl. Navíc kluk, kterému je 14 let, ještě nemá představu o tom co by chtěl v životě dělat a nemyslím že by 14 letý kluk uvažoval o nějakém vážném vztahu. Asi jsem ti moc nepomohla a nepotěšila tě za což se ti omlouvám. Každopádně ti přeju hodně štěstí ať už to dopadne jakkoliv. Opatruj se. Věra Anežka | |
:) (1.11.2017 19:44) Ahoj, mam otázku. Myslíte, že kdyz jsem teď v prvaku na gymnazium, tak neni problem přejít na jiné gymnazium? Vůbec to totiž nevypadá podle toho jak jsem si vysnila. Učení mi myslim jde, ale lidi ze třídy jsou zvláštní. Dávála jsem tomu čas, ale prostě to nejde. :( Máte s přechodem převodem na jine gymnazium některá zkušenost? | |
Helena (02.11.2017 19:36) Ahoj, já jsem sice na jiný gympl nikdy nepřestoupila (teď jsem ve čtvrťáku), ale moje nejlepší kamarádka se pro přestup rozhodla v polovině druháku (měla totiž problém s matematikou). Jiný můj spolužák odešel po prváku a jeden dokonce nedáno (po třeťáku). Proto si myslím, že nikdy není pozdě na přestup. :) Je ale důležité mít pro to opravdu dobrý důvod, celou věc si pořádně promyslet. Přestup na jinou školu není vůbec jednoduchý, nesmíš zapomenout, že už naskakuješ do rozjetého vlaku. Pokud jsi již pevně rozhodnutá, odejdi co nejdříve. Čím dříve nastoupíš do nové školy, tím to bude pro tebe jednodušší. Snad jsem ti trochu poradila. :) | |
;-) (03.11.2017 23:09) Ahoj. Lidi na gymplu bývají divní, ale ne všichni. Mně se samozřejmě podařilo dostat se do třídy plné lidí, se kterými takřka nejde promluvit.. Po roce jsem přestoupila na jiný gympl. A jsem tam pořád. Jsem tam spokojená a hodlám zde udělat maturitu. Myslím, že by všichni spolužáci mohli být více "lidštější", ale na gymplu to prostě tak bývá, jak jsou všichni "inteligentnější", tak je to trochu jiné. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem je začala chápat, ale teď už je to relativně OK. Takže má rada - zkus to. Prakticky nemáš co ztratit ;-). A nepředstavuj si to jako žádný ráj - očekávej, že se spolužáky budeš dobře vycházet a najdeš si dobrou kamarádku. A to stačí. Nebo alespoň mně to stačí. Jdi do toho. ;-) | |
MocRádaSeSměju (08.11.2017 18:14) Zdravím Tě! :D Chápu Tvůj problém, sama jsem takový řešila. Možná rozdíl je v tom, že já chodím na osmileté gymnázium. Když jsem byla v páté třídě, naprosto jsem se pro tu školu nadchla - měla výborné výsledky, všichni říkali, že je tam úžasná rodinná atmosféra, líbilo se mi, že se jedná o církevní školu. Na gympl jsem se pro svou velikou radost dostala - ale ouvej. Nic nebylo takové, jak jsem si vysnila. Učitelé byli přehnaně přísní, a ta třída - jak příšerně jsem se v ní cítila! Většina spolužáků se mi smála, naprosto mě nepřijímali do kolektivu, nebyla jsem pro ně dost dobrá. Celé čtyři roky (prima-kvarta = 6.-9. třída) byly pro mě děs. V kvartě jsem byla až tak nešťastná, že jsem podala přihlášku na střední školu. Ale zůstala jsem na gymplu (naštěstí!). Bůh mi ukázal milion a jedna důvodů, proč zůstat (ztracené výsledky přijímacích zkoušek na střední školu, zmatek, na který obor jsem se vlastně přihlásila...), a za to Mu budu navěky vděčná. O prázdninách jsem měla hrůzu, že se vrátím zas na deset měsíců k té hrozné třídě, týden před začátkem školního roku jsem měla deprese. Pak začal nový školní rok a! všechno se změnilo. Se spolužáky si rozumím, začala jsem se bavit s lidmi, kteří se mi dřív smáli. Uvědomila jsem si tohle: Vztah, který ke svém třídě cítím není v těch lidech, ale v mně. Modli se, aby Ti Bůh poradil, On není lhostejný. Moc Ti držím palce, modlím se za Tebe. A ať se rozhodneš jakkoli, přeju Ti, abys byla šťasná. DEJ SVÉ TŘÍDĚ I SAMA SOBĚ ŠANCI :) | |
vaitelmiivai (31.10.2017 21:54) Nazdar cérky....řekla jsem si, že bude fajn, když napíšu právě vám a to z toho důvodu, že jsem následující věc uzavřela před svými BFF. Víte, jde o jednoho chlapa. A o jednu slečnu. Ta slečna je jedna z mých nejlepších kamarádek. A ten chlap s ní chodí a ne jen tak ze srandy. Je pro něj ta vybraná. A zároveň ten chlap se mi předtím tři roky líbil, věděl o tom a ta kámoška o tom taky věděla. A právě jí jsem se ohledně něj nejvíc svěřovala. Jí ale obletovalo strašně moc kluků , které ona odmítala a o chlapa, který s ní teď chodí spočátku ani neměla zájem. Já mám ale podezření, že měli mezi sebou hlubší vztah už předtím, než spolu začali chodit. A o tom mi nic neřekla. Celkem se na ní zlobím. Je v tom dosti věcí. Například to, že já úplně nemohla ovlivnit, zda ho milovat, nebo s tím seknout. Nemohla jsem se toho vůbec zbavit, ačkoliv jsem věděla už když se mi líbil prvním rokem, že chce ji...nebo alespoň jsem to tušila. A dost blbé taky je, že ona je komunikativní, všichni ji mají rádi, protože se jí můžou se vším vypovídat. Ona má totiž tu výhodu, že neumí mluvit o sobě a přirozeně ji zajímají spíše druzí. Zatímco já pro nikoho z kluků nebyla jedinečná a myslím, že je to, protože nejsem moc komunikativní. Zajímají mě druzí, ale dokážu i hodně mluvit o sobě. Myslela jsem si, že už jsem z toho venku. Že už jsem tu svou situaci nějak přijala. Že on si vybral ji. Ale když vedle mě ti dva sedí, hrdličkují spolu-ruší při programu v kostele, zatímco já bych si ten program ráda poslechla, znova mě to naštve. Cítím tu nespravedlnost. Taky vůbec nemám chuť ke komukoliv mluvit, pokud to nejsou mé nejlepší kamarádky, nebo lidi, se kterýma se alespoň trochu bavím. Lidi v církvi mi jsou nesympatičtí. A dříve, předtím, než mě ten chlap odmítl kvůli ní, jsem byla veselá, společenská, komunikativní. S navazováním vztahů jsem to měla vždycky složité, ale teď najednou jsem dost ve stresu, cítím se sobecká a že nic pro Boha nedělám, ačkoliv se o to snažím. Moc mě zajímají vaše názory, zkušenosti Díky P.S. : Je mi osmnáct :) | |
Helena (02.11.2017 19:44) Ahoj, myslím, že není dobré v sobě živit zlost. Když se na ně budeš pořád zlobit, budeš tím ubližovat především sama sobě. Zkus zapomenout. Nechat je jít svou cestou. Vím, že to není jednoduché, ale dá se to zvládnout. Poradila bych ti, aby ses s nimi (hlavně zpočátku) moc nestýkala. Věnuj se jiným kamarádkám, seznamuj se s novými lidmi. Zkus se něčím zaměstnat a uvidíš, že časem už to nebude takové zlé. A jednoho krásného dne potkáš někoho, koho budeš mí taky ráda a on bude tvoje city opětovat. | |
Věra Anežka (03.11.2017 10:37) Ahoj, chápu že tě to štve.Ale je potřeba se na to podívat s nadhledem. Nevíš jak by to s tím klukem třeba dopadlo.Chápu že to vnímáš jako podraz od nejlepší kamarádky.Ale věř tomu,že to určitě mělo nějaký smysl.A rozhodně bych v sobě neživila naštvanost.Tím ublížíš sama sobě.A pak ještě máš život před sebou a určitě ještě nějakýho kluka potkáš.Dej tomu čas.A ono se to časem srovná.Držím palce ať to zvládneš.Je to těžký sama jsem zažila zradu od kamarádky.Tak vím jakou bolest prožíváš a co cítíš.Ahoj Věra Anežka | |
Buď trpělivá (05.11.2017 15:55) hej ale on si ji nevybral, protože by byla lepší než ty, hezčí nebo víc komunikativní. O tom láska vůbec není. (Myslím taková ta trvalejší, ne na jednu noc samozřejmě). Nejvíc jde o charakter a o pocit jak se teď říká: soulmate :D Chápu tě v tom, že kvůli němu se cítíš být jiná (od té doby, co se ti líbí, jak jsi psala, že jsi začala být míň veselá atd.). Já to mám totiž stejně. Snaž se na něho nemyslet, dávat svůj život do jiných věcí a hlavně nebuď smutná, když to nepůjde hned. Protože nejvíc vyléčí čas . A Bůh. Tomu to vše dávej. Myslím na tebe, ne že bych neměla stejný problém :DD | |
Akii (05.11.2017 21:55) I VY VŠICHNI SINGLE I VE VZTAHU, NAJDĚTE SI TAKY PÁR MINUT A PŘEČTĚTE SI TOHLE, PROTOŽE TO JE MYSLÍM DŮLEŽITÉ I PRO VÁS!:) Poslyš - teď je to pro tebe těžký, ale právě tak je důležitý, jak se k tomu budeš stavět. Věř tomu nebo ne, mně je taky osmnáct a před nějakým tím měsícem moje nejlepší kamarádka začala chodit s mým kamarádem. Oba jsou znovuzrození a berou to hodně zodpovědně. Ještě před tím, než tahle situace nastala, jsme se dost let s mojí bff o tématu chození atp. fakt hoooodně moc bavily, a probíraly jsme i to, jaký je to když spolu chodí někdo takovým způsobem, že to je pro ty ostatní až nepříjemné. V podstatě, to, co by měli dělat je, že ve společnosti dalších lidí (v církvi, v mládeži, na společných akcích atd.) by se měli chovat tak, jako by spolu vlastně nechodili (nemyslím, že by měli dělat jakože se vůbec neznaj nebo nemaj rádi nebo tak, to vůbec, ale prostě dejme tomu tak, jako ke každé jiné sestře a bratru). Může to znít divně, ale má to dobrý důvod. A ano, není to pro ně vůbec lehké, ale tím, že to dělají, to zbytečně neztěžují těm ostatním, kteří jsou single nebo tam toho druhého nemají. Možná ti to bude znět šíleně, ale je to dost zásadní věc pro vztah mezi tím párem a ostatními. Další důležitá věc je, že by se ti dva neměli od ostatních izolovat, aby byli non-stop jen spolu (i když by třeba rádi povídali jen spolu) - neříkám, že spolu nikdy nemůžou na procházku nebo jen tak sami, tak to není. Ale oddělovat se příliš od společenství v Pánu Ježíši hrozně škodí. Je potřeba udržovat přátelství kolem. Izolace je nebezpečná. Zrovna tak by i lidi kolem neměli tu dvojici oddělovat sami (jakože se jim budou vyhýbat "aby měli soukromí". To je taky špatně, je to kontraproduktivní - naopak, seberte se a na společných akcích je aspoň do určité míry obklopte, aby viděli, že je nikdo neodřezává a že o ně máte zájem. Ti moji dva blízcí přátelé, o kterých jsem mluvila, to právě berou zodpovědně jak po fyzické stránce vztahu (samozřejmě čekají) ale i v tom, že jsou právě ohleduplní vůči ostatním kolem sebe (i vzhledem k předchozím zkušenostem s páry kolem nás, které tak ohleduplné nebyly, a teď si z nich můžeme brát příklad tím, že tudy správná cesta nevede). Takže se snaží se začlenit do kolektivu a i to tak říkají ostatním, takže se nikdo v jejich společnosti nemusí cítit jako křen:) (Žádný hrdličkování, jak říkáš, když jsou v kolektivu) Taky je důležitý, že až se člověk sám dostane jednou do životního vztahu, že se na tyhle rady atd nevykašle a nebude ztěžovat život zas ostatním. Ani nevíš, jak to může bejt báječný, když se můžu parádně bavit se svojí nejlepší kámoškou a dobrým kamarádem bez problému zároveň - a nikdo v tom necítí žádný problém, ani když se bavíme jen ve třech, protože o tomhle tématu mluvíme otevřeně a vidíme to stejně. Jejich vztah je postavený na pevném základu - na Pánu Ježíši Kristu - a to jim dává správný směr. Samozřejmě se za tenhle vztah on i ona i lidi kolem pořád modlí:) No a teď k tobě konkrétně. První věc: komunikace. Vadí ti, "hrdličkování" - naprosto tě chápu. Neohleduplný. Jak to vyřešit bude možná trochu náročné, ale poslyš, pokud je to opravdu dobrá kamarádka, bude chtít taky k tobě být ohleduplná. Řekni jí, jak se cítíš, jestli by to mohli nechat na jindy až nebudou ve společnosti ostatních, kteří zrovna dvakrát nepotřebují být toho svědky. Řekni jí ty věci, co jsem psala nahoře - o vyčleňování se, ohleduplnosti, vztahu který je před Bohem čistý, postavený na Pánu Ježíši a nikoho nepohoršuje. Řekni jí aby o tomhle tématu mluvili společně s jejím budoucím manželem. To je moc důležité. Ať si představí být v kůži ostatních kolem. Věc druhá: Pokud je ona pro něj ta pravá (a on pro ni ten pravý), to znamená (a teď ti to možná bude znít až šíleně), že není ten pravý pro tebe, čili vlastně můžeš být šťastná, že sis s ním něco nazačala, protože by to nebylo správně. Znamená to, že můžeš dál pokračovat v trpělivém čekání na Toho, kterého ti pošle Bůh - a to bude ten, který jediný bude stát za to, aby sis ho vzala - hlavně hledej vší silou Boží vůli. Modli se za svého budoucího manžela. Měj ráda už teď svého budoucího manžela, i když ještě nevíš, kdo to je, a možná jsi ho ještě ani nepotkala. Buď věrná svému budoucímu manželu už teď. Nezašpiň se věcmi, se kterými byses pak styděla před něj předstoupit. Místo soustředění se na hledání životního partnera se soustřeď na prohlubování svého vztahu s Bohem. Čti jeho Slovo a mluv s ním, ať se stane tvým nejlepším přítelem. Ať je v tvém životě Bůh na prvním místě, protože to tak má být i až budeš v manželství; jedině když Boha ty i ten druhý budete mít jako #1, bude vaše manželství pevné a stálé. Uč se žít s Bohem každý den a uč se ho vpouštět do všech oblastí svého života, i když to bude těžké, protože to bude stát za to. Neboj se vůbec, že jsi málo komunikativní (Já jsem introvert jak Brno:D), protože tohle na to nemá vliv. Nehledej, tvůj Bůh toho Pravého za tebou pošle, jen Mu věř:) Chápu, že máš velký zmatek v hlavě, i já jsem nejdřív byla nějakou dobu trochu mimo, než jsem si to s Boží pomocí dala všechno dohromady. Taakže, pokud bysis chtěla popovídat o tom, jak se cítíš a tak (o vztazích i o nespravedlnosti, jak ti to připadá, o lidech v církvi a přátelích, prostě o čemkoliv co tě trápí), tak mi klidně napiš na adresu: ankasirka888@gmail.com (může být zveřejněna) Ráda se s tebou o tom pobavím, myslím, že sdílení se může v tomhle ohledu dost pomoct, takže se nestyď klidně napsat;) Akii (P.S. Kdyby někdo měl podobné problémy tebo tak, tak můžete taky napsat:)) | |
J. (06.11.2017 18:56) Ahoj Akii, musím ocenit tvůj příspěvek. Nemám se vztahy nějaký problém, vlastně jsem ještě nikdy s nikým nechodila, i když mám už 18 (když nepočítám nějakou tu zamilovanost v 1. třídě nebo na nějakém táboře). Ale moc mě to povzbudilo, jak jsi psala, že vlastně stačí dát Boha na 1. místo teď i v manželství a spolehnout se na Něj, že On mi pošle do cesty toho pravého a že je hlavní Boží vůle. Ještě jednou díky za krásný příspěvek a vstřícnost poradit jiným. Měj se hezky a ať ti Pán žehná. :) J. | |
Aaa (02.11.2017 16:48) Ahoj já čtu především fantasy. Jako první doporučila bych ti Eragona(má to čtyři díly a kolem 400-600 stránek) Za druhé jsem si velmi oblíbila knihu Selekce. Za třetí ti vřele doporučuji Hraničářova učně. Pokud chceš trochu o koních doporučuji knihu Dívka v sedle. A jestli máš ráda psi rozhodně stojí za přečtení kniha Bella a Sebastian. Kdyby jsi chtěla ještě nějaké tipy stačí řici.:-) Aaginka | |
J. (06.11.2017 19:12) Harry Potter, Jméno růže, různé knihy od Karla Maye (Vinnetou, Old Surehand...), pokud nechceš indiánky, tak moc hezká je od něj třeba série Cesta za štěstím, má to asi 12 dílů, ale mohu doporučit, je to čtivé, dobrodružné... Záleží už na tobě, co máš ráda. Já bych se asi podívala do knihovny (městské), tam se vždycky něco najde... Tak hezké vybírání. :) PS. Posílám ještě odkaz na Cestu za štěstím, je tam i stručný obsah, kdyby tě to zaujalo :) http://karel-may.majerco.net/knizni-mayovky/bibliogr afie/cesta-za-stestim/ | |
Ann (29.10.2017 18:58) Ahoj, potřebovala bych poradit. Jsem teď momentálně ve druháku na gymplu a opět si víc a víc uvědomuju, že volba této školy bylo pro mě špatné rozhodnutí. Ve třídě jsem na tom sice tak nějak průměrně, ale učivo mě moc nebaví a hlavně mi nic nedává. Zvlášť když chodím na gymnázium, kde se klade větší důraz na předměty fyzika, matika, chemie, biologie a já jsem spíše typ, který má rád humanitní vědy. Obecně mi přijde, že je to na našem gymplu docela těžké a ne každý zvládá všechno učivo. Teď ale k věci. V deváté třídě jsem se jako každý student základky rozhodovala, kam dál. U mě zvítězila pedagogická škola, protozě chci jednou být učitelka ve školce. Tato práce mě baví a naplňuje. Rodiče mi jasně řekli, že mi do výběru zasahovat nebudou a nechají to na mě. Já se ale poté nechala přemluvit většinou spolužáků, kteří se chystali právě na gymnázium, abych šla s nimi. Stejně jako jsem se nechala přesvědčit učiteli, že mám samé jedničky, jsem chytrá, tak proč bych chodila někam jinam než na gympl. Jak jsem psala již v úvodu, jsem ve druhém ročníku. Nějaké předměty mě baví, takže mi nedělá problém se je naučit, naopak většinu předmětů se učit musím, abych měla aspoň trojku. Každý den v té škole přežívám a jen se modlím, aby už byl konec a já mohla jít domů. Naštěstí mám bezva spolužáky, kteří mě dokáží podpořit a takzvaně mě drží nad vodou. :-) Několikrát jsem přemýšlela nad změnou školy, že bych přešla právě na pajdu. Vždycky jsem si ale tak nějak řekla, že to zvládnu. V poslední době mám bohužel pocit opačný a každý den ve škole je pro mě utrpením. Teď ve druháku už mi ale přijde divné přecházet na jinou školu, zvlášť pokud bych měla začínat znovu od prváku. Máte některá z vás podobný problém? Jak to zvládáte ve škole, která vám nesedla? Případně pokud byste mi napsali nějaký tip, jak bych se já studentka na gymlu mohla angažovat do práce s malými dětmi? Ráda bych třeba o prázdninách hlídala děti nebo bych jela na nějaký tábor, kde bych mohla vymýšlet něco pro děti speciálně v předškolním věku. Ráda bych získala zkušenosti k mé (pokud to vyjde) budoucí práci. Když už jsem špatně vybrala střední školu, tak jestli by i pro mě na gymplu byla možnost věnovat se podobné volnočasové aktivitě, i když nemám požadovanou školu?? Pokud máte nějaké rady a tipy, budu moc ráda, když napíšete. Mějte se krásně a dělejte to, co vás baví. :-) :-) PS: Prosím nepište mi, že na tu školu jen nadávám, napsala jsem to tak, jak to cítím a nebojte, klady jsem si na té škole našla taky. ;-) | |
Týna (31.10.2017 17:25) Ahoj :) Rozhodně už nikam nepřecházej, když jsi už ve druháku a celkem to zvládáš :). Po gymplu můžeš jít na pedagogickou VŠ a uvidíš, že ještě budeš ráda, žes chodila na gympl. Dřív na učitelku ve školce stačila jen střední pedagogická, ale v dnešní době se spíš všude dívají na titul a když se mají rozhodovat, tak vyberou spíš toho, kdo má VŠ. Vím, že je to na gymplu otrava (sama jsem s tím dost bojovala a to jsem na základce měla pořád vyznamenání :D), ale zase máš větší šanci se dostat na VŠ a budeš mít všeobecný přehled :D. A určitě i teď na střední můžeš zkusit někde dělat vedoucího na táborech, abys získala praxi :) Hodně mých známých dělalo vedoucí na farních táborech ještě když chodili na gympl. Měj se hezky a doufám, že ti to výjde :) | |
Jani (01.11.2017 09:02) Ahoj, existují tzv. Informační a poradenská střediska pro volbu a změnu povolání (IPS). Tam by Ti určitě poradili. Je to zdarma. Nevím, z jakého jsi města, ale můžeš se podívat na tyto stránky: https://portal.mpsv.cz/upcr/kp/msk/ips , vlevo na této stránce je menu krajů. Přeji hodně štěstí. | |
Strana: 1 << 71 72 73 74 75 76 77 78 79 >> 1223 |
(za poslední 2 měsíce) |