In!ačka, 16 let

Ahoj In!ačko,

rozdílů je mnoho a je třeba složitější studie :-) Tady je jeden odkaz, který by ti mohl pomoci. Stojí za to zeptat se kněze nebo nějaké jiné informované osoby. Pokud ale budeš chtít obstát před argumenty, musíš opravdu začít naši víru studovat a žít. Pokud se bojíš o vaše přátelství... zkuste žit ekumenismus :-) = toleranci náboženství v praxi. Já mám určité poznání víry a ty máš svoje. Pojďme najít  to, co nás spojuje, a ne to, co nás rozděluje. Mám tě rád takového, jaký jsi.

Držím palce.

https://gerard.signaly.cz/rubrika/katolicka-cirkev-versus-svedkove-jehovov

Marie Stejskalová

Daisy, 17 let

Milá Deniso,

odpověď zní: moc dobré to není. Proč? Každý film, každá kniha, prostě vše, co vnímáme, nechává v našem podvědomí stopu. Proto se říkalo: řekni mi, co čteš (na co se koukáš), a já ti řeknu, jaký jsi. Ono nás totiž vše ovlivňuje, i když pomalu a třeba i nepozorovaně. Dříve se říkalo: krásné umění. Ano, to umění, které povznáší k ideálům, k dobru, k věrné lásce.

A ještě jedna otázka: kolik času věnuješ hororům a kolik četbě Bible, kvalitních duchovních knih?

Jan Balík

anežka, 15 let

Ahoj anežko,

tento výraz vznikl z anglického zvolání Oh My God! (= Ó můj Bože!). Je to hovorová podoba, aby se člověk nemusel přímo rouhat a brát jméno Boží nadarmo. Stejně je ale lepší se takovým zvoláním vyhnout. Všechna taková citoslovce jsou vlastně nekázní.  

Přejeme krásné prázdninové dny!

 

redakce IN!

Barbara, 15 let

Ahoj Barbaro,

super že něco vyrábíš a tvoříš. Recyklace je záslužná věc. Možná by stálo za to spojit se s místní charitou a touto formou pomoci potřebným. Tvoje snažení tak bude mít smysl a možná přijdeš i na jiné způsoby, jak být užitečná.

Držím palce! Majka

Marie Stejskalová

Blondys, 20 let

Milá Blondys,

správně píšeš, že Bůh s Tebou je. A to i tehdy, když přichází kříž. Konec konců, Ježíš nikdy neslíbil, že kdo v něj uvěří, bude žít náboženství prosperity (vše mu vyjde, nebude nemocen atd.). Naopak, řekl: kdo mě chce následovat, ať vezme na sebe svůj kříž každodenně a následuje mě. A dodal: mé jho není těžké, ale sladké.

Tvůj kříž je nyní neúspěch ve zkoušce, a to učení na zkoušku o prázdninách. Udělej poctivě svůj díl a vše ostatní svěř Pánu. Vlož se do jeho ruky jako se choulí malé dítě v náručí maminky či tatínka, a to v důvěře: Pán ví, co je pro Tebe nejlepší. I kdyby se ti to nepovedlo, on ví, proč. Někdy v životě poznáme, někdy ne, proč to a to se odehrálo. Znal jsem jednu studentku, kterou vyhodili ze školy kvůli jejím morálním zásadám. Tragédie. Ale za pár týdnu se ukázalo, že ji vzali na lepším oboru a dokonce dostala v té době už jako studentka výborné angažmá v divadle. Takže nakonec vyhazov pro ni znamenal velký rozvoj.

Budu se za Tebe také modlit.

Jan Balík

XXXka, 19 let

 Milá tazatelko,

píšeš o zkušenosti, kterou pozoruješ kolem sebe. Nevím, já sám mám za 25 let kněžské služby zkušenost spíše opačnou. Páry, které žijí ve zdrženlivosti, tedy prožívají známost odpovědně jako dobu společného hledání a ladění formy a jednoty, bývají ve svém životě úspěšnější právě proto, že se naučily na sobě pracovat.

Z určitého hlediska je svatba startovní čára celoživotního úsilí, sebevýchovy, ochoty se obětovat... prostě učit se lásce. Je to náročné, ale nakonec korunované prožívanou a zakoušenou láskou, rodinnou pohodou a šťastnými dětmi. Kdo se na sobě pracovat nenaučí, ten nakonec zabředne do své lenosti a svého sobectví. Kdo tedy v manželství nerozvíjí sám sebe a není ochoten bojovat proti svému sobectví, ten se sune k problémům a někdy bohužel až k rozvodu. Zdrženlivost před svatbou tedy není zárukou bezproblémového vztahu, ale součást sebevýchovy a tréninku, jak budovat trvalý vztah. A ještě poznámku. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří spolu žijí bez svatby, se rozcházejí ještě daleko častěji, než lidé, kteří uzavírají svatbu.  

Jan Balík

Terina, 24 let

Milá Terino,

pro svou kamarádku můžeš udělat to, že za ni budeš prosit v modlitbě a když bude příležitost, budeš s ní diskutovat a možná jí spíše jen naslouchat. V jejím srdci bude asi mnoho bolesti a zranění.

Jak je to možné, že se můžou i věřící lidé rozvést? Není to až takové tajemství. Současná doba dovoluje každému cokoliv, jako by vše bylo dobré. Chce-li tedy někdo jít za nějakým ideálem, za trvalým manželstvím, šťastnou rodinou atd., ten se pro to musí nasadit, prostě musí na tom pracovat. Církev je velikou pomocí. Nabízí kvalitní přípravy na manželství, různé programy pro manžele, společenství manželů, v obtížích i poradny atd. Ale ne každý pár tyto nabídky využije. Dokonce není ani samozřejmé, že se věřící manželé spolu modlí. Snadno přijdou problémy do vztahu, když se lidé nesnaží svou lásku stále něčím motivovat, když se spolu nemodlí, když nevyužívají inspirace, kterých je v církvi celá řada. 

Jan Balík

Míša, 11 let

M, 16 let

duchovní deník? Tam si člověk nezapisuje nejen to, co se píše do běžného deníku (co prožil, s kým se setkal, zajímavé myšlenky, které četl), ale také to, co ho napadlo při modlitbě, a to hlavně při rozjímání či meditaci. Také si tam zapisuje to, co mu řekl kněz ve zpovědi, pokud ho to nějak oslovilo, atd.

Chceš-li si takový deník psát, myslím, že je nejlepší prostě si tam psát vše to, co tě osloví - udělat si takový soubor pěkných myšlenek, které tě povzbudily a duchovně povnesly.

Jan Balík

Anička, 14 let

Milá Aničko,

je pěkné, že píšeš příběhy. Literatura by měla ve lidi pozvedat, zvyšovat laťku morálního jednání, inspirovat k dobru. Mnohdy je tomu naopak, jak víme. Obecně je tedy lepší, když se sprostým slovům vyhneš. Když je ale občas použiješ, není to hřích.

Osobně bych se vždy ze zásady vyhnul braní jména Božího nadarmo. O nevěře a podobných lidských hříších, které k naší škodě lidský život provází, se někdy také musí psát. Ale není vhodné to moc rozepisovat a mělo by z toho být patrné, že jde o něco špatného.

A proč nepsat strhující příběhy o lidech, kteří žijí věrně, bojují o lásku, přijímají postižené dítě, jsou tichým vzorem dobra? Zbytečně se někdy v umění a filmu poukazuje na zlo (a někdy se ukazuje jako super). Ale dobra je přece kolem nás tolik! Nedávno jsem četl knihu Snoubenci od Manzoniho. To je kniha plná reálného života, ale je napsána tak pěkně, že to zlé je vždy zlé a pak je tam jasně zachycen i boj o odpuštění, o lásku. Prostě krásné dílo, inspirativní a nádherně napsané.

Ať se Ti daří psát tak, abys svou uměleckou prací povznášela a inspirovala druhé k dobru.   

Jan Balík