Otázka: Jak Dobrý den, trápím se a nevím už kudy kam. Teď je mi 20, od necelých 17ti jsem chodila se svým přítelem. Po roce jsme se na malou chvíli (asi na 3 týdny) rozešli, ale pak jsme se k sobě vrátili, protože jsme si oba uvědomili, že patříme k sobě. Já si tu nechci hrát na vševědoucí nebo nějakou \"spasitelku\", no ale on měl hodně těžký život, dětství a tak, no a tenkrát když jsme spolu začali chodit, tak mi Ježíš řekl, že to bude hodně těžké, ale že mám vytrvat a že to nakonec budu já, kdo mu ukáže lepší svět a světlo. No, vlastně jsem s ním za ty 3 roky dospěla, nebylo to vždycky jednoduché, ale poslední půlrok (cca od prosince nebo ledna) to bylo hrozné. Měli jsme vztah v podstatě na dálku, protože on byl převážně v Praze, kde bydlí, a kam já se stěhuju až na září, protože začínám další novou školu. Měli jsme na sebe málo času a hodně se proto hádali. Já totiž dělám dvě školy a nebylo třeba pro mě možné jet za ním když on skončil v půlnoci v práci. No a pak se objevil nový učitel klavíru, který pro mě představoval všechno to co jsem si myslela že mi v současném vztahu chybí, navíc taky hudebník (já studuju operu), mně připadalo že si dobře rozumíme a tak jsem sama sebe přesvědčila, že jsem se do něj zamilovala. S přítelem jsme se rozešli, hodně to bolelo, ale myslela jsem že to je jen z toho zvyku že jsem s ním byla tak dlouho. S tím pianistou jsem potom strávila asi měsíc abych zjistila že to absolutně nefunguje, že je sice přesně takový, jak jsem si představovala a že má to všechno co jsem pro sebe chtěla, ale že to není ono. Zkrátka jsem měla všechno tak jak jsem chtěla, ale byla jsem daleko nešťastnější než předtím a uvědomila jsem si že důvod rozchodu s mým partnerem byla absolutně špatná komunikace, jako bychom na sebe mluvili ale každý jinou řečí. No, já si uvědomila, že ho opravdu miluju. Hrozně moc bych se chtěla vrátit zpátky, jenže on je teď s jinou holkou (já vím dobře že ona je jen taková náplast, protože on neumí být sám), a je mezi námi taková propast, je to strašně divný celá ta situace-vlastně jsem to zavinila já tím že jsem pořád myslela jen na sebe a je mi to teď hrozně líto. Omlouvám se že je to tak dlouhý...ale já nevím co si počít. A jako na potvoru Ježíš na moje otázky mlčí. Já vím že se říká že každý rozchod chce čas a že to přebolí, ale je mi jasný že nikoho už nemůžu mít kromě něj opravdu ráda. Myslíte si že je šance jak to..no, ne asi dostat zpátky, ale třeba začít znovu a lépe? Cítím strašnou beznaděj a prázdnotu a nedokážu se z ničeho radovat, ačkoli si uvědomuju že bych měla být šťastná že můžu chodit, slyším a vidím a tak..ale nějak ať se nutím jak chci tak se z toho radovat nemůžu. Díky že tu jste a dáváte naději a útěchu všem ztraceným a nešťastným jako jsem teď já...myslím na vás v modlitbě. 24.6.2014 09:47
Margot, 20 let
Odpověď:
Ahoj Margot,
myslím si, že i když je to pro Tebe určitě ještě citlivé téma, bylo by dobré, kdybys to, co jsi napsala nám, napsala i svému bývalému klukovi. Jak jsi prožívala poslední půlrok vztahu a jak moc by ses chtěla vrátit zpátky. Klidně bych mu položila i otázky typu "jak začít znovu a lépe?" Teď už nemáš co ztratit. Někdy se pořád ptáme Boha a sedíme s rukama v klíně, i když už předem víme, že jasnou dopověď nám může dát jenom ten člověk, kterého se to týká. Ale pro to, abychom dostali odpověď, musíme položit otázku. Tak do toho. Předtím můžeš Pána poprosit o sílu, abys zvládla tento krok udělat. Pokud po tom, kdy mu "vyliješ srdce", bude tvůj bývalý kluk chtít zůstat s tou dívkou, se kterou je teď, a dá ti na srozuměnou, že mezi vámi je opravdu konec, budeš se s tím muset smířit. Jsi ještě mladá a nikdy nevíš, v čem se ti zkušenosti, které jsi díky tomuto vztahu získala, můžou hodit.
Jeden tip: Možná bych se místo toho, že bych se Boha v modlitbě vyptávala, jestli spolu máte nebo nemáte být, zaměřila na to, že bych prosila o radost, lásku, pokoj, mírnost, trpělivost (o dary Ducha svatého). A také o to, aby ses dokázala vypořádat s tím, co přijde. Protože to tě (jestli tomu správěn rozumím) také velmi trápí. Zkus říct třeba: "Pane, já vím, že ty chceš, abych byla šťastná. Prosím, veď mě tam, kde mě chceš mít a dej, abych Ti dokázala důvěřovat." Je také dobré začít číst pravidelně Písmo a přemýšlet nad ním, protože skrze své slovo nám Bůh často dává odpovědi i na otázky, které nevyslovíme. Další takovou chvílí, kdy si můžeš promluvit s Ježíšem opravdu důvěrně, je okamžik po svatém přijímání, kdy je ti nejblíže.
A ještě jedna poznámka: K Bohu nepřivádíme člověka my lidé, ale Bůh. My jsme jenom prostředníky, ale dar víry a uzdravení z minulosti může dát a dává jenom Bůh. Myslíme na Tebe! P.
redakce IN!
Otázka: Líbím se klukovi, který se dlouho bojí dát najevo své city. Má cenu se za ten vztah modlit? Ahoj IN, mám už delší dobu takové trápení. Jde o to, že už několik let jsem zamilovaná do jednoho kluka. Je nám oběma 20. Žádné chození nebo tak nebylo, prostě jen zamilovanost. Ta zamilovanost je oboustranná, ten kluk mě taky miluje. Tak proč tedy spolu už dávno nejsme? Jde o to, že on je hrozně zvláštní. Miluji ho, ale někdy ho nechápu. Je taky extrémně citlivej a stydlivej. Zkoušela jsem mu už různě naznačit, že mám zájem atd., kamarádi mu taky pomáhají ať se nebojí atd., ale on se vždycky akorát stáhne, uteče nebo se vymluví že nemá čas ap., prostě se bojí mi dát najevo svoje city, tak radši se vymluví,že mě nezná, nejsem jeho typ ap. Na druhou stranu stačí, že třeba přátelsky obejmu bratrance a on hned žárlí, nebo když mě vidí vykládat s nějakým jiným klukem, tak doma pak hned brečí(to mi řekl jeden zdroj). Taky mi často volá z cizích čísel, ale nic tam nikdy neřekne. Asi je hodně nezralý. Kamarádka mi řekla, že ještě nikdy nikoho tak nemiloval, ať tomu dám čas, je mu sice 20, ale chová se na 10...ale já už vážně nemám energii tohle snášet a přeji si konec. Víte, prosím Boha, ať toto moje trápení (zamilovanost) skončí, nemá na to, aby se mnou chodil a ta láska k němu mě jen tíží. Modlím se už dlouho, ale mám pocit, že Pán prostě mlčí, děsí mě to, protože cítím , že opravdu mlčí. Prosím ho, ať mi dá nějakou odpověď, neg., poz., to je jedno, ale necítím nic. Spíš mám někdy naopak pocit, že mi jej Bůh neustále jakoby strká do cesty, jsem fakt zmatená. Nechci poslouchat svoje srdce ale boha, protože on chce to nejlepší, ale On opravdu mlčí nebo mi ho dává do cesty. Tak já už vážně nevím. Myslíte, že má cenu se za to modlit? Díky. 24.6.2014 08:56
Popelka, 20 let
Odpověď:
Ahoj Popelko, jenom krátce. Modlitba má smysl vždycky. Možná Ti Bůh chce naznačit, že nemáš sedět se založenýma rukama a čekat, až se něco dozvíš od toho kluka nebo od vašich společných kamarádů, ale že máš sama jednat. Na Tvém místě bych si s tím klukem otevřeně promluvila. Navrhni mu, jestli byste se nemohli sejít nebo využij příležitosti, když budete na nějaké akci oba spolu. A potom mu řekni, že nevíš, co si máš myslet a že Tě taková nejistota už nebaví. Možná se pak ledy prolomí a on Tě nebude chtít ztratit. Nebo zjistíš, že je to celé jinak. To dopředu nevíš. Chce to odvahu, tak se za ni můžeš modlit. I za celý ten rozhovor. Každopádně už budeš vědět, na čem jsi a nebudeš si muset domýšlet různé varianty. Myslím na Tebe! Měj hezký den.
redakce IN!
Otázka: Proč někdo najde partnera napoprvé a jiný jich musí prostřídat více, než pozná, že je to ten pravý? Ahoj, nedávno se mi stala zajímavá věc. Kamarádka mi říkala o jedné své známé, jak se seznámila se svým manželem. Prý šli oba dva poprvé v životě na zábavu a tam se potkali a vydrželi spolu až do teď. Nedávno se jim narodila už druhá dcera. Řekla jsem, že je to moc hezké - natrefit hned na toho pravého. Moje kamarádka hned ale oponovala, že ona by to nechtěla. Přímo řekla: \"Ale vždyť je přece lepší, když s někým chodíš, rozejdete se a ty začneš s někým dalším. Ten další je totiž vždycky lepší!\" Na její odpověď jsem nereagovala, ale byla jsem zmatená. Vůbec ji nechápu. Později mě ale potom napadla taková myšlenka: Co když Bůh někomu zašle ve správný čas toho pravého a naopak někomu musí posílat víc lidí, které považují za své partnery, aby je připravil na tu osudovou lásku? Jsou moje úvahy správné? 24.6.2014 08:50
MAVM, 14 let
Odpověď:
Milá MAVM, na některé otázky je těžké dát jednoznačné odpovědi, protože si je vždycky můžeme jenom domýšlet. Platí totiž, že co člověk, to originál. A jestli někdo pozná partnera napoprvé a jiný jich musí poznat pět nebo šest, než si "sednou"? Obojí je možné a u každého to může být jinak. K tomu je přece období chození - neznamená to, že když s někým začnu chodit, musím si ho později vzít. S někým chodit znamená především toho druhého poznávat. A samozřejmě se může stát, že během chození zjistí jeden nebo druhý z vás, že si až tak nerozumíte, a rozejdete se. Ale to neznamená, že jeden z vás je špatný. Jenom jste zjistili, že nejste ty správné "poloviny" k sobě. Rozchod je ale i obohacením - nejen bolestí. Člověk si ujasní, co do budoucna nechce, získá nové zkušenosti a začíná hledat dál. Jestli najdeme svou "polovinu" na první nebo až na několikátý pokus, dopředu nikdo nevíme. Můžeme se ale za svého partnera modlit a celé hledání odevzdat do Božích rukou. On pro nás chce to nejlepší a i neúspěšné vztahy nakonec zpětně dostanou smysl. Přejeme, ať jsi dál tak vnímavá ke všemu, co se kolem Tebe děje. Hezký den! ;-)
redakce IN!
Otázka: Líbí se mi stejný kluk jako kamarádce. Co mám dělat? Ahoj IN ! S mojí nejlepší kamarádkou máme hrozně moc společného, mimo jiné i vkus na kluky. Jenže ona je hodně upovídaná a já naopak. Kdysi se mi dost dlouho líbil jeden kluk, ale kámošce jsem to neřekla. Po nějaké době se mi svěřila, že jí se ten samý kluk taky líbí a že si myslí, že se líbí i ona jemu. Nějak jsem to přešla, jenže teď se nám znovu líbí jeden a ten samý kluk. Já kámošce zase nic neřekla, ale kamarádka o něm básní od rána do noci a já jsem z toho pak dost smutná. Tentokrát mi ale nějak nejde jen tak to přejít. Nechci přijít o svou nejlepší kamarádku, ale říct jí to nemůžu. Ona řekla první nahlas, že se jí ten kluk líbí a na mě by se akorát naštvala. Prosím poraďte, co mám dělat ? 24.6.2014 08:34
Teresa, 15 let
Odpověď:
Ahoj Tereso, děkuji za Tvoji upřímnost. Na tom, že jsi mlčenlivější a hned všechno o sobě neříkáš, není nic špatného. Nemáš přece povinnost se kamarádce svěřovat se vším a ona by to měla pochopit. Mám jeden návrh: Co takhle začít řešit problém až opravdu nastane? Nevadí, že se vám oběma líbí jeden a ten samý kluk. Důležitější je, jestli se mu líbíš ty nebo tvoje kamarádka (nebo ani jedna z vás). Pokud by se mu líbila Tvoje kamarádka, musela bys to uvnitř nějak překousnout a srovnat se s tím. Pokud nebude mít zájem ani o jednu z vás, také není co řešit. Zamilovanost časem sama vyprchá. No a jestli se mu budeš líbit Ty? Potom je teprve ten správný čas na upřímný rozhovor s kamarádkou. Zatím bych tomu nechala volný průběh, dál snila o tom klukovi a netrápila se tím, co zatím není. Myslím na vás, ať se všechno vyřeší. Měj se krásně! ;-)
redakce IN!
Otázka: Musí být ve vztahu oba zamilovaní? Ahoj INáci, mám palčivou otázku. Zajímalo by mě, jestli v každém milostném vztahu musí být oba jedinci do sebe zamilovaní? Nebo stačí, že je zamilovaný jeden a ten druhý ho má \"jen\" rád, líbí se mu na tom partnerovi nějaké vlastnosti, usoudí rozumově, že ten druhý by byl dobrý otec/matka, a z rozumu si jej vezme? Nebo je zamilovanost nezbytná, aby měl vztah \"koření\"?Já vážně nevím. Je mi 20 a v poslední době cítím takovou zvláštní krizi právě ohledně tady toho. Momentálně jsem zamilovaná do jednoho kluka, strašně se mi líbí fyzicky, ale je bohužel hodně hloupej a nezralej. A já se bojím, že už se tak nikdy do nikoho nezamiluju jako do něj:(( Jako ne, že bych nenašla hodného člověka se kterým si budu rozumět, ale bojím se, že mě nebude přitahovat fyzicky, prostě do něho nebudu tak zamilovaná. Snad to chápete:)) Nechci tady působit nějak povrchně, jako že mi jde jen o vzhled, to ne. Jen tohohle se prostě bojím. 24.6.2014 08:31
twiggy, 20 let
Odpověď:
Ahoj twiggy, po přečtení tvého dotazu nás v redakci napadl úryvek z knihy W. Trobische (Dva středy - však jeden kruh). Autor v ní popisuje situaci v Africe. Píše, že zatímco v Evropě jsou dva lidé na začátku vztahu jako rozpálený hrnec na plotně, který, když se nepřikládá do kamen, postupně vychládá, v Africe je tomu naopak. Lidé se často berou z rozumu nebo jsou k tomu přinuceni rodiči a začínají "na studené plotně". Ale tím, že začnou přikládat do kamen, se jejich vztah postupně "zahřeje" a oni prožijí krásné manželství. Zamilují se do sebe "zpětně". Samozřejmě to může platit i obráceně. Snad jsem srozumitelně napsala, co jsem tím chtěla říct. Zamilovanost je sice krásná, ale vybudovat vztah jenom na ní, to je málo. Znám páry (i evropské :-)), kdy spolu začali dva lidé chodit "z rozumu" a postupně se do sebe zamilovali, ale už trochu jinak. Dokázali totiž už od začátku ocenit nejenom vzhled, ale i vlastnosti a způsob jednání toho druhého. Vyhnuli se tak řadě zklamání. Láska má mnoho různých podob. Představ si, že bys s tím klukem, o kterém už teď víš, že je "hloupej a nezralej" začala chodit. Každá zamilovanost časem vyprchá (nejpozději za dva roky). A co potom? Pokud by to jediné, co tě k němu přitahovalo, bylo najednou pryč? Musela by ses buď s jeho povahovými vlastnostmi srovnat a přijmout je nebo byste se rozešli. Ráda opakuji jednu myšlenku: Láska je (především) rozhodnutí. Každý den se rozhodovat, že toho druhého budu milovat, i když je to někdy těžké. Důležité je učit se odpouštět a usmířit se. Takové přijetí toho druhého i s jeho nedostatky tě čeká v každém vztahu. Držím palce, ať si najdeš někoho, pro koho se budeš každodenně rozhodovat. A on pro tebe. ;-)
redakce IN!
Otázka: K čemu je dobrá svatba? Ahoj, chtěla bych se zeptat, k čemu je dobrá svatba? 17.6.2014 08:49
rézi, 16 let
Odpověď:
Milá rézi, svatba je důležitá mimo jiné i proto, aby se mohlo dítě narodit do stabilní a zákonem chráněné buňky společnosti. Dítě má právo být počato z láskyplného manželského objetí svých rodičů (muže a ženy) a to v takovém vztahu (manželství), který je veřejně uznán.
Svatbou dávám všem najevo, že tato žena, tento muž je pro mne výjimečný a že druzí (i stát) mají toto naše rozhodnutí respektovat.
Jan Balík
Otázka: Jak vysvětlit klukovi, že s ním nechci chodit? Dobrý den, jak je nejlepší vysvětlit o dva roky staršímu klukovi, že s ním nechci chodit. Je mi ho i trochu líto, ale nechci s ním chodit z lítosti, chci pravou lásku a nechci ho zranit. Předtím jsme byli kamarádi. Prosím pomozte. Děkuji 16.6.2014 11:11
Majulenka, 15 let
Odpověď:
Ahoj Majulenko, těžká situace, co? Na jedné straně ho nechceš ranit tím, že mu to na rovinu řekneš, a na druhé straně ho nejvíc raníš právě tím, když mu to upřímně a otevřeně neřekneš. Takové věci se v době dospívání stávají. Najednou se holky a kluci začnou do sebe zamilovávat a přátelství se tím naruší. Bohužel často to nejde jinak (pokud není zamilovanost oboustranná), než aby to jednoho chvíli bolelo. Pro toho kluka je ale mnohem lepší, když mu na rovinu a co nejdřív řekneš, že s ním chodit nechceš, než kdyby si myslel, že má nějakou šanci a třeba po půl roce nebo i později zjistil, že jsi od začátku byla rozhodnutá do toho vztahu nejít a že se snažil zbytečně. Možná je jeho zamilovanost tak silná, že mu to budeš muset říct tvrdě a nekompromisně. Neboj se toho. Kluci se rádi chytají i stébla naděje, takže musí poznat, že to opravdu nemá cenu. Pořád si opakuj, že teď ho to sice trochu zabolí, ale dostane se ze slepé zamilovanosti mnohem dřív, než kdybys ho nechtěla ranit a dávala mu marné naděje třeba i několik měsíců. Mně osobně to trvalo dlouho, než jsem pochopila, že kdybych si s klukama nezahrávala a byla k nim od začátku upřímná, mohla bych naše přátelství ještě zachránit. Protože přátelství je založeno na upřímnosti, ne na přetvářce. A pokud tě má opravdu rád, dostane se z toho brzy. Držím palce!
redakce IN!
Otázka: Nej kamarád si našel holku. Žárlím? Milá redakce :) Mám takovej problém sama se sebou a nevím, co si o tom myslet. Už nějakej ten pátek mám kluka, je skvělej a všechno... Vždycky jsem se tak nějak víc bavila s klukama než s holkama a mám mezi nima hodně blízkých kamarádů. Jeden z nich si teďka taky našel slečnu a já mu to samozřejmě přeju a všechno, navíc nejde o žádnou husu. Jenže já mám z toho takovej špatnej pocit, jako kdybych si toho kamaráda chtěla přivlastnit a nepůjčit ho žádný jiný, i když to vlastně není můj kluk, takže na to nemám právo... Doufám, že jsem to vysvětlila dostatečně :) Prostě nevím, jestli mám čekat, že to ze mě nějak vyprchá, nějak s tím bojovat nebo v tom hledat známku třeba nějakýho zamilování? Dík za odpověď :) 16.6.2014 09:06
Míša, 16 let
Odpověď:
Ahoj Míšo, tvoje reakce je do jisté míry přirozená. Doteď jsi byla zvyklá mít svého kamaráda víceméně jenom pro sebe. Teď se situace změnila. Takže na jeho slečnu trochu žárlíš. Už to nejsi ty, koho vyslechne jako první, když máš nějaký problém, už to nejsi ty, za kým půjde mezi prvními, když má radost. Na prvním místě je pro něho teď ona. Chvíli to potrvá, než se s tím srovnáš, je to přece jenom nová situace. Ale myslím, že časem se to usadí a oba si zvyknete. Nic víc bych za tím nehledala, i když je pravda, že na stoprocentní kamarádství mezi klukem a holkou nevěřím. ;-) Ale jestli si s tvým klukem rozumíte, není důvod se trápit starostmi, jestli nejsi zamilovaná do kamaráda. Měj se hezky! P.
redakce IN!
Otázka: Proč patří sex až do manželství? Nechápu, proč církev učí, že sex patří až do manželství. Není to přežitek? Vždyť mám přece právo poznat svého kluka celého – i po tělesné stránce. 1.1.2014 05:00
V., 18 let
Odpověď:
Milá V., sexuální spojení muže a ženy slouží k vytváření a posílení jednoty. Je stvrzením slov manželského slibu – Odevzdávám se ti a přijímám tě. Má tedy své místo až v manželství. Pro vztah kluka a holky, muže a ženy, je nezbytně nutná pravdivost „řeči těla“. Co se tím myslí? Že to, co dělám svými gesty (doteky, polibky, pohlazení, obejmutí apod.), odpovídá pravdivě úrovni našeho vztahu. Odpovídá blízkosti, kterou ti dva zažívají v jiných oblastech. O jejich blízkosti vypovídá i to, jak si spolu opravdu rozumí, jak otevřeně si spolu povídají, jak si dokážou naslouchat, jak dokážou prožívat duchovní porozumění a zvládat obtíže života. Žít v čistotě až do svatby je přikázáním Desatera. Stejně jako všemi ostatními přikázáními Desatera nám Bůh nechce zbytečně znepříjemnit život. Naopak nám dává dobrý návod, jak žít, abychom sami sobě ani jiným neškodili. Dnes je také důležité pochopit jasné Boží upozornění, že sex není pro zábavu, ale je to největší projev vzájemné lásky muže a ženy a že nám byl dán jako odpovědnost za děti, které se z tohoto spojení mohou narodit. To, že kluk a holka žijí zdrženlivě, znamená, že mají k sobě navzájem úctu a že se dívka nestává nástrojem k uspokojení sexuální touhy svého chlapce a naopak. Dokáže-li hoch žít v čistotě před manželstvím, vytváří to do budoucna pro oba velkou jistotu, že když v manželství nastane období, během kterého spolu nebudou moci mít sexuální styk, budou si moci věřit, že takové období zvládnou a že z netrpělivého hocha, který neuměl počkat do svatby, se nestane nevěrný muž, který prostě bez sexu nemůže být. Výzkum ukazují, že muži, kterým chybí sebeovládání, nejsou spolehlivými partnery pro život. Také se setkávám s častým argumentem, že sex se musí před svatbou vyzkoušet (Půjde nám to spolu v posteli?). Avšak sexuální život se po svatbě teprve rozvíjí a trvá delší dobu, než najdou muž a žena svou „řeč těla“. Podobně jako lyžovat se člověk nenaučí snadno, ale musí mnohokrát sjet kopec, a přitom se mu jistě stane, že upadne. Kvalita sexuálního života v manželství odráží daleko více, než jen schopnost tělesného spojení. Skutečný prožitek je výsledek celkového vztahu muže a ženy. Dívka by nikdy neměla dopustit, aby byla v roli „pokusného králíka“ nebo žila ve strachu, že když se sex v manželství hned nepodaří, že ji kluk pošle pryč. Panenství je nádherná hodnota mladé dívky, ženy. A pokud je přinese jako dar tomu opravdu vyvolenému, tedy tomu, který s ní chce být celý život, nabídne mu nesmírně vzácný dar. Pro předmanželskou čistotu jsou také důvody zdravotní. Mnoho ověřených lékařských studií potvrzuje zvýšené nebezpečí virových i bakteriových onemocnění pohlavních orgánů mladých dívek, které předčasně začnou žít sexuálním životem. V této krátké odpovědi není možné popsat všechny důvody a vysvětlení, proč je dobré spolu před svatbou nespat. Závěrem tedy ještě jeden postřeh: ve své praxi jsem potkala již mnoho žen, které litovaly toho, že nezůstaly pannou až do svatby. Nepotkala jsem však žádnou, která by litovala, že pannou do svatby zůstala. (Mgr. Hana Imlaufová, křesťanská pedagogicko-psychologická poradna Praha) redakce IN!